Pro zaběhnuté, toulavé nebo nechtěné psy máme v regionu útulek Voříšek v Čechách pod Kosířem. Zraněná volně žijící zvířata mají zase zastání v němčické záchranné stanici. Ale co zatoulané a zraněné kočky? Pro ty na Prostějovsku místo, kde mohou nějakou dobu v klidu a bezpečí přežívat, dlouhodobě chybí. Dočasnou pomoc nabízí pouze zdejší spolek Mourek, který se snaží jednak o pomoc zraněným a nemocným zvířatům–bezdomovcům, řeší však také kastrace volně žijících koček. A právě na toto velmi žhavé téma se Večerník podíval podrobněji.

Desítky, co desítky, stovky ročně. Spolek Mourek pomáhá, jak může a kde může. Jeho činnost je bez nadsázky rozmanitá a bohulibá. Ve sto procentech se týká právě koček. Spolek se snaží pro zraněné a vážně nemocné čtyřnohé miláčky sehnat prostředky na léčení. Disponuje i takzvanými dočaskami, tedy dočasným ubytováním pro pár koček. Jak ale zakladatelka spolku Jana Seifriedová upozorňuje, dočasek je jen málo. „Aktuálně máme tři, z z toho dvě plné. V jednom případě kocourem po těžké operaci, v dalším nemocným kocourkem, pro kterého hledáme nový domov. Takže najít se teď nějaká kočka, nemáme místo, kam ji umístit,“ lituje Jana Seifriedová, který se již delší dobu marně pokouší o získání důstojných prostor nejen pro spolek Mourek, ale zejména samotné kocoury, kočky a koťata.

Další náplní činnosti je vyhledávání toulavých zvířat a jejich kastrace tak, aby jich ve volné přírodě nepřibývalo. Pro myslivce jsou tyto kočky „škodná“. Plozením potomků totiž dávají vznikat dalším toulavým tvorům, které nečeká dvakrát příjemný život. „Nejvíce by nám pomohlo, kdyby situaci začali řešit obce. Určitě se s nimi rádi spojíme a pomůžeme. Ale není v našich silách být fyzicky všude a vše zafinancovat. Protože není vesnice či města, kde by tento problém nebyl. To, co napáchal člověk, může opět vyřešit pouze člověk. Zvířata si tento život nezvolila a nejsou schopna si sama pomoci,“ apeluje na větší aktivitu zodpovědných činovníků Jana Seifriedová.

Mourek nicméně ještě nedávno chtěl svou činnost ukončit. A to z důvodu velkého tlaku na jeho členy ze stran veřejnosti. „Péči o kočičky se můžeme věnovat jen ve svém volném čase. Není to placená práce, takže všichni chodíme do zaměstnání. Bohužel někteří lidé nechápou, že nemůžeme dát v práci výpověď a jet teď hned pro zvíře. Nálezci zraněné kočičky by ji měli zavézt alespoň k veterináři,“ objasňuje „jádro pudla“ problému Seifriedová.

V době, kdy to skutečně vypadalo na konec spolku, se spousta přívrženců za jeho pokračování přimlouvala. A ozvalo se i statutární město Prostějov. Jak dopadla konečná domluva s jeho představiteli? „Magistrát udělal skvělou věc, když zvedl příspěvky na kastrace. Jenže to jsou peníze pro majitele koček, s námi to nemá mnoho společného. Možná to ale přeci jen trochu pomůže a přiměje majitele kastrovat kočky,“ upřesňuje Jana Seifriedová. „Nám jako spolku město již od začátku přispívá každoročně dotacemi na kastrace a od loňského roku i na pronájem nebytových prostor, kde můžeme uskladnit krmivo a vybavení.“

V diskusi ale bylo více pomocí, padaly nejrůznější návrhy. „Byli bychom rádi třeba za podporu v podobě něčeho ve stylu psí loučky. Menšího, ohrazeného prostoru, kam by mohli lidé chodit krmit zvířátka. My bychom tím i získali přehled o toulavých kočkách. Hlavně by se tak lépe řešily kastrace, bylo by jen toto krmné místo a neválely by se misky všude po okolí,“ navrhuje zakladatelka spolku Mourek Prostějov.

Varianta, že by se kočky svážely do okolních útulků, je nereálná. „To by opravdu nešlo. Jsou narvané až po strop. Pochybuji, že by si vzaly na triko třeba celý jeden další region,“ konstatuje Seifriedová. Zatímco totiž psí útulek na Prostějovsku funguje, kočičí je nejblíže na Kroměřížsku a v Olomouci. „Navíc starost o psy a kočky je v Česku diametrálně odlišná. Útulky pro kočky například nejsou zdaleka tolik podporované,“ dodává.

Večerník také zajímalo jak funguje spolupráce s městkou policií. Ta má totiž jako jeden z mnoha úkolů i odchyt zatoulaných zvířat a jejich dočasné ubytování. Jenže co kočky-bezdomovci? Jak zde funguje komunikace a spolupráce? „Nefunguje. Akorát si pamatuji na případ, kdy nás volali do domku, kde zemřel člověk a měl tam kočku. Tu jsme převzali do péče. Ale od našich příznivců víme, že pokud na policii zavolají, že našli kočku, tak se s nimi odmítli bavit,“ povzdechla si Jana Seifriedová.

Mourek ale dokáže oslovit mnoho lidí, kterým osud koček není lhostejný. Mnohé tak získají péči veterináře, další nový domov. A tím lepší budoucnost. Sám spolek se pak snaží získat na svůj provoz finance akcemi, dražbami, aktivitou. Ostatně jak sama zakladatelka řekla, za zvažovaným koncem nebyly peníze tím hlavním důvodem. „My jsme opravdu šťastní, že máme své příznivce, kteří nás drží nad vodou a podporují nás. Bez nich bychom tu nemohli být. Teď kvůli covidu vše bylo takové smutné, ale snad se situace zlepší a my už plánujeme, že na jaře uspořádáme nějaké odpoledne s programem. Tam se setkáme a poklábosíme o našich čtyřnohých mazlíčcích,“ zakončila sondu do v současnosti velice živého tématu Prostějov a kočky Jana Seifriedová.

 

10 graf mourek