Rozpad státu a společnosti v přímém přenosu. Tak někdy komentátoři nazývají procesy, které se nyní v České republice odehrávají. Důvod je prostý. Krize důvěry ve vládnutí a fungování státu jako takového podle nich dosáhla takové míry, že už se podle autorů bez problémů dá použít pro současný stav i tahle nepovzbudivě vypadající konstatování.

Nicméně sám bych o rozpadu ještě nemluvil. Zatím. Vláda ČR k němu má ovšem velice slušně nakročeno. A to z jednoduchého důvodu. Za uplynulý rok se z krizového řízení vůbec nic nenaučila, nepoučila se ze svých chyb a nadále nepřesvědčila velkou většinu lidí, že současná opatření nejsou namířena proti nim, ale mají společnosti ulevit od jednoho malého zákeřného šmejda, který zde na začátku loňského března začal úřadovat.

Důvod je nasnadě, vláda v podstatě od začátku krize nepřestala lhát. První lží bylo, že se vlastně o nic v případě koronaviru nejedná, a i kdyby, stát je připravený. Nebyl. Následovaly lži o ochranných pomůckách pro „bojovníky v první linii“, o nezavírání obchodů, o dovezení roušek od Babiše osobně (stále na ni, nejen já, čekáme…), o fungování e-roušky, trasování, testování, schopnosti kompenzovat škody podnikatelům… Dalo by se pokračovat.

Bohužel lží a nereálných slibů přibývá. 100 tisíc očkovaných denně po Velikonocích? Při současném tempu ani náhodou. Budou jen tři týdny dalšího nouzového stavu a tvrdých opatření, slíbila vláda. Opět skutek utek. Nemluvě o tom, že i z plánovaného otevření škol sešlo. A jede se vesele dál. Nikdo za nic nenese odpovědnost (ostatně náměstek ministra zdravotnictví to přece řekl jasně), hodně se toho „povedlo“ a Hamáčkovo „Nezvládnutou epidemii si představuji jinak“ budou jednou nepochybně tesat do kamene. Své dělá také pořád vysoký počet nových pozitivních případů. Zcela zásadní roli však od začátku krize hraje právě chování vlády.

Co z toho plyne? Češi jsou možná známí tím, že rádi a velice zkušeně obchází pravidla, zejména ta z jejich pohledu hloupá. Na jaře však ukázali, že pokud vidí, že opatření fungují a vnímají společné nebezpečí, dokáží se semknout a být disciplinovaní. Chaosem a úsměvnými zákazy a nařízeními (rouška i tam, kde nikdo není, dále při sportu, možnost koupit zbraň a kytku, ale ne kalhoty či boty) však vláda poslala „kreativní vykládání nařízení a zákonů“ na úplně jinou úroveň. Co však současná pravidla definitivně dorazilo, je neustálé vládní lhaní o situaci, o budoucích týdnech, téměř o všem, co se epidemie týká.

Zkrátka a dobře, některými politiky oblíbené motto „Z toho se vylžeme“ v tomhle případě neplatí.