To je změna! Bývalé garáže u zdevastovaného fotbalového stadionu se v uplynulých letech staly útočištěm pro celou řadu prostějovských bezdomovců. Jejich počet postupně narůstal, a to zejména po zbourání bývalých drážních domků u místního nádraží. Loni v létě jich tu porůznu živořilo až ke dvěma desítkám. Pokud byste tuto jejich osadu navštívili nyní, překvapilo by vás, jaký tam panuje klid. My jsme zaskočení byli...

Prostějovští „skalní“ bezdomovci, kteří po celý rok žijí po svém a odmítají mimo jiné i pomoc Azylového centra, v minulosti přežívali zejména v ruinách jezdeckých kasáren či v lesíku u nájezdu na dálnici poblíž prostějovského Tesca. Mnozí z nich však již nežijí. Další větší osada se souběžně vytvořila v opuštěných drážních domcích, a to jak u hlavního, tak i u místního vlakového nádraží. Jenže také ty byly zbourány, a tak se bezdomovci „sestěhovali“ do opuštěných garáží u bývalého fotbalového stadionu klubu LeRK Prostějov.

Zůstali jen tři

Během letošní zimy se i tato jejich osada prakticky vylidnila. „Už jsme tady zůstali jen tři. Se ženou bydlíme tady a vedle nás žije ještě jeden muž. Ostatní museli vypadnout, většina z nich odešla asi měsíc po Novém roce. Byla tady hromada feťáků, kde jsou teď, nevím, někteří možná šli do azyláku,“ prozradil Večerníku přímo v jedné z posledních „zabydlených“ garáží Pavel Látal. Dveře do ní měl zataraseny těžkou dekou, uvnitř si topil v malých kamínkách, i proto bylo v celém prostoru notně začouzeno.

Ani osmašedesátiletý muž se svojí družkou nestrávil u fotbalového stadionu celý rok. „V létě jsme se přestěhovali pod most k bývalým jatkám u nádraží, ale pak jsme se sem zase vrátili,“ poznamenal bodrý chlapík, který dle vlastních slov nefetuje, na druhou stranu se alkoholu a hlavně vínu nijak nevyhýbá.

„Už jsem zvládl i horší mrazy“

Zajímalo nás, jak právě on zvládá letošní zimu, která byla ve srovnání s těmi předchozími přece jen o něco mrazivější. „Nějak to přežít musíme, i když nás tu žilo víc, nikdo tu v průběhu zimy nezemřel. Letos je to celkem v pohodě, pamatuji doby, kdy to bylo mnohem horší. Na ulici žiji již dvacet let a vzpomínám si, že bylo i mínus dvaatřicet stupňů Celsia,“ nestěžoval si Pavel Látal, který během dne rád poslouchá rádio, kde mimo jiné sleduje právě i vývoj teplot v rámci předpovědi počasí.

„Proti koronaviru jsem imunní“

Co se týče koronaviru, tak ten bezdomovec příliš neřeší. „Nijak se ho nebojím. Myslím, že za ty roky, co jsem na ulici, už mám hodně silnou imunitu,“ přemítal Látal, který dříve pracoval jako automechanik a bydlel v bývalém Neherově bytovém domě naproti prostějovskému hlavnímu nádraží. Odstěhovat se z něj musel v roce 2001. „Dával jsem své tehdejší ženě peníze na nájem, ta si je však nechávala, což jsem nevěděl. Tím vznikl dluh a my se nakonec museli vystěhovat,“ vysvětlil svůj osud Pavel Látal.