Léto je obvykle časem dovolených, odpočinku nebo i poznávání. Stejně tak ale bývá obdobím dopravních uzavírek. Rok 2021 je však jiný. Zatímco v minulosti jsme si zvykli, že kromě opravdu velkých staveb bývá během léta hotovo a od září můžeme znovu nadávat už jen na nablblé či bezohledné řidiče, nyní si „užíváme“ slalomu mezi objížďkami i nadále. Hned pět dopravních omezení je nadále v Prostějově. Další najdete v Bedihošti, Seloutkách, Lipové, Dobrochově, Laškově… seznam jakoby neměl konce.
Situace je však zdá se dost podobná i v jiných koutech země. Nedávno jsem měl možnost absolvovat cestu do Českého Těšína. Bylo krásně, navštívená místa byla ještě krásnější. Pokud se však jedná o silnice, to byla jedna velká tragédie. Na okraji Frýdku-Místku to vypadalo přímo šíleně, také v Českém Těšíně se kopalo. Trasu mezi Novým Jičínem a Hranicemi snad ani popisovat nechci. A i na dalších místech to vypadalo, jakoby se narychlo honil plán. Chválabohu, že aspoň přerovské Předmostí už je průjezdné. Podobně divoká ale byla trasa z Prostějova do Šumperka. Co chvíli omezení, lesy dopravních značek snižující rychlost nebo posílající nebohé řidiče ze dvou pruhů do jednoho. Hrůza a děs.
Je přitom jasné, že české silnice nejsou obecně v úplně nejlepším stavu. Ostatně, lidé si z nich tropí srandu a označení „Padesát odstínů šedi“ odkazující na mnohde nekonečné záplaty je poměrně populární (a trefné). Opravovat se tak musí. Čemu nerozumím, je však souběh staveb, kdy na jednom místě je jich naráz více a řidiči právem šílí. A pracovní době. Až příliš často se zdá, že se stavby táhnou přímo šnečím tempem. Nás šoféry by snad potom tolik uzavírky nedráždily, kdybychom viděli, že se intenzivně pracuje na jejich odstranění. Zkušenost je však bohužel jiná. A tak v Česku dáváme základy novému a přitom hojně provozovanému motoristickému sportu: slalomu uzavírkovému.