Věk je jen číslo. To se říká většinou o starších lidech, kteří jsou vitální a duchem stále mladí. Platí to ale i opačně. Například hokejový trenér Lukáš Majer (na snímku) dokazuje, že věk nerozhoduje. Důležitější jsou znalosti, zkušenosti, přístup. A ochota se učit. I z toho důvodu už má za sebou zajímavé štace, kdy zprvu výrazně pomáhal prostějovské mládeži, následně byl u znovuvybudování kralupského hokejového klubu, kde zažil i postup některých mládežnických celků. V končící sezóně dokonce šéfoval mládeži HC Motor České Budějovice. Po roce tohoto prestižního angažmá se rozhodl pro další přesun. A sice k dlouholetému rivalovi Prostějova, „A“-týmu šumperských Draků, kde bude dělat asistenta dalšímu zdejšímu rodákovi Martinu Janečkovi! A to byl hodně velký důvod k tomu, abychom Majera po roce znovu přizvali k dalšímu velkému rozhovoru.

 

* Jak došlo k vašemu konci v Českých Budějovicích?

„V době, kdy jsme se spolu bavili minule – tedy asi před rokem – se v Českých Budějovicích schylovalo k jedné důležité věci. A to byla změna ve vedení klubu k 1. červenci. To znamená, že lidi, za kterými jsem tam šel a pro které jsem pracoval, jejichž vize mě oslovila, tak buď skončili, nebo byli odejiti. A já rázem působil pod novým vedením. Nějakým způsobem jsme hledali společnou řeč zhruba půl roku. Někdy na přelomu února a března jsem došel k tomu, že se s tím neztotožňuji a nevidím v tom budoucnost. A tak jsem se rozhodl vyslyšet nabídku a zájem Martina Janečka a pana Velčovského (prezident hokejového Šumperka - pozn. red.). A rozhodl se v Budějovicích skončit. Ač musím říct, že celý rok na jihu Čech byl famózní, parádní, šlo o skvělou štaci a nedám na Budějovice dopustit.“

* Jak vnímáte příležitost, poprvé trénovat muže v profesionální soutěži?

„Nemám to tak, že bych to bral jako kariérní posun. Nespěchal jsem na to dostat se k áčku. Přispěla k tomu i situace s covidem, kdy jsme nehráli. Nevnímám to ale jako nějaký extrémní posun, nic moc to se mnou nedělá. Mám k tomu pokoru, vážím si té možnosti, ale nepluji na obláčku vysoko v oblacích.“

* Co bylo pro vás rozhodující? Čím vás nabídka ze Šumperka přesvědčila?

„Jednak to bylo tím, že jsem neviděl smysl zůstávat v Českých Budějovicích, to zaprvé. Na druhou stranu nejsem ten typ, který by se chtěl stěhovat jako cirkus, každý rok po republice. Není mi to příjemné a rád jsem součástí nějaké koncepce, nějaké vize.

* Viz třeba Kralupy nad Vltavou...

„Přesně tak, nebo i Prostějov, kde jsem byl čtyři roky. Úplně mi to nechutná, pořád se někde stěhovat. Klíčové ovšem bylo, že jsem zjistil, že mládežnický hokej je v tomhle státě možná ještě v horším stavu, než jsem si myslel. Zároveň tím, jak byl už konec března, tak jsem právě nechtěl – i když nabídky byly – zůstávat u mládeže. Pokud máte udělat dobrou práci, potřebujete mít na to fungující klub, filozofii a vizi, prostě nějakou strategii. A já se nechtěl ukvapit. Šumperk mě oslovil proto, že u chlapů v profesionálním hokeji jsou karty rozdané jinak. Dávalo mi smysl jít pomoci Martinovi Janečkovi na štaci a pracovat pro něj. Všichni dobře víme, že to bude hodně těžká sezóna. V kontextu všech věcí mi ale dávalo největší smysl zvolit tuto variantu, kdy vlastně začínáme od nuly.“

* Říkáte, že česká hokejová mládež je na tom špatně. V čem zaostáváme za konkurencí? A jak moc se projeví to, že nemohla pořádně kvůli protikoronavirovým zákazům ani trénovat?

„Já bych to nesváděl na to, že se nemohlo trénovat. Protože stejně drtivá většina klubů trénovala a vymýšlely se různé cesty. Největší problém je, že velká část klubů nemá koncepci, které by se držela, nemá vizi a pracují tam lidi, kteří jedou pouze nějakou rychlokvašku a nejsou ztotožnění s klubovou strategií. My ani nejsme schopní hráče vyprodukovat, protože nemáme systém, nemáme v organizacích nastavenou periodizaci práce a návaznost. Proto jsem si dával pozor, abych zase neskočil někam, kde by mi to nedávalo smysl. A pak samozřejmě byl covid a netrénovalo se. Je to smutná realita a je mi velice líto hráčů, kteří jeli na osmnáctky a v prosinci na dvacítky. Jaká je na ně kritika, přičemž ti kluci za to vlastně ani nemůžou... Největším problémem je chybějící systém v klubech. Hodně se také kritizuje svaz, ale musím říct, že Filip Pešán se snaží něco nastavit, spádové oblasti a věci ohledně struktury soutěží. Moc mu držím palce. Bohužel si myslím, že na to, co svaz chce dělat, nemáme v republice dostatečný lidský materiál. To, co vybudoval, je fantastické, famózní, a kdyby to organizace plnily, bylo by to skvělé. Já ale postrádám trenérské vybavení v oddílech.“

* V podstatě tedy souhlasíte s Filipem Pešánem, že problém je zejména na klubech, jejich trenérech a kvalitě koučů?

„Já s ním souhlasím ve dvou rovinách. Naopak nesouhlasím, že nemáme kvalitní trenéry. To si nemyslím, naopak. Je zde hodně kvalitních lidí. Jsou ale bohužel rozesetí po republice, nejsou centralizovaní. To znamená, že v celkovém výsledku je velmi malá pravděpodobnost, aby něco vzniklo. Protože vždy v tom klubu máte jednoho fungujícího člověka a dva, kterým se nechce. A takhle se to pořád prolíná. Ve finále se tomu říká ‚české prostředí‘. To je pojem, na který jsem poslední dobou velice alergický, kdy všichni mluví o tom ve stylu: ‚No, to je prostě české prostředí‘. A tomu se dneska rovná pohoda, klid, hlavně nám dejte pokoj. A ještě bych dodal teplá místa. To, co Filip rozproudil po dvacítkách, s tím souhlasím. Protože my prostě děláme málo!“

* Když se vrátíme k vám, měl jste nějaké nabídky ze zahraničí? A zvažoval jste je?

„Protože jsem navázal spolupráci s Danem Vrdlovcem v podobě agenta, tak mi něco říkal o Francii, že tam proběhl nějaký kontakt. Ale každopádně za mě jednoznačně byla úkolem angličtina, na které bych chtěl hodně pracovat. I co jsem v kontaktu s kluky jako Dominik Kodras neb David Skřivánek, který dříve působil v Prostějově, tak ti brzy zjistili, že pokud se mají edukovat, posouvat, tak musí za hranice a do cizího prostředí. Musím říct, že v posledních šesti, možná deseti letech jsem vynakládal velkou energii do klubu. Někdy až osmnáct hodin denně. To mě trochu brzdilo. Na sobě cítím, že se potřebuji kapku uklidnit. Protože ten vzdělávací hokejový rychlík jede neuvěřitelně rychle, jak z toho vypadnete, tak vám ujede o parník. Asi bych to zakončil tím, co mi říkal Aleš Totter – shodou okolností nový trenér Prostějova. (úsměv) Je to věta, kterou si od něj pamatuji ze všech nejvíc. Chtěl jsem po něm nějaké věci z přednášky. A on na to: ‚Hele, tu přednášku jsme dělali před třemi dny. To už není aktuální‘. A ona je to vlastně pravda. Jede to tak rychle, že když člověk není ve střehu, vypadne z toho. Když to převedu na Aleše, tak si myslím, že Prostějov udělal parádní tah. Protože je to trenér hodně jdoucí s dobou. I v nějakých mezích, protože jsme teď soupeři, mu budu držet palce, aby prostějovský hokej pozvedl.“

* Martin Janeček mluví pro web hokejového Šumperka, že máte v mnoha věcech podobný pohled na hokej. V čem tu podobnost vidíte?

„Hlavně v celkovém nastavení toho, jak o hokeji přemýšlíme a jak ho chceme dělat. Protože na práci a styl, jaký produkuje Martin, potřebuje vhodné lidi. To bylo pro mě naprosto stěžejní. Jako nový trenérský tým, co jsme spolu, jsme si oba dobře vědomí, co chceme hrát a jaký hokej produkovat. Martin v první lize už jako trenér působil, dlouhodobě ji hrál, takže se v prostředí umí orientovat. A i to rozšíření realizačního týmu v mé podobě má za důvod, že chceme být úspěšnější než na jeho předchozích štacích.“

* Tým bude úplně nový, tvoříte jej de facto od základu a sám jste říkal, že to bude těžká sezóna. Jak tohle vnímáte?

„To mužstvo je složené, jak předeslal před sezónou majitel Velčovský. A sice tak, že jsme se prioritně snažili oslovit hráče spjaté se Šumperkem, často odchovance. Jsem rád, že to šéf přeměnil do reality. Ať to je Drtil, Vachutka, Žálčík, Rutar, jsem moc rád, že oslovil právě tyto hráče a opravdu chce do Šumperka vrátit Šumperáky tak, jak by to mělo být. Tuhle kostru jsme se snažili víc než kvalitně doplnit hráči, kteří mají ambice a osobní nastavení takové, že nechtějí zakořenit na deset let v první lize. Ale jsou hladoví po svém posunu a chtějí na sobě pracovat. Hodně jsme tedy cílili na hráče do třiadvacet let. Příkladem je Martin Pěnčík z Prostějova, prototyp moderního obránce.“

* Myslíte, že to bude výhoda, nebo spíš nevýhoda, že budete mladší než mnoho vašich svěřenců?

„S tím věkem…, řeknu to upřímně, poslouchám narážky už pomalu deset let. (hořce se pousměje) A kamkoliv jsem přišel, tam mi tohle někdo říkal. Já sice chápu, že pro média je to velmi zajímavé a lákavé téma, ale když se podívám okolo sebe a vidím to, co je za lidi v zahraničí… A nemusím se dívat úplně ani za hranice – Jarda Köstl, asistent Jindry Trpišovského ve Slavii. Dělá tam velkou spoustu práce. A je mu teprve jedenatřicet let, přitom co už má za sebou... Abych tedy pravdu řekl, proti podobným invektivám už jsem se obrnil, nevnímám to a moc bych si přál, aby se tohle nastavení změnilo, že se tomu budeme divit. Beru to, jak to je. Jsou dvě věci, které už neovlivním. Zaprvé je to hokejová kariéra, už asi nikdy nenaskočím nikde do ´áčka´. (úsměv) Za druhé neurychlím svůj věk. A s tím se snažím pracovat.“

 

LUKÁŠ MAJER

* narodil se 11. prosince 1995 v Prostějově

* bývalý mládežnický hokejista, doposud působil jako hokejový trenér mládeže, nově asistent trenéra HC Draci Šumperk

* první hokejové krůčky dělal na prostějovském ledě, později nastupoval jako obránce za mládež v Olomouci

* s hokejem přestal v osmnácti letech, v té době už dva roky trénoval

* vyzkoušel si pozice trenéra nebo asistenta u žákovských a dorosteneckých týmů LHK Jestřábi Prostějov

* v roce 2015 se přesunul do středních Čech, stal se koučem dorostu a později juniorky v Kralupech nad Vltavou, které vytáhl do REDSTONE extraligy juniorů, v klubu působil celkem pět let

* před sezónou 2020/2021 se stal novým trenérem juniorského týmu a vedoucím mládežnické akademie HC Motor České Budějovice

* od dubna 2021 spolupracuje s trenérem Martinem Janečkem, kterému se stal asistentem u šumperského „A“ týmu

zajímavost: pracoval pro prostějovský hokejový klub i v managementu, staral se mimo jiné o obsah webu Jestřábů a PR, jako redaktor hokej.cz sbíral ocenění