Asi jste si již všimli, že často používám termín pozvednout obočí. Ano, je spousta událostí, kdy je to třeba, ale začínám mít poslední dobou pocit, že už bych si to obočí uzvedal, tak se přestávám divit.

Začnu ministrem zdravotnictví. Už zase máme nějaký týden nového, respektive staronového a začínám mít pocit, že tento post připomíná rotační výuku žáků ve školách. Změny jsou tam tak časté, že už doháníme Itálii v počtu měnících se vlád. Aktuálně chápu, že tento post nikdo nechce, na druhé straně se nám ty výběry tak nějak poslední dobou „trochu“ nepovedly. A tak si tak říkám, zda někomu dochází, že jde v první řadě o ministerstvo, které má na starost lidské zdraví i životy a že zas až tak velká legrace to není. V každém případě jsem se už výměnám na ministerstvu přestal divit a skoro bych si vsadil, že do řádných voleb se ještě něco otočí...

Hokej je další téma, o kterém stojí za to se zmínit. Zdá se, že ten náš prostějovský aktuálně stojí před velkým třeskem a jsem upřímně velmi zvědavý, co se stane. Ale zatím se nebojím citovat ze Švejka, že „nad rodnou hroudou se stahují nějaké mraky“. Co říct o tom reprezentačním? Možná nakonec tu medaili přivezeme, ale po našich třech zápasech je to taková bída, že jsem se přestal divit a jen zírám, co se to děje... Pokud to shrnu, výkon bezkrevný, trenér bez emocí, hvězdy z NHL bez zájmu a nakonec se spoléhá na jména, o kterých před rokem skoro ještě nikdo neslyšel. Třeba se budu moci omluvit celému týmu a panu Pešánovi, problém mi to nedělá, ale je to spíše asi science fiction.

Dlouho jsem se nevěnoval své „oblíbené“ instituci Cermatu. Ano, jsou to ti, co tak rádi trápí vaše děti s přijímačkami a maturitami, obzvláště pak s matematikou a nás s neskutečným množstvím papírování, nesmyslných tlačítek ve svém systému a mnohdy výroků, že zůstává rozum stát. Ale já se už divit přestal a říkám si, že tento moloch asi nikdy nepřetlačíme a nezničíme. Líto mi je jen těch zkažených žákovských a studentských osudů, ke kterým i letos dojde, protože matematika byla opět destrukční, a to v případě přijímaček i maturit. Myslím, že řada čtenářů by mohla přidat vlastní zkušenosti...

Co mne tedy letos zatím dostává do kolen, je počasí. Netušil jsem, že ještě na konci května budu žhavit kamna a u nich klepat kosu, jak se lidově říká. Píšu, že jsem se divit přestal u ledasčeho, ovšem počasí dává zabrat všem, aktuálně asi hlavně majitelům restaurací a kaváren, kteří i v Prostějově mohli otevřít své zahrádky. Ovšem zatím tam sedí přimrzlí hosté popíjející pomalu svařák a jiné věci pro zahřátí, jsou obaleni dekou a vzpomínají na horké květny, když jsme již chodili jen v tom nejnutnějším, abychom nebudili veřejné pohoršení. Jestli to červen nezlomí, tak se k covidovým ztrátám přidají i ztráty za zimu. A to již pomíjím vskutku nesmyslná nařízení o 1,5metrových rozestupech mezi stoly a maximálním počtu čtyř jedinců, což obzvláště u těch dlouhých montovaných je opravdu pro smích, protože výdělek se může tak maximálně podělit dvěma, když by mohlo sedět lidí klidně osm. Ztráty už teď mohou začít počítat koupaliště, protože otevřít v této zimě potěší jen pár otužilců, ale ti si stejně chodí stále zaplavat na přehradu do Plumlova.

Slíbil jsem, že se divit přestanu, ale prostě přírodě neporučíš, tak mne stále překvapuje. Ale snad se s tím také smířím a nedivení budu mít splněno na sto procent.