Lázeňství bylo v době pandemie jedním z mnoha citelně zasažených oborů. Na druhou stranu je třeba přiznat, že ještě při absenci účinného testování byly lázeňské pobyty také jedním z rizikových prostředí. Nyní je opět možné bezpečně využívat všechny požitky a benefity, které lázeňská péče nabízí ať už ambulantně, či pobytově. Pojďme si stručně shrnout místa, která jsou s lázeňstvím v nejbližším i trochu vzdálenějším okolí Prostějova spojena.

Slatinice

Historie Lázní Slatinice sahá až do 16. století. Prvním „lázeňským hostem" byl jistý vladyka Šimon z Nadějova. Již v roce 1580 proslulý moravský lékař Tomáš Jordán z Klausenburka označil ve své knize zdejší prameny jako léčebné. V roce 1714 měly lázně již 7 pokojů.

Původně měla lázeňská budova vyrůst přímo u léčebného pramene, jenže místo se ukázalo jako nevhodné kvůli mokré půdě. Nový lázeňský dům byl tak postaven až v roce 1733 na současném místě. Původní architekturu si můžete prohlédnout i dnes, kdy v historické budově je umístěna jídelna, restaurace, balneoprovoz a místnosti pro léčebné procedury.

V 19. století slavil provoz v lázních střídavě úspěchy a neúspěchy a několikrát změnily i majitele. Během první světové války lázně zabrala Vojenská správa a provozovala v nich vojenský lazaret. V průběhu války se v lázních léčilo průběžně 100 vojáků. I v nové republice lázně několikrát změnily svého majitele, kteří lázně postupně opravovali, rozšiřovali a dovybavovali zařízením sloužícím k pohodlí pacientů.

V roce 1947 dochází k jejich znárodnění a v roce 1964 jsou lázně předány Československým státním lázním Teplice nad Bečvou. Pod názvem Léčebna Slatinice jsou provozovány až do roku 1993 a postupně dochází k navyšování kapacit klientů. V roce 1994 mění lázně svého majitele a v roce 1996 vzniká akciová společnost Lázně Slatinice a.s. K poslední změně majitele lázní dochází v roce 2000.

A čím jsou lázně léčebně vyhlášené? Léčí se zde sirným pramenem, což je přírodní, středně mineralizovaná voda se zvýšeným obsahem sulfidické síry. Jedná se o alkalickou, čirou, chladnou minerálku, bez sedimentu se sirovodíkovým pachem. Léčivý zdroj je vhodný pro nemoci pohybového ústrojí, nemoci kožní, nemoci nervové, nemoci onkologické a nemoci oběhového ústrojí.

Skalka

Lázně Skalka byly založeny v roce 1928 a mají tedy za sebou téměř stoletou tradici. V místě, kde kdysi býval rybník Bařisko napájený dvěma prameny minerální vody, byly v uvedeném roce postaveny Vilémem Sonevendem z Prostějova sirnato-alkalické lázně. V roce 1938 prováděl doc. Dr. Schnabal průzkum pramenů a při páté sondě objevil artézský pramen minerální vody o teplotě 23 °C, který tryskal do výše 3 metrů. Později byly navrtány další prameny, z nichž i přes svou podobnost a velkou blízkost vrtů je každý svým složením jiný.

Jelikož lázně od svého založení fungovaly nepřetržitě pouze s menšími opravami, přistoupilo se v roce 2004 k rekonstrukci celého objektu lázní. Chemické složení alkalicko-sirnatých vod je unikátní, obsažený sylvin nemohou nabídnout žádné české lázně, nachází se pouze v Itálii a Rakousku. Minerální prameny jsou pojmenovány Jan, Svatopluk, Cyril a Metoděj i Julinka. V současné době se zde léčí převážně choroby revmatického charakteru a pohybového ústrojí.

Velké Losiny

Vzhledem k dlouholeté historii již od 16. století patří mezi nejstarší a nejznámější moravské lázně. Svůj věhlas si lázně získaly jak pro léčebné výsledky a jedinečné sirné termální prameny, tak pro svou příjemnou polohu v podhůří Hrubého Jeseníku. Termální lázně jsou zasazeny do nádherného prostředí 40hektarového lázeňského lesoparku se stoletými stromy a vzácnými dřevinami. V jarním období ho zdobí rozkvetlé azalky a rododendrony.

komplex lázní tvoří celkem čtyři lázeňské domy, jeden wellness hotel a unikátní termální park Termály losiny. Lázně si vytvořily vlastní filozofii lázeňské péče, přičemž základními elementy takzvaného celostního přístupu jsou voda, dotek, mysl, aktivita, výživa a relaxace. Léčbu zde zaměřují na nemoci pohybového ústrojí, neurologické nemoci, kožní nemoci, oběhové ústrojí a onkologické choroby v remisi.

Teplice nad Bečvou

První zmínky o lázních, či lépe řečeno lázni, která patřila k Hranicím (hranická teplice), pocházejí z roku 1520, kdy se zde léčil majitel panství Vilém z Pernštejna, kterého sužovala dna v nohou. Základy zdejšího lázeňství zřejmě položil v roce 1553 majitel hranického panství Jan Kropáč z Nevědomí. Po prokopání pozemku u řeky Bečvy při pátrání po železné rudě narazil na vodní prameny, jež nechal následně svést do vydlážděné zastřešené jámy. Pro větší pohodlí lázeňských hostů pak dal v blízkosti postavit hostinec. Předpokládaný rozvoj lázní zastavila třicetiletá válka. V roce 1815 byly lázně znovu uvedeny do provozu. Období první republiky přineslo Teplicím nad Bečvou dobu nebývalého rozkvětu. V blízkosti lázní začala vyrůstat nová sanatoria. Za druhé světové války byly lázně zabrány německou vojenskou správou a vyhrazeny výlučně Němcům. Od roku 1957 se datuje nová epocha rozkvětu teplického lázeňství. Začátkem 70. let bylo v lázeňském domě Sokolovo zahájeno poskytování uhličitých a plynových koupelí v nově zařízených koupelnách.Základním léčebným prostředkem v Lázních Teplice nad Bečvou je minerální voda s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Ve třicátých letech 20. století byly vědecky prokázány léčivé účinky zdejší unikátní minerální vody při léčení srdečně-cévních onemocnění. Léčí se zde nemoci nervové, pohybového ústrojí, oběhového ústrojí, nemoci z poruchy výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí a onkologické.

 

: Tématická strana Večerníku vychází jako součást tištěného vydání ze dne 26.7. 2021