Dnes vám přináším malý pohled do historie. Zasvěcení uroní slzu, omladina by se alespoň měla na chvíli zastavit. V lednu 1977, tedy před 45 lety, byl v tehdejším Československu zveřejněn dokument pod názvem Charta 77. Jedním z podnětů k sepsání bylo zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe.
Text Charty 77 vznikal v průběhu prosince 1976 a navzdory snaze československého režimu byl ve dnech 6. až 7. ledna 1977 publikován současně v několika západních listech (Le Monde, Frankfurter Allgemeine Zeitung, The Times a New York Times). Prvních 242 signatářů text podepsalo už koncem prosince 1976 na samostatných kartičkách s textem „Souhlasím s prohlášením Charty 77 z 1. 1. 1977“, s podpisem a adresou. Originály těchto podpisů byly nalezeny v roce 2006 ve spisu tajné policie StB. Ve snaze zamezit rozšíření dokumentu zadržela StB už ve čtvrtek 6. ledna 1977 Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a herce Pavla Landovského. Zatčení organizátorů sice zabránilo předpokládanému předání manifestu Federálnímu shromáždění ČSSR a dalším institucím, ale nezamezilo zveřejnění Charty 77 o den později.
Charta 77 kritizovala vládu za porušování lidských práv, k jejichž dodržování se zavázala řadou dokumentů včetně československé ústavy, Helsinských dohod z roku 1975 a smluv OSN. Signatáře Charta popisuje jako „volné, neformální a otevřené sdružení lidí … spojených vůlí individuálně i kolektivně bojovat za lidská a občanská práva v naší zemi i ve světě“. Tím bylo zdůrazněno, že Charta 77 nebyla žádnou organizací, neměla žádné stanovy ani trvalé orgány a „nevytváří základnu žádné opoziční politické aktivity“. Tento závěrečný článek výzvy byl pokusem o udržení Charty v hranicích československého práva, které organizovanou opozici zakazovalo.
Mezi signatáři byli i lidé z prostějovského regionu a asi nejvýraznější z nich byl Petr Hanzlík. Narodil se 24. března 1945 v Konici. Už od mládí inklinoval k muzice, a to zvláště k rokenrolu. Scházel se s lidmi, jimž se říkalo máničky, androši nebo vlasáči. V roce 1974 se pak poprvé pokusil vystoupit se svou muzikou v Plumlově. Měl velký úspěch, a tak začal pořádat diskotéky nejen na Prostějovsku, ale i na Olomoucku a Vyškovsku. Pouštěl na nich nedostupné nejnovější světové hity. Na jeho diskotéky pravidelně chodily stovky lidí a Petr Hanzlík se stal jednou z nejpopulárnějších postav Prostějova. Komunističtí funkcionáři však jeho aktivity těžce nesli a odmítali mu dát povolení k jejich pořádání. Přesto v diskotékách pokračoval a veřejně na nich vyjadřoval své protirežimní názory. Petr Hanzlík se ale projevoval i mimo pódium. V roce 1976 například organizoval podpisovou akci v Prostějově za to, aby mu bylo oficiálně povoleno pořádání diskoték. Organizoval také petici proti cenzuře a zákazu západní hudby, napsal několik stížností na ústřední státní a stranické orgány KSČ. Tato činnost se neobešla bez odezvy...
Následovalo několik domovních prohlídek, sledování, několik zatčení a výslechů. Vše se ještě zhoršilo, když Petr Hanzlík v roce 1981 podepsal Chartu 77. Údajně jako jediný v celém Prostějově. Neustále byl pod dohledem a jeho byt ve dne v noci sledovali muži z StB. Už před podpisem Charty 77 ho v rámci operace StB s krycím názvem akce „Asanace“ nutili k odchodu ze země. Pro Petra Hanzlíka, jeho manželku Jindřišku a tři děti se život v Československu stal nesnesitelným. Jeho děti dokonce vyloučili ze základní školy. V roce 1982 proto rodina emigrovala do Rakouska a do Československa se vrátila až po pádu komunistického režimu. Ani potom nepřestal Petr Hanzlík bojovat. Chtěl odstranit z veřejných a státních orgánů bývalé příslušníky StB. V roce 1995 se například stal jedním z aktérů tzv. Prostějovské výzvy, kterou rozeslal do všech měst v republice a již prý podepsali zástupci 49 měst.
Původně se uvádělo, že Petr Hanzlík byl jediným signatářem v regionu, později se ovšem objevili díky práci Jiřího Gruntoráda i tzv. původně nezveřejnění signatáři, jejich jména lze dohledat na stránce www.libpro.cz.