Místo semaforu přišel PES. Místo Vojtěcha (a posléze Prymuly) dorazil na ministerský post Blatný. Jinak se toho ale vlastně příliš nezměnilo, tedy ve způsobu vládního boje s koronavirem. Zejména ale v tom, jak vláda své kroky podává a jakou důvěru u toho vzbuzuje. Ani jedno není dlouhodobě na valné úrovni.
Zdálo se přitom, že existencí PSA, který byl přeci jen propracovanější než semafor, se může něco změnit. Jenže opět to vypadá asi takhle: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to stejně jako vždycky.“ Tedy pardon, těžko říct, zda to vládní establishment myslel dobře, nebo zda vůbec myslel.
Mluvím teď zejména o minulém týdnu, kdy nejdřív vláda slavnostně hlásila, že to „vidí na trojku“. Postupně ale ubírala z nadšení a najednou se objevovaly zkazky, že příliš dobré statistiky z Prahy se nehodí do krámu a že tak radši ministerstvo Prahu vyškrtne. Třetí stupeň PSA se tak najednou vzdálil a vláda opět ukázala, že z vlastních nařízení a pravidel dělá jen cár papíru. Zdá se však, že si posléze uvědomila, jaký by dostala od lidí za ucuknutí od uvolnění kartáč.
Nakonec se tak Česko otevírá, sice ne v pondělí, ale ve čtvrtek. Zároveň ale zůstávají v platnosti nesmyslná pravidla ohledně počtu lidí v prodejně (fronta před ní se asi nepočítá) nebo otevřená – zavřená kina (inu, promítat bez diváků není úplně čupr). A tak stále méně zřetelné vrčení psa lidi nemá šanci příliš uchlácholit. I během pozvolného odpadání zákazů a omezení je totiž stále více než jasně vidět, že vláda situaci pod kontrolou nemá a pro lidi zůstává stejně těžko předvídatelná jako během jarní vlny.
Aktuální zpravodajství čtěte v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 30. listopadu