Když se řekne prostějovský basketbal, vybaví si fanoušek zdejší Orly, případně BK Olomoucko či nedávného předchůdce BK Prostějov. O něco méně už příznivci ale ví, že ve městě funguje také oddíl K2 Prostějov, který se věnuje výhradně dívčímu basketbalu. Je přitom opomíjen neprávem, oddíl se pyšní velice dobrými výsledky napříč soutěžemi, v některých kategoriích hraje dokonce nejvyšší soutěž. U juniorek je pak velká snaha o postup do extraligy. Organizačně oddíl zaštiťuje Bohdan Hnízdil (na snímku), nadšenec do basketbalu, příležitostný trenér a hlavně předseda klubu. Cesta k této pozici přitom u něj byla nenápadná, začínal jako táta mladých basketbalistek. Pár let uběhlo a nyní už nějakou dobu dělá maximum pro to, aby se nedařilo jen dospělému a chlapeckému basketu, ale aby se zasloužené pozornosti dostalo i mladým basketbalistkám.

 

* Jak vzpomínáte na své začátky u basketbalového klubu?

„Začátky u klubu, to už je hodně dlouho. (zamyslí se) Protože mám tři dcery a všechny se basketbalu nějakým způsobem věnovaly, ocitl jsem se v tom prostředí tak nějak přirozeně. Začal jsem čistě jako rodič. A tím, že jsem měl tři dcery, strávil jsem v klubu hodně času. Když pak došlo k nějakým změnám, tak si mě vybrali jako zástupce rodičů.“

* A už to bylo…

„Ano. Pak končil předseda klubu, věděl, že bych tomu věnoval nějaký čas. Zeptal se mě, zda bych v té pozici nechtěl pokračovat. Ale jsem předseda jen složky basketbalové, ne klubu jako celku. Ten vede Jan Zatloukal, který má na starost další sportovní oddíly.“

* Jaké byly začátky dcer-basketbalistek?

„Začala s tím ta nejstarší, což bylo někdy po roce 2000. První holka se basketbalu věnovala relativně krátce, tak tři čtyři roky. Mezitím vše okukovala ta prostřední, kterou to chytlo trochu více. No a ta nejmladší v době, kdy už starší hrály, byla v peřinkách. Pak jsme ji brávali na zápasy s sebou a basketu propadla zatím asi nejvíc. A vydržela nejdéle a věřím tomu, že ještě vydrží.

* Pojďme k vám. Bylo těžké se takzvaně dostat do role předsedy? Měl jste s něčím větší problémy?

„Ne, to ne. Není to nic zas tak nepochopitelného. Beru to tak, že to dělám pořád a od začátku jen pro ty holky. I v profesním životě jsem v manažerské pozici, takže u mě není nějaká tréma nebo něco podobného, to určitě ne. Je to o tom, že člověk si musí občas urvat nějaký čas. Snažím se klubu uchopit zejména po ekonomické stránce, abychom měli všichni klid pro sportovní stránku. Abychom každou sezónu rozumně finančně dohráli. Máme trenéry a další odborníky, ale těm se do toho nesnažím mluvit. Ačkoliv jsem si nějakým poblázněním udělal trenérskou licenci, to bylo ale proto, abych mohl občas u některého z výběrů zaskočit. A pro klub z toho nebyly pokuty.“ (úsměv)

* Trenérem jste se stal poblázněním? Že byste toho dokonce litoval?

„Ne, to určitě ne. (smích) Nikdy jsem ale neměl ambice být trenérem. Ale v jednu chvíli jsem řekl dobrý, udělám si ji. Byly totiž ročníky, kdy jsem s holkami jezdit musel. Protože trenérů máme málo. A je to vůbec největší problém, co může být. Dělají to totiž za ne moc velký peníz a mám pocit, že mladé do toho natahat, bude stále větší problém. Peníze nemáme a zadarmo to nikdo moc dělat nechce jako ti staří bardi, co to dělali a ještě dělají z lásky ke sportu. Je to velký problém do budoucna. Lidé mají zájmů spoustu, je mnohem více možností vyžití, než bylo před dvaceti či třiceti lety. Není to jednoduché. Na druhou stranu se občas některá hráčka vrací k basketbalu, jsou ochotné obětovat čas dětem. Není to ale tak, že bychom si mohli vybírat. To určitě ne. To je ale všude. Nevím, kam se všichni vypařili. (pokrčí rameny) Ale správných nadšenců je prostě málo.“

* Týká se onen posun i členské základny?

„Myslím si, že zas tak ne. I když v Prostějově je problém, že je zde velmi silný klub volejbalu. A basketbal s volejbalem zkrátka preferují určitou postavu a vyvolávají zájem u podobně smýšlejících lidí.“

* Tedy zejména lidi vysoké?

„Ano, přesně tak. A ve volejbale se holky tak moc nenadřou, hra je statičtější, je tam méně běhání a není tam kontakt jako v basketbale. A spousta děvčat je takových, že kontakt úplně nevyhledávají, takže se občas stalo, že některá odešla od basketbalu k volejbalu. Ale hlavně je to o tom, že volejbal zde byl dlouhodobě mnohem lépe finančně podporován. V dívčím basketu navíc nebylo nikdy tolik holek. Bohužel se to týká i okolí. Je to už problém, klubů je stále méně...“

* Zavzpomínejte...

„Občas se objeví nějaký silnější ročník, nebo se objeví tatínek, který tam má dceru a něco pro děvčata dělá… My z těch starších jsme zažili Olomoucký přebor, kdy se jezdilo po celém kraji. A byly tam týmy, že se v minižákovských kategoriích dal hrát přebor. Nyní je to problém. Musí být propojený Olomoucký a Moravskoslezský kraj nebo Jihomoravský kraj, aby bylo s kým hrát. Protože tady dlouhodobě fungují jen dva kluby: Olomouc a Prostějov. A pak se občas objeví někdo v Mohelnici, Lipníku, Hranicích nebo v Šumperku. Doufám, že se situace zlepší. Ale za dobu, co u basketbalu jsem, tak se to spíš zhoršuje. Celková základna se zužuje a je to vidět i na výsledcích reprezentace. Před deseti lety jsme byli druzí na mistrovství světa a nyní máme problém se pomalu kvalifikovat na Evropu. Je to o tom, že se základna zmenšuje. A je to i o penězích a jejich nedostatku.“

* Trenér prostějovských házenkářů, pan Černíček, mi v jednom z rozhovorů říkal, že noví hráči přichází téměř výhradně jen z rodin házenkářů. Je to v basketbale podobné?

„Je to možná trochu podobné. Samozřejmě nejsou tam jen dcery. Když už tam jsou, tak mají nějaké kamarádky. Ale rodinné dědictví je samozřejmě základ. Když to vědí děvčata v rodině, tak na trénink jdou. Dělají se nábory, oslovuje se mnoho holek, spoustu jich hra zaujme. Ale postupně z různých důvodů odpadají. Důvody sama děvčata neznají. Ale i pubertální věk hraje svou roli. Každopádně nemáme holek na rozdávání. (pousměje se) O to víc mám radost a jsem hrdý, co z děvčat dokáží vytáhnout trenéři na to, jak je jich málo. A také z toho, jakou úroveň basketbalu produkujeme. Jako klub máme slušné výsledky i úspěchy v porovnání s velkými kluby, které jsou celorepublikově známé. Dokážeme vyprodukovat reprezentantky, dokážeme s nimi hrát v soutěžích. Bohužel je ale počet děvčat malý, není to jednoduché. A finanční podpora není absolutně srovnatelná s kluky. Dívčí basketbal pořád není tak brán. Dříve zde bylo BK Olomoucko, předtím Orli Prostějov, velký klub, který hrál mužskou extraligu. U holek to tak není.“

* Jakou máte zhruba „úmrtnost“ u hráček? Kolik vám jich odchází v těch patnácti či šestnácti letech?

„To se mě ptáte moc... Ale když vezmu, kolik máme děvčat v přípravkách, tak se dostaneme v kadetkách na polovinu a ve starších ještě na méně. To se ale snažíme už i z jiných klubů někoho stáhnout, protože bychom nebyli schopní vyšší kategorie složit. Některé naše holky se rozutečou do jiných měst. Ono se řekne kadetky, ale to je věk okolo patnácti let. To není tolik na to, aby pravidelně jezdily do Olomouce nebo do Brna. Spíš je to o jisté oběti rodičů. Snažíme se udržet holky u basketbalu v našem klubu co nejdéle. Není to ale úplně jednoduché.“

* Na závěr by mě zajímalo, jaké máte směrem k basketbalu do budoucna přání? A co byste samozřejmě popřál vašemu oddílu?

„Nad tím jsem takto moc nepřemýšlel. Samozřejmě ať se basketbalu a našim holkám daří. Mám prostě basketbal rád. Začal jsem ho hrávat jen rekreačně, nikdy jsem nehrál soutěžně. Netroufl bych si říct, že bych ho uměl. Je to ale zábavná hra, která má mnoho přínosu pro ty, kteří ho hrají. Přeji si, aby tady klub vydržel a šel nahoru. Každý sport a oddíl musí dbát na to, aby fungoval co nejlépe.“

 

BOHDAN HNÍZDIL

* narodil se 7. srpna 1971 v Prostějově

* předseda a příležitostný trenér dívčího basketbalového klubu K2 Prostějov

* dětství prožil ve Vrahovicích

* vystudoval GJW Prostějov a Mendelovu Univerzitu Brno

* po škole nastoupil do firmy GRIOS Olomouc, kde pracuje doposud, a to na místě jednatele

* po roce 2000 se coby rodič dostal k basketbalu, sám jej hraje rekreačně

* postupně k němu přivedl své tři dcery, více než deset let je držitelem trenérské licence

* je ženatý, má tři děti a řadu koníčků

zajímavost: v mládí se věnoval rybaření, má rád vědomostní soutěže a hry, zajímá jej historie