Už třetí ročník série turnajů s názvem Hanácké curling 2021 proběhl na mobilním ledovém kluzišti před prostějovským muzeem. Účast sice byla poznamenána covidovou pandemií a bujarost veselí omezena restrikcemi, které neumožňovaly provoz vánočních svátků. Přesto se pořadatelé ze Sportcentra – DDM Prostějov opět „vycajchnovali“.

Teoreticky by se letos psal již čtvrtý ročník, nicméně loňská zima pořádání podobných akcí vůbec neumožňovala. Nyní si organizátoři pohlídali pouze dodržení protiepidemických opatření upravujících počet osob na kluzišti a s kameny se vrhalo jako předchozí roky. V průběhu prosince a ledna se během tří samostatných turnajů zúčastnilo 21 družstev, v nich hrálo dohromady 102 curlerů, kteří svedli líté boje v 52 utkáních trvajících celkem 26 hodin. Toto přesné hodnocení sestavil hlavní pořadatel Karel Ondrůj, který v sobě tímto součtem nezapřel bývalého řídícího letového provozu, kde jsou na údaje cimprlich.

„Jsem nesmírně rád, že jsme nakonec turnaje uskutečnili. S panem ředitelem Zatloukalem, který je takovým duchovním otcem Hanáckého curlingu, jsme si nakonec plácli, že do toho opět půjdeme. Máme za sebou skvělý tým kolegů, který nám pomáhá s realizací akce. Účastníci byli skvělí, vznikla většinou drancující atmosféra, letos nechyběly ani transparenty či pravé curlingové dresy,“ zhodnotil Karel Ondrůj.

Ředitel Sportcentra – DDM jej pak doplnil: „Musím trošku poopravit kolegu Ondrůje: ty šílené mikrotenové zástěry, ve kterých všichni vypadali jako prodavači kaprů z chudinské čtvrti, to byla opravdu estetická divočárna. Ale svůj účel to splnilo, každý na náměstí poznal, že se jedná o divné hráče divného Hanáckého curlingu,“ zasmál se Jan Zatloukal.

Atmosféra na kluzišti byla opravdu vynikající. Jako by všichni účastníci tušili, že tradiční divácká kulisa v podobě popíječů punče, kteří vždycky z dálky vědí, jak by to zahráli nejlépe, bude chybět a je potřeba ji nahradit. Zůstává otázkou, zda se podaří v příštím ročníku rozjet i turnaje pro školy, které letos pořadatelé raději vynechali.

Naopak již tradičně se mezi účastníky objevily stálice prostějovského curlingového nebe. Družstva jako Hanácká trefa či Veselá pometla jsou obvyklými bojovníky o přední příčky. Velmi zajímavou trojicí týmů jsou pak Modří ptáci, Žula a Jehla. U Modrých ptáků (jak už název napovídá) jde o výběr prostějovské ODS vedený náměstkyní Miladou Sokolovou. Nicméně její stranický kolega Tomáš Blumenstein hraje v rodinném kolektivu Žula. Letos absencí otce Blumensteina k bratrovražednému „odsáckému“ souboji nedošlo, což platilo i v případě podobné bitvy mezi Žulou a Jehlou. Neboť v Jehle startují členové prostějovské Mensy, jejíž byl Blumenstein dlouhá léta předsedou. Takové střety následně mají zcela jiný zápal, větší náboj.

Letošními nováčky byli Hujerovi a SK Sali. Jednalo se suverénně o nejhlasitější formace s největší fanouškovskou základnou (kterou si – buďme upřímní – tvořili hlavně navzájem). Vítězem posledního kola se stal mančaft Jahody s Medem, jenž si přinesl nejpřesnější mušku, dá-li se to tak v případě tohoto ledového sportu říci. Jejich hra byla téměř profesionální. Ve třetím ročníku jsme však měli i jednu Ester Ledeckou prostějovského curlingu. Byl jí mladý student ekologie Libor Marčan hájící barvy Modrých ptáků. Ten původně odmítal curling hrát, jsa nesportovec. Je pravdou, že pro Marčana je rozdíl mezi fotbalem a florbalem pouze záležitostí abecedy, ale tento pravicový pokračovatel Grety Thunbergové v každém z letošních turnajů rozhodoval zápasy. Bylo patrné, že se nejedná o začátečnické štěstí, to se na vás třikrát za sebou neusměje.

„Letos jsem si Hanácké curling užil velmi málo. První kolo jsme zrušili, protože měl Karel covid. Druhé kolo jsem sice komentoval, ale pak jsem to odnesl druhý den velmi slušnou migrénou. Když stojíte hodiny na ledě, stárnoucí tělo si řekne svoje. Před třetím dílem si mě po dvou letech vzdorování našel koronavirus, tak jsem fandil z domu. Poslední lednové kolo jsem už měl opět stát na značkách a komentovat klání, nicméně jsme museli až do večera zpracovávat prosincové výplaty, které jsem ještě ten večer posílal, takže jsem přišel pozdě. Když však kolegové pořadatelé zjistili, že to bylo kvůli jejich výplatám, rádi mě omluvili,“ postřehl s úsměvem Zatloukal. A Ondrůj jej na závěr doplnil: „Pan ředitel má pravdu, peníze jsou vždy až na prvním místě! Situace na konci roku i na jeho začátku bývá náročná. Ale s ostatními jsme to zvládli a těšíme se na vítěze, jak s námi opět pojedou bruslit na Vídeňský ledový sen.“