Ticho, klid, z jedné třídy se pouze ozývá film, ze druhé je naopak slyšet učitelku vzdělávající ty nejmenší. Celkově je ale škola v Čechách pod Kosířem tišší než obvykle. Je pátek 27.listopadu, deset hodin, doba výuky a v malotřídce pro zhruba sedm desítek žáků je nezvyklé ticho. Pomalu nejhlasitější zvuk je slyšet od hadříku, kterým kousek od nás žena utírá dveře. Ostatně se nedostáváme o moc dál než za ty vedoucí do školy. „Jsou teď přísné předpisy, moc lidí kromě žáků a učitelů se do školy kvůli hygieně nedostane. A ve vyjmenovaných výjimkách redaktoři určitě nejsou,“ podotýká s úsměvem ředitelka Iveta Slámová.

Na první pohled vypadá unaveně. Aby ne, spolu s kolegy zažila hodně obtížné týdny. I když… „Kdyby je těch patnáct dní nechali doma, protože už budu dávat ředitelské volno, tak by to ty třetí až páté třídy uměly už na dálku. Distanční výuku jsme totiž zvládli velmi dobře. Jeli od prvního dne, měli plnohodnotnou výuku, ze sedmašedesáti dětí jich šestašedesá žilo distančně s on-line výukou,“ dozvídáme se. Stejně tak to, že učitelka druhákům během uzavření školy jednotlivě volala, aby jí četli.

Po těžkém podzimu návrat dětí navíc znamená velké komplikace. Příklad? Ve škole je spojená druhá a třetí třída. Přitom tomu tak dle vládních nařízení být nesmí. Dalším problémem je provoz družiny. „Je problém zachovat homogenitu. To je to nejhorší. Nemáme tolik pracovníků, takže pro čtvrtý a pátý ročník nebude družina fungovat vůbec, vychovatelky mám jen dvě, třetí ročník tak musela vzít asistentka,“ vysvětluje Iveta Slámová. A povzdechne si, ze současné situace očividně není nadšená.

Nakonec se přeci jen asi na půl vteřiny a z uctivého odstupu můžeme jít podívat na žáky. Děti mají způsobně nasazené roušky, některé mají i náhradní na lavici. A i když na rouškách jsou často veselé vzory, přesto pohled na dítka v době koronavirové je dost tíživý. „S rouškami je to drsné, nepříjemné. Děti jsou ještě přizpůsobivé, větší nervy spíš mají rodiče. Stalo se, že se někomu udělalo zle, musel se vydýchat u okna, ale to bylo třeba jedno dítě ze třiceti. Je to všechno potíž, školství je teď naruby,“ povzdechne si ředitelka.

Co je ale nejhorší ze všeho? Informace. „Veškeré věci, které se dovídáme, jsou nejdříve z médií, až dva dny poté nám přichází zpráva do datové schránky,“ dělí se Slámová o nemilé zkušenosti.

 

Aktuální zpravodajství čtěte v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 30. listopadu