Olomouc, 24. březen 2022: Purple day neboli Světový den epilepsie připadá tradičně na 26. březen a během tohoto dne se po celém světě daří šířit povědomí o této nemoci, které postihuje již více než 50 milionů lidí po celém světě. Výrazným symbolem tohoto dne je fialová barva, z čeho vychází i jeho název – Purple day. Onemocnění, které postihuje mnohem častěji mužskou populaci, u příležitosti světového dne více přiblížil neurolog MUDr. Vojtěch Mrňka z Polikliniky AGEL Olomouc.

Jaké jsou, pane doktore, hlavní příčiny epilepsie, kterou trpí lidé napříč generacemi?
Na úvod je třeba konstatovat, že v každém věkovém období se uplatňují jiné příčiny. V dětství jde nejčastěji o vrozené genetické dispozice. U dospělých je častěji podkladem nádor, stavy po cévních mozkových příhodách, úrazy hlavy, alkoholismus nebo drogová závislost. Příčinou ale může být i zánět mozku virový či bakteriální. Záchvaty, které jsou nejviditelnějším projevem epilepsie, se mohou objevit v akutním stadiu onemocnění či po delší době jako pozdní následek.

Lze říct, kterou skupinu pacientů epilepsie trápí více?
Celkově větší je skupina pacientů se sekundární epilepsií, tedy lidé u kterých onemocnění vzniklo jako následek poškození mozku z výše uvedených příčin.

Pozorujete ve vaší praxi růst či pokles pacientů s epilepsií?
Zaznamenávám spíše mírný nárůst pacientů s epilepsií. Je to zřejmě i v důsledku prodlužujícího se věku dožití pacientů, neboť přibývají především polymorbidní pacienti v seniorském věku.

Jakou populaci epilepsie postihuje nejčastěji?

Muži bývají postiženi 2,5 krát častěji než ženy a děti asi 4 krát častěji v porovnání s dospělými. Přibližně u 60 % dětských pacientů onemocnění během dospívání vymizí a tyto pacienty lze považovat za vyléčené. Vyšší výskyt u mužů bych připsal obecně k rizikovějšímu chování, tedy častějším úrazům - ať už se jedná o dopravní nehody, úrazy při sportu nebo různé pády na hlavu z výšky při práci a podobně. Zároveň má mužská populace větší náklonnost k užívání alkoholu a drog. U dětí je potom na vině ještě ne zcela zralá centrální nervová soustava, kde teprve dochází k propojování a dozrávání různých nervových drah. Naopak u seniorů se uplatňuje mozková atrofie a následky cévních mozkových příhod a úrazů hlavy.

Co přesně se děje s mozkem pacienta při epileptickém záchvatu a co ho vůbec vyvolává?
Epileptický záchvat je důsledkem abnormálních výbojů nervových buněk v mozku. Tvorba a vedení elektrických výbojů je klíčovou vlastností normálních nervových buněk. „Epileptické“ buňky jsou však zvýšeně dráždivé a mohou vytvářet výboje nekontrolovaně a synchronizovaně. Dostatečně velká skupina těchto buněk dokáže vytvořit výboj dostatečné intenzity, který se dále šíří a vyvolává záchvat.

Tato zvýšená dráždivost může mít řadu příčin. Může být vrozená, kdy již v genech je zakódována náchylnost k vytváření výbojů a jejich šíření. Nervové buňky také mohou být drážděny cizorodou tkání v jejich okolí, například nádorem, krví při úraze, jizvou po starém úraze, zánětu mozku či porodní komplikací. Výboj může vytvořit buňka nedostatečně vyživovaná krví, mající nedostatek cukru a v neposlední řadě může být i podrážděná drogou, či alkoholem.

Je záchvat nejčastějším projevem epilepsie?

Ano, přesně se jedná o generalizovaný křečový stav, ke kterému patří i krátkodobá porucha vědomí a často také pomočení nebo pokousání jazyka. Takové typy záchvatů jsou skutečně nejčastější i nejnápadnější. Ale existují i typy záchvatů charakteru tzv. absence, které se projevují pouze  tzv.„zahleděním“. Absence je typem epileptického záchvatu charakteristickým pro dětský věk. Trvá jen 5 až 10 vteřin. Dítě se strnule zahledí, přeruší svou činnost, například hru, psaní nebo čtení, ve které po odeznění záchvatu, aniž by si tento výpadek uvědomilo, pokračuje. V průběhu záchvatu jedinec nereaguje na oslovení. Může být přítomna změna barvy v obličeji, pokles hlavy, stočení očí směrem vzhůru. Předměty držené v ruce vypadávají na zem. Po záchvatu, ať už s křečemi nebo bez nich, následuje obvykle krátké období, kdy je pacient ještě zmatený a zpomalený s postupnou úpravou k normálu.

 

Jak má zareagovat nejbližší okolí na osobu, kterou postihne epileptický záchvat?

Je potřeba z pacientova okolí odstranit předměty, o které by se mohl poranit. Pokud padá, tak ho pokud možno zachytit a zabránit úderu do hlavy. Vhodné je uvolnit oděv kolem krku a podložit hlavu něčím měkkým a uložit pacienta do stabilizované polohy. Pacientům zásadně nebráníme v pohybech - v křečích ani v automatickém jednání, nerozevíráme ústa ani nevkládáme nic mezi zuby. Pokud po skončení záchvatu trvá bezvědomí, jsou vidět dechové obtíže, zakloníme pacientovi hlavu, předsuneme dolní čelist a vyčistíme ústa. Pokud je pacient po záchvatu zmatený či agresivní, uklidňujeme ho slovně, ale ne fyzicky.  Pokud se jednalo o léčeného pacienta, který měl jeden obvyklý záchvat, z kterého se probral, komunikuje a je orientovaný a neporanil si hlavu či páteř, není potřeba volat záchranku ani pacienta transportovat do nemocnice. 

A kdy je třeba raději okamžitě zajistit odbornou pomoc?

Transport do nemocnice je nutný, pokud se jednalo o první záchvat, nebo se jedná o nakupení více záchvatů. Platí to také v případech, kdy po záchvatu přetrvává dezorientace nebo se záchvat opakuje, či došlo k poranění. Pokud se jedná o pacienta dosud s epilepsií neléčeného nebo křečový stav trvá déle než 3 minuty, je nutné volat rychlou záchrannou pomoc, aby byl pacient okamžitě vyšetřen na akutní ambulanci. Při delším trvání záchvatu, tedy déle než 5 minut, během kterých nedojde k návratu vědomí, hrozí rozvoj tzv. status epilepticus, což je v podstatě nekončící epileptický záchvat. Jde o velmi závažný život ohrožující stav. Vyžaduje okamžitou léčbu a hospitalizaci. Status epilepticus může vzniknout jako první projev epileptického onemocnění, častěji se však objevuje až v jeho průběhu, kdy nejvýznamnějším vyvolávajícím činitelem je vynechání léčby a porušení režimu epileptiků.

Jaká je nejčastější léčba epilepsie a umožní nemoc žít pacientovi plnohodnotný život?

Především je nutné, aby pacient dodržoval tzv. režim epileptiků, kam patří abstinence od alkoholu a drog, zákaz řízení motorových vozidel, zákaz práce ve výškách či u běžících strojů, samostatné plavání a podobně rizikové aktivity, zároveň je nutné dodržovat pravidelný spánkový režim. U pacienta s nově diagnostikovanou epilepsií a rizikem recidivy záchvatů zpravidla volíme farmakoterapii specifickými léky – antiepileptiky. Volba konkrétního léku je pacientovi „šitá na míru“ a řídí se řadou faktorů - především typem epilepsie, ale uplatňuje se i věk pacienta, pohlaví a u žen ve fertilním věku i to, zda užívají antikoncepci nebo případně plánují těhotenství. Obecně lze uvést, že v dnešní době je 70 až 75 % pacientů do 5 let od počátku terapie bez záchvatu a z nich jen u čtvrtiny se záchvaty znovu objeví. Pokud je člověk na léčbě déle než 1 rok bez záchvatu, může mu být vrácen řidičský průkaz. Pokud léčbou dosáhneme bezzáchvatovosti, což je cílem léčby epilepsie, umožní to pacientovi žít plnohodnotný život, ale  režim epileptiků musí dodržovat  i nadále.

Je léčba epilepsie možná pouze farmakoterapií?

Naštěstí není, protože existuje i skupina tzv. farmakorezistentních epilepsií, kdy léky na léčbu nezabírají. Část z těchto pacientů může mít prospěch z operační léčby, kdy je nutné přesně identifikovat oblast v mozku ze které záchvaty vycházejí, a to pomocí magnetické rezonance mozku a EEG vyšetření, případně i SPECT, a tu následně neurochirurg odstraní. U části operovaných pacientů tato léčba vede k úplnému vymizení záchvatů i bez medikace. Ale část pacientů musí i po operaci užívat antiepileptika.