Od příjemných zážitků či pocitů pojďme k těm méně pozitivním. Spíš hrůzným a děsivým. Ano, na mysli mám probíhající válku na Ukrajině, kterou pod pláštíkem propagandisticky lživých keců napadlo Rusko s aktivní pomocí Běloruska i vyjádřenou podporou dalších zemí včetně Číny.
Už předchozí dvouletka pod koronavirovým diktátem všem do té doby spokojeně žijícím lidem ukázala, že představa o trvalosti naší pohodové existence se může bleskově sesypat jako pověstný domeček z karet. Stačí něčí rozhodnutí seshora – a rázem je po normálním životě.
Covid se teď sice přestal konečně řešit, ale máme tu najednou něco mnohem horšího. Něco, o čem jsme v Evropě po válečném konfliktu na Balkáně před více než dvaceti lety věřili, že se již nikdy nebude opakovat. Nepoučitelnost mocichtivých zrůd je však bohužel bezbřehá.
I Adolf Hitler byl svého času bytostně přesvědčen o své pravdě a šel přes mrtvoly, v počtu desítek milionů. Teď jich zatím jsou „jen“ stovky až tisíce, přesto je to hnus. A s prstem šílence Vladimira Putina na červeném tlačítku jaderné zkázy může záhy být nepoměrně hůř…