Na to Konice čekala dlouho, předlouho. Ale kdo si počká, ten se dočká. A tak mohou svěřenci trenéra Petra Ullmanna slavit. Tým Konice šel do utkání s Olešnicí aktivně, i když to dlouho vypadalo, že do přestávky urve pouze průběžné vedení 1:0. Nicméně pak přišlo zakončení Martina Neorala (na snímku), který ze druhé vlny doběhl situaci a skóroval. Právě tento gól dal definitivně Konici potřebný klid a ve druhé půli už si pohodlně dokráčela k vysokému vítězství. Večerník úspěšného střelce, který byl už notně politý sektem, vyzpovídal v exkluzivním rozhovoru.

 

 

* Zápas s Olešnicí byl nejdůležitější v roce. Domácí vám to ale svým složením a počtem usnadnili, že?

„Asi se nesložili, jak by potřebovali. Myslím si ale, že jsme byli od začátku koncentrovaní na zápas, a to jsme předvedli i na hřišti. Měli jsme na začátku štěstí, že jsme dali dvě rychlé branky. A soupeř už nedokázal reagovat.“

* Jak důležité bylo se před zápasem uklidnit?

„Je pravda, že jak jsme byli v kabině nervózní, pak to z nás postupně opadalo. Bylo vidět, že jsme klidnější a na zápas nachystaní. A že opravdu už zde chceme vyhrát. Když to vezmu rok a půl zpátky, tak tři zápasy předtím byly na prohru, tak už jsme taky potřebovali něco předvést. A chtěli jsme to zde zvládnout.“

* Co se týká vašeho gólu, nejste tradiční střelec. Přispěl jste ale v pravý čas.

„Asi jo… Nevím, jak je možné, že jsem se před brankou ocitl úplně sám, ale to zakončení bylo hodně snadné. Důležité bylo, že to tam padlo. A že gól dopomohl k tomu, abychom nastartovali a zápas zvládli dohrát do vítězného konce.“

* Bude to pro vás drahé?

„Asi ne. (směje se) Myslím, že to ustojím. Nevím, jestli budeme tady pokračovat, nebo jestli se přesuneme do Konice. Kluci asi chystají velké oslavy. Já tedy moc ne, čekám miminko, takže se nemůžu moc účastnit. Na to se samozřejmě těším. Navíc je to krásné, když postupujeme a čeká mě zároveň něco nového v životě.“

* Vaše budoucnost v Konici je jaká? Zůstáváte?

„Určitě budu v Konici působit jako trenér mládeže, konkrétně u starších přípravek a mladších žáků se podařilo rozjet spoustu zajímavých věcí. A hráčsky, pokud samozřejmě bude zdraví a nepřijdou posily, co by mě vystrnadily, tak věřím, že se zapojím. Nechci nic slibovat, nevím samozřejmě, co mě čeká s miminkem, ale teď mě to ke konci tak chytlo, že by byla škoda končit. Každopádně krajský přebor jsem už hrát nechtěl, je to tam mnohem náročnější a soubojové. Ale když nebude zbytí, tak bych asi pokračoval dál.“ (smích)