Ahoj všichni,
velmi často slyším o těch v první linii, kteří bojují s covidem. Musím říct, že si jich stejně jako většina normální populace moc vážím a k mnohým z nich mám osobní a v jednom případě i intimní vztah. Mám na mysli příslušníky složek IZS, ale nerad bych zapomněl na ty, o kterých se mluví méně, tedy prodavačky a prodavači, v neposlední řadě také doručovatelé zásilek, jedno ze které jsou společnosti, a pak také pracovnice České pošty za přepážkami.
Těch je mi svým způsobem líto už delší dobu, a to z důvodu, pod jakým příšerným managementem musejí pracovat. Česká pošta je zvláštní a zdůrazňuji státní moloch, který své zaměstnance vysává do morku kostí. Zákazník je pro něj zřejmě komická figurka, protože to, co jsem nedávno zažil, mi opět zvedlo adrenalin, tlak a nevím co všechno.
Chápu, že třeba společnost FTL zavedla prázdninový režim autobusů, který měl končit 30. listopadu, také předpokládám, že o to menší budou městské dotace pro tuto společnost, co ovšem hrubě nechápu je otevírací doba místních poboček České pošty.
Pondělí po víkendu jsem na jedné pobočce zaznamenal otevírací dobu v 11 hodin, na další v 10 a překvapivě na hlavní poště už byla fronta od rána jako na banány či pomeranče za minulého režimu. Potřeboval jsem poslat dokumenty v papírové podobě zásadního charakteru, ale prostě bez šance. Tudíž jsem „frontové“ martyrium na hlavní poště absolvoval v podvečer a v jeden moment „jely“ z pěti přepážek dvě, pak se naštěstí rychle zaplnily a já zásilku doporučenou za šedesát (!!!) korun poslal. Podotýkám, že mne odbavovala velmi „příjemná“ mladá dáma, ale říkal jsem si, tlak managementu na vás je velký, tak jsem mlčel a vlastně s ní soucítil.
Ptám se tedy vedení České pošty, hodláte něco dělat pro lidi, nebo jen brát statisíce za nic?
Marty