„Ty si pěkný dezolát, řekla halí belí a byla to pohoda,“ zpívala už před dobrými patnácti lety výborná punková kapela Vypsaná fiXa. V dnešní době se dezolát coby dříve dosti neobvyklé slovo těší neobyčejné popularitě. Obvykle se jimi myslí trvale nespokojení jedinci na okraji společnosti s exekucemi na krku a zkaženými zuby, kteří si vlastní životní frustraci kompenzují odmítáním společenských autorit a příklonem ke konspiračním teoriím.

Nelze pominout, že lidí, kteří vlastní svobodu zvládají jen s velkými obtížemi, u nás nežije zrovna málo. Podobné označování je přesto více než ošidné. Ostatně špinavým dezolátem by před listopadem 1989 jistě nazval blahobytný funkcionář komunistické strany téměř kteréhokoliv příslušníka tehdejšího undergroundu. Nicméně jisté rozdíly bychom tu našli. Snad žádný z našich aktuálních „demokratických“ dezolátů se nevěnuje četbě klasiků a psaní poezie jako tomu bylo v případě příslušníků českého undergroundu. Mezi jejich záliby spíše patří vyhledávání alternativních teorií na různé záležitosti, jako je například epidemie covid-19 či ruská agrese na Ukrajině. Jako takoví se ostře vymezují zejména proti nejrůznějším sluníčkářům, pravdoláskařům, havloidům, či dokonce dobroserům.

Tyto dvě skupiny pak spolu živě „diskutují“. Zatímco za komunistů se většina populace řídila heslem „drž hubu a krok”, nyní žije dle mota „seď na zadku a nadávej!“. Jelikož spousta lidí zřejmě nemá do čeho píchnout, velmi ráda „svobodně diskutuje“. A od takové svobodné diskuse je právě k urážkám už jen krůček. Obzvláště pokud se jí účastní lidé, kteří si o ostatních myslí, že jsou hlupáci. Takoví chytrolíni nepřemýšlí o tom, co jim ten druhý říká. Buď chtějí ostatním dát najevo své pohrdání a „intelektuální převahu”, nebo si prostě chtějí zanadávat. A tak lidé svorně a ve velkém nadávají na cikány, politiky, úředníky, novináře, doktory, soudce, policisty, fotbalové rozhodčí, trenéry a hráče, na řidiče, chodce, cyklisty, lyžaře, bruslaře i krasobruslaře. Dále pak na zbohatlíky i bezdomovce, na kněze i prostitutky, na rozhazovačnou mládež i chamtivé seniory, na tupé stádo i nepřizpůsobivé anarchisty. Prostě na všechny a na všechno. 

Z tohoto vyplývá jediné. Pokud na vás nikdo nenadává, pak jste pravděpodobně mrtví! Dokud však nejste mrtví a neobtěžujete ostatní, pak je téměř jedno, zda jste sluníčkář, či dezolát. Hlavně že je pohoda!