Četli jste rozhovor s mladou cestovatelkou Marcelou Burgrovou, která se rozhodla přejít Evropu z nejjižnějšího místa kontinentu na ten nejsevernější? Pokud ne, pak jste udělali velkou chybu. Nejenže si tato mladá slečna vytkla opravdu heroický cíl. Ještě důležitější než to, že chce sama ujít 9 tisíc kilometrů, je to, jakým způsobem to chce učinit. Ačkoliv je neustále v pohybu a každodenně prožívá nové a vzrušující věci, nezamořuje své okolí zplodinami, vytváří minimum odpadu a k jídlu využívá výhradně potraviny, které by se jinak vyhodily. Jelikož nesnáší plýtvání, zachraňuje je z kontejnerů u supermarketů. Dámy a pánové, kdo z těch, kteří nadávají na všeobecnou drahotu, by byl něčeho takového schopen?

O tom, že plýtvání potravinami je skutečně zásadní problém, nejlépe svědčí jediné číslo.

Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) se celosvětově vyhodí či znehodnotí celá třetina vyprodukovaných potravin!!! To je pro představu takové množství jídla, které by nasytilo asi 3 miliardy lidí, tedy přibližně třikrát více, než kolik je na světě lidí hladovějících. Přitom právě bohatší území, ke kterým nepochybně patří i Česká republika, plýtvají potravinami nejvíce. Podle některých údajů připadá v Evropě na jednoho člověka neuvěřitelných 95 až 115 kilogramů vyhozeného jídla za rok. Naopak v chudých zemích jsou tato čísla zhruba desetinásobně nižší. Je smutným paradoxem, že nemalá část potravin, s nimiž tak nešetrně zacházíme, pochází z chudších zemí, kde mají jejich obyvatelé sami jídla spíše nedostatek.

To vše přímo souvisí s plýtváním důležitými zdroji. Například na výrobu jednoho kilogramu hovězího masa se spotřebuje 15 500 litrů vody, většina přitom jde na krmivo. Ještě větším „žroutem“ vody je však čokoláda! Na jeden kilogram této pochoutky se vypotřebuje 24 000 litrů vody!

Cesta potravin až k nám je dlouhá. K často zbytečným ztrátám dochází jak přímo při výrobě, tak v rámci jejich distribuce, či prodeje. Zde jde jak o obchody s potravinami, tak i o restaurace, které někdy servírují až příliš velké porce. O tom, kolik skvělého jídla se kvůli katastrofálním stravovacím návykům mnohých našich předškoláků a školáků zcela zbytečně vyhodí, by mohly dlouhé hodiny vyprávět všechny kuchařky školních jídelen nejen po celém Prostějově... 

O katastrofálním plýtvání svědčí i zkušenosti Marcely Burgrové. Podle této slečny supermarkety musí vyhazovat zejména pečivo, zeleninu a ovoce. Do kontejnerů putují také zabalené potraviny. Týká se to i produktů, které se jen tak nezkazí jako třeba oříšky či právě čokoláda! Ve velkém se plýtvá i v domácnostech. V Evropské unii činí podíl domácností na plýtvání asi 40 procent. Nejvíce pak plýtvají mladí lidé. U nás se to týká věkové skupiny od 18 do 25 let. Nejméně pak plýtvají senioři. Důvodem jsou zřejmě rozdíly v příjmech i zkušenosti se šetrným a správným zacházením s potravinami. Zajímavé je, že téměř o polovinu více jídla vyhodí ti, kteří žijí ve své domácnosti sami.

Takové plýtvání přitom není vůbec levná záležitost. Bylo spočítáno, že průměrnou britskou domácnost stojí ročně plýtvání 17 000 korun. Pokud jsou v rodině děti, tato částka se zvyšuje až na 25 000 korun. Co se týče České republiky, ekonomové odhadují částky okolo 20 000 korun na domácnost. S tímto neutěšeným stavem se snaží bojovat nejrůznější aktivity jako například Zachraň jídlo. Skvělým řešením jsou také potravinové banky, které zdarma shromažďují a rozdělují darované potraviny charitativním organizacím. Faktem je, že i ty nejlepší možnosti budou k ničemu, pokud s lepší rozvahou při spotřebě potravinami a šetrností nezačne každý z nás sám u sebe.