S jídlem roste chuť, říká se. Proto panovala po minulé sezóně tak obrovská euforie, když prostějovské volejbalistky senzačně vybojovaly jedenáctý mistrovský titul v klubové historii poté, co rok předtím spadly až na nelichotivé sedmé místo. A proto všichni z VK i okolo něj moc toužili po dalším zopakování této maximální radosti na konci aktuálního ročníku.
Teď už je jisté, že obhajoba nevyjde. Naspeedované KP Brno bylo většinu semifinálové série herně lepší a postoupilo zaslouženě, byť Hanačky dělaly při svých velkých zdravotních problémech maximum, aby vyřazení odvrátily. Za daného stavu věcí to však asi reálně nešlo, jedině kdyby to věkově mladší jihomoravský celek nezvládl psychicky. Což se stalo v jednom vzájemném střetnutí, zatímco v dalším již ne.
Prostějovem teď samozřejmě rezonují spekulace, jak by moravská přetahovaná dopadla, pokud by plejerky vékáčka byly plně fit. V zásadě je ale takové uvažování zbytečné, neboť stejně nic nezmění. Navíc si osobně myslím, že i v plné síle by Čadův mančaft jen složitě čelil rozjeté mašině Králova Pole. Snad mohlo dojít na pětizápasové drama, leč postup? Ten by nejspíš stejně nevyšel.
V každém případě úřadující šampionky České republiky nezískají ani zlato, ani stříbro. Nicméně medaili pořád mohou urvat, jestliže v sérii o třetí příčku předčí Liberec. Tedy jiného vysoce kvalitního soupeře, vítěze dlouhodobé části UNIQA extraligy. Souhlasím s Adélou Stavinohovou, že i bronzový kov v silné konkurenci elitní tuzemské soutěže rovná se úspěch. Sice ne tak opojný, avšak stále cenný.
Navíc věříme, že jej holky skutečně vydřou. V úterý nejdřív vyloupí sever Čech, hned v pátek to následně doma vítězně dorazí. A premiérový bronz za šestnáct let existence oddílu bude na světě!