Výčep, pár stolů, dva z nich se šuplíky pro karbaníky, kulečník a na stěnách jeleni v říji. Najít pravou vesnickou „knajpu“ na Prostějovsku je však čím dál těžší. Přitom vždycky platilo, že každá vesnice by měla mít kostel, hospodu, hasiče a fotbalový mančaft. Krásně to řekla paní Jirásková ve filmu Kožené slunce: „Kde nehrajou fotbal, tam chcíp pes.“ Jenže rozpuštěním mnohých vesnických fotbalových klubů úpadek hanáckého venkova bohužel neskončil. Stále totiž přibývají vesnice, kde nejenže chcíp pes, navíc jeho smrt nemají ani kde zapít…
Většina vesnických hospoda pozavírala už po zákazu kouření a těch pár, co se ještě nějak klepalo, dorazilo EET. Obvykle se jednalo o lokály, kde se nevařilo a sloužily hlavně pro odpolední či večerní posezení. Dlouhodobě vše nasvědčuje tomu, že provozovatele vesnických hospody čeká stejný osud jako majitele malých prodejen potravin, kteří zkrachovali kvůli konkurenci obchodních řetězců.
Naopak restaurace ve městě, stejně jako kavárny, bistra a koktejl bary, aktuálně u nás zažívají boom. Dle statistik jim tržby rostou nevídaným způsobem. Jen v průběhu uplynulého roku to v Olomouckém kraji bylo o více než 16 procent, což je jeden z nejlepších výsledků v rámci celé ČR. Přitom se u nás zdražovalo „pouze“ o 9,5 procenta. Bohužel o něčem takovém si provozovatelé vesnických hospod mohou nechat jen zdát. S nimi pak neodvratně mizí další ze symbolů našeho venkova, který se jen těžko v budoucnosti podaří trvale vzkřísit.