Pro jednoho odpad, pro druhého poklad. Toto okřídlené rčení nepochybně platí i o graffiti. V případě pouličního umění je přitom zásadní, zda jeho autor chce spíše něco zajímavého vytvořit, nebo naopak něco pěkného zničit. Ti první se již od roku 2017 schází u plotové zdi vedoucí podél cyklostezky a železniční trati ve směru z místního nádraží na Kostelec na Hané. Rok co rok tam tvoří nevšední a působívá dílka.

Svého času se v Prostějově uvažovalo o vytvoření speciální graffiti zdi, tento nápad však narazil na odpor většiny zastupitelů. Nakonec však podobná zeď skutečně vznikla, jednalo se ale o čistě soukromou iniciativu. A už nějaký ten rok se i mezi lidmi z Prostějova těší poměrně velké oblibě. V polovině letošního října opět došlo na její obnovu. „Tentokrát tady tvoří celkem devět výtvarníků, mám radost, že jsou zde zastoupeny i dvě studentky z CMG a jedna ze SŠ DAM,“ prozradila Večerníku přímo na místě iniciátorka celého projektu a spolumajitelka zdi Pavla Koutná.

Jedna z mladých studentek se v případě graffiti pustila do stejného tématu, které ztvárnila v rámci své školní klauzurní práce, jež byla k vidění i na výstavě v prostorách prostějovského muzea. „Maluji opice, které se chovají stejně jako lidé. Tento koncept mě drží už více jak rok a zkoumám jím lidské pudy. Někdy mě štve, jak se lidi chovají. Chci jim tímto způsobem ukázat, že se úplně zbytečně povyšují na zvířata, protože kdyby se tak chovaly opice, tak by jim to určitě minimálně přišlo divné. Třeba se díky tomu někdo zamyslí a své chování změní,“ nastínila svůj přístup k věci Veronika Pischová.

Kromě jejích opic můžete na zdi nově vidět také Válku s mloky, do moře se nořící sluneční krásku, anděla nápadně připomínajícího siluetu mexické malířky Fridy Kahlo, několik abstraktních kompozic a také trojnásobný portrét krále komiků Vlasty Buriana, který nese nezaměnitelný rukopis malíře Michala Dvořáka. Ten před lety na stejné zdi vytvořil postupně portrét Marilyn Monroe, členů kapely Beatles a velké popularitě se i mezi staršími těší jeho dvojportrét Karla Gotta. „Na díla Michala Dvořáka máme jen pozitivní ohlasy, Goťáka asi nikdy nebudeme moci nechat přemalovat, to by nám lidi neodpustili. Věřím, že právě tyhle reakce dodaly Michalovi ten správný impulz, aby maloval ještě víc,“ uvažovala Koutná, kterou příjemně překvapilo i to, že za šest let existence graffiti zdi zatím podařená dílka nikdy nebyla výraznějším způsobem poničena. „Příští rok bychom se tady měli sejít opět, tentokrát se však již zřejmě vrátíme k původnímu jarnímu termínu,“ uzavřela Koutná.