Spousta úspěchů, radost z pohybu i samotného pokroku, zejména však sportovní gymnastika. To spojuje úspěšné sourozence z TJ Prostějov. Dominik a Daniela Ponížilovi (na snímku) se tradičnímu odvětví věnují odmalička a žijí svůj olympijský sen. Osmnáctiletá juniorka a čerstvě jednadvacetiletý muž mají i přes stále ještě začínající velkou kariéru už solidní jméno. Naposledy se představili širší sportovní veřejnosti v prosinci na mistrovství Evropy v tureckém Mersinu, o čemž Večerník informoval. Oba si připsali velice solidní umístění a potvrdili, že nejen prostějovský gymnastický oddíl má v obou nemalou budoucnost.

* Jak jste se dostali ke sportovní gymnastice?

Daniel: „Věnuji se jí již od čtyř let a hlavní zásluhu na tom mají rodiče. Jelikož mě i sestru neměl doma kdo hlídat, brala nás máma s sebou do tělocvičny, kde dělala a stále dělá trenérku děvčat.“

Dominika: „Ke gymnastice mě přivedli rodiče. Maminka je trenérka, dá se tedy říct, že jsem v tělocvičně byla od narození a vyrůstala v ní. Organizované cvičení jsem začala asi ve dvou a půl letech.“

 * A vzpomínáte na své první soutěžní krůčky? Jaký z nich nyní máte pocit?

Daniel: „Moje první závody v klubu ve věku nejspíš pěti let jsem měl natočené – ještě na videokazetě J. Dělal jsem na nich velmi lehké prvky jako třeba výmyk na hrazdě. Byl jsem tam ze všech nejmladší a sám ve své věkové kategorii. První pořádné závody pak přišly v sedmi letech, tedy před třinácti lety, a to mistrovství ČR v kategorii nejmladších žáků. Již o rok později jsem na stejném podniku ve stejné věkové kategorii získal medaili za druhé místo.“

Dominika: „Na své první závody si nevzpomínám, jelikož jsem na nich byla už ve třech letech, ale mám z nich zlatou medaili. (úsměv) Na další závody už si trochu pamatuji, ale více prožitků mám až tak z roku 2010, kdy jsem byla na svém prvním domácím šampionátu. Ze své ‚cesty‘ mám velmi dobrý pocit. Mnohdy byla a je velmi nelehká, ale je neuvěřitelné, jak ten čas rychle utekl a kam až jsem se dostala. Jak se říká: ‚The only time you should ever look back, is how far you have come‘.“

 * Pamatujete si na nějaký zlomový moment, který vám dopomohl k současným úspěchům?

Daniel: „Vyloženě zlomový moment asi nemám. Když jsem byl mladší, někdy mezi čtrnácti a dvaceti lety, jsem měl občas chvíle, kdy jsem chtěl s gymnastikou skončit. Díky rodičům a trenérům se tak ale nestalo. Před pár lety jsem se začal věnovat více osobnímu rozvoji. Tahle část určitě hraje důležitou roli v aktuální přípravě. Našel jsem tak důvod, proč to vlastně dělám, je velice primitivní, ale neřeknu vám ho. (smích) Tréninky si tak mnohem více užívám.“

Dominika: „Zlomových momentů bylo více, ale ten největší asi v roce 2015, kdy jsem si začala uvědomovat, že bych mohla mít nějaké větší úspěchy a reprezentovat Česko na větších mezinárodních soutěžích. Velkou podporou byla samozřejmě moje trenérka, rodina a přátelé.“

 * Co na tomhle sportu máte nejvíce rádi?

Daniel: „Gymnastika mi přirostla k srdci. Baví mě se neustále zlepšovat a posouvat svoje limity. Je úžasné, když při náročných prvcích musíte vystoupit ze své komfortní zóny. Snažím se užívat si tréninky na denní bázi, i když to zrovna moc nejde, nejen žít pro závody.“

Dominika: „To je těžká otázka... Gymnastika není jednotvárná, každý den je jiný a děláte něco jiného, to na tom mám moc ráda. Každý den se navíc snažíte být lepší, než jste byli včera, a posouvat své limity výš. Skvělé je, že mi dala mnoho přátel, v podstatě moji druhou rodinu.“

* Je naopak něco, co vám sport na takto vysoké úrovni vzal?

Daniel: „Mohu klidně říct, že mi gymnastika určitě vzala spoustu času a kamarádů. Místo času stráveného v tělocvičně jsem mohl běhat venku nebo dělat cokoliv jiného. Bez gymnastiky bych ale nebyl mentálně tam, kde jsem, a se svým tělem bych nedokázal dělat to, co umím. Kdybych měl stroj času a mohl bych cestovat do minulosti, určitě bych nic neměnil!“

Dominika: „Určitě je spousta věcí, které mi gymnastika vzala, ale určitě jich není více, než co mi dala. Když jsem byla menší, brala jsem to jinak a chtěla jsem to, co měly ostatní děti. Teď jsem ale vděčná za všechno, co mi gymnastika vzala i dala a kam mě v životě posunula.“

* S gymnastikou už jste projeli kus světa. Kam všude jste se s ní podívali a která ze zemí vás nejvíce oslovila?

Daniel: „Je to tak. Díky gymnastice jsem měl štěstí se podívat do několika zemí. Již ve čtrnácti letech jsem byl v bulharské Sofii, kde jsem se poprvé účastnil mistrovství Evropy. Nejlepší výjezd byl asi zatím do Dauhá v Kataru, kde jsme měli v roce 2018 mistrovství světa v kategorii mužů. Dauhá je krásné bohaté město a má tam být mistrovství světa v roce 2022 ve fotbalu. Z dalších zemí je to například Turecko, Portugalsko, Anglie, Švýcarsko. Největší počet zahraničních závodů jsem zatím určitě měl v Rakousku, Německu a Maďarsku.“

Dominika: „Ano, to je pravda. Nejdále jsem byla na mistrovství světa v katarském Dauhá, potom jsem navštívila spoustu evropských států jako například Velkou Británii, Francii, Bělorusko, Turecko, Belgii, Portugalsko a další. Nedokážu říct, která země mě nejvíce oslovila, každá je totiž něčím zajímavá. A já ráda cestuji a poznávám nová místa.“

 * Je nějaký gymnastický prvek, na který jste u sebe obzvláště pyšní?

Daniel: „Asi není prvek, na který bych byl vyloženě pyšný. Každý má v sestavě svou váhu a důležitost. A když jsou některé lehčí než ty ostatní, o to lépe musí být provedené.“

Dominika: „Jsem pyšná na každý prvek, který jsem se kdy naučila. Moc miluju učit se nové prvky. Naučit se dvojné prohnuté salto na prostných byl vždycky můj sen, a i když jsem ho nikdy nezávodila, moc mě bavilo ho trénovat.“

* ... a je něco, co máte jako takový cíl do budoucna?

Daniel: „Jednou bych určitě chtěl mít svůj vlastní prvek v pravidlech. Tedy takový, který bude pojmenovaný po mně. Chvíli to ještě sice potrvá, ale nápady už v hlavě mám.“

Dominika: „Určitý cíl nemám, chci se ale každý den zlepšovat v tom, co dělám, co mě baví, a dávat do toho maximum. Spíše si stanovuji menší a postupné cíle, které mě motivují a posouvají dál.“

 * Máte před závodem nějaký rituál?

Daniel: „V závodním období si vždycky pravidelně procházím sestavy ve své hlavě. Je důležité jít do závodu s čistou hlavou a hlavně si věřit, že natrénované sestavy uděláte s přehledem.“

Dominika: „Žádný konkrétní nemám. Sestavy si občas představuji v duchu. Snažím se být v klidu a užít si to.“

 * Jak velkou oporou je pro vás sourozenec? Voláte si třeba před závody, na které jste vyjeli samostatně?

Daniel: „Se sestrou se určitě navzájem podporujeme. Pokaždé si nevoláme, nicméně si určitě před závodem popřejeme hodně štěstí a vzájemně, i když na dálku, si ‚držíme pěsti‘.“

Dominika: „Vždycky jsme se podporovali a podporujeme. Když jsme na závodech společně, tak si fandíme a chceme jeden pro druhého to nejlepší. Pokud vyjedeme samostatně, tak si fandíme na dálku a většinou si alespoň napíšeme.“

* Co byste v gymnastice chtěli ještě dokázat?

Daniel: „Mým hlavním cílem je si gymnastiku užívat. Bez toho si dlouhodobě neudržíte velké tréninkové nasazení. Avšak pro medaili z olympijských her bych si chtěl jednou dojít, tak uvidíme, jak to dopadne.“ (smích)

Dominika: „Mým snem vždy byly olympijské hry, tak uvidíme, co na mě v budoucnu čeká. A dále co nejlépe reprezentovat ČR a mateřský klub TJ Prostějov.“