Píši tento příspěvek v době dubnové a venku sněží. A já jsem s tím prostě smířen a vzpomínám na pranostiky našich předků, kdy po onom známém „Březen, za kamna vlezem“ následuje „Duben, ještě tam budem“. Ano, je to prostě realita, že se Paní zima ještě v dubnu nevzdává a trochu nám ještě hrozí.

Naši předkové to věděli a byli v klidu, dnešní spoluobčané vymění již v březnu gumy za letní, načež se diví, že v dubnu kloužou. Ti další vytáhnou pomalu letní oblečení a taky se posléze diví, že je jim zima. Já tedy nevím, ale asi již po tisící říkám, že se máme od našich předků poučit a více se vyklidnit. Já si na to přezutí gum počkám, oblečení také zbytečně přehazovat nebudu a v zahrádce se budu rýpat se svojí snoubenkou jen tak cvičně a raději budeme testovat nový gril, u kterého je teplo. Ale vaťáky si vezmeme tak jako tak.

Když jsme tak u těch žen. Jsou naštěstí všímavé a ta moje zaznamenala, že náš MHD dopravce FTL opět zvýšil od prvního jízdné. Inu, říkám si, proč? V době, kdy se máme chovat ekologicky, nejezdit moc auty, chceme býti skoro zelenými, tak dojde na zdražení. Určitě uslyšíme, že jde o zdražení kvůli zvýšení nákladů a investicím, což sice chápu, ale takhle to bohužel dělají všichni. A kdo na to doplácí? No přece řadový občan, který se pak po průvanu v peněžence nestačí divit.

Když jsme u toho zdravého životního stylu, tak jsem se i já přidal k aktivitě 10 000 kroků. No přidal. Já už takhle chodím desítky let a moji známí i kamarádi, tedy někteří, to tak dělají taktéž. Nemohu tady nevzpomenout našeho saunového nestora a otužilce či bývalého fotbalového činovníka Františka Kociána, který opravdu denně již mnoho let nachodí minimálně 10 000 kroků. Jeho hláška v podvečer je již úplně klasická. Podívá se na mobil a řekne: „No nic, mějte se, já dneska ještě nemám našlapáno, tak se jdu projít.“ Upozorňuji, že je mu přes 80 let. A tak se domnívám, že valná většina Prostějovanů by si z něj měla vzít příklad. A až nám to zase vláda rozvolní, tak by hned neměli všichni běžet na pivo, ale pěkně šlapat v přírodě. Tedy já nad touto aktivitou 10 000 kroků tentokrát zvedám obočí pozitivně a jsem rád, že parta okolo Sportcentra v čele s Janem Zatloukalem si koordinaci akce vzala za své a že se ji snaží účastníkům co nejvíce zpestřit.

Chystá se návrat alespoň některých dětí do škol. Jak to nakonec dopadne, to ví jen Pánbůh a naše vláda, ale záměrem vedení města Prostějova bylo, aby se děti vrátily do škol čistých a dezinfikovaných. Jak naivní byla myšlenka, že vše proběhne v klidu… Nestalo se tak a máme tady regulérní válku s přestřelkami v médiích a na sociálních sítích. Prostě Prostějov je zase populární i celostátně. Ptám se latinským Cui bono? Komu to prospívá? Děti jsou vzaty jako rukojmí, každý se jimi ohání, ale já se kapku obávám, že tady hrají roli úplně jiné zájmy a myšlenky. Nikoho schválně nejmenuji, aby se zase někdo necítil uražen, podveden, zneuctěn a nepodával na Večerník „to oznámení“, ale opravdu si myslím svoje. A doufám, že rozumná mlčící většina to vidí stejně. A když jsme tak u toho. Hysterie okolo testování dětí při návratu do škol je prostě „paráda“. V hlavní roli opět podrývači, za kterými jsou advokáti, kteří bohužel zřejmě nemají co na práci, protože je normální klientela asi nechce, tak nám do návratu s testováním „hází vidle“. Je mi dětí líto a opět nad tím pozvedám obočí, a to zlostně!