Ani ročník 2020/2021 se v drtivé většině fotbalových soutěží nedohraje. Takový je verdikt Fotbalové asociace České republiky. Mnohé sportovní činovníky a příznivce příliš nepřekvapil. Pro řadu klubů je to přesto bolestivá rána. „Do poslední chvíle jsme doufali,“ říká například Ladislav Bílý (na snímku), starosta konického Sokola, pod který fotbal spadá. Právě jeho Večerník oslovil krátce poté, co neveselá zpráva z fotbalové asociace přišla. Příliš si servítky nebral, hovořil o nedůvěře ve vládní rozhodnutí, rozevírání nůžek mezi hráči. A taky o tom, co pro něj znamená další ročník bez možnosti poprat se o postup do krajského přeboru.

* V úterý přišel definitivní konec pro soutěže. Bylo to pro vás překvapivé?

„My jsme to bohužel tak trochu čekali. Doufali jsme, že to bude jinak, ale čekali...“

* Jak ve světle konce soutěží vnímáte výrok ministra Arenbergera, že by se na hřištích venku mohlo pohybovat až třicet lidí?

„No, je to trochu lepší, než to bylo předtím. Pro nás je to teda ale trochu pozdě…“

* No právě, tohle prohlášení přišlo dva dny po oznámeném konci soutěží ve fotbale.

(hořce se zasměje) „Někdo může říct, že to je naprostá náhoda. Jiný zas, že je to naprostý úmysl. Ale náhoda to být nemůže – ti lidi navrchu se spolu baví. Buď je to tedy totální nešikovnost, nebo prostě záměr. Těžko se mi tohle hodnotí. Ale i kdyby zase začaly soutěže, oni by to znovu klidně mohli změnit. Tohle chytračení zažíváme už tři čtvrtě roku. Ministr by jen vystoupil, řekl, že to odvolává, že to neplatí a myslel to vlastně úplně jinak. Ale to je na širší otázku důvěry v instituce…, jenže důvěra už neexistuje. Nevím, jestli ještě někdo bere vážně to, co řekne v této zemi ministr zdravotnictví. Ale za to si mohou ti, kteří tam sedí.“

* Jde o druhou nedohranou sezónu. Jaký vliv to bude mít na mládež?

„To se liší místo od místa. Za mě to bude mít vliv určitě negativní. To ale nesouvisí jen s trénováním nebo s fotbalem, ale i se školou. Protože fakticky nebyly tělocviky. Je to jedno s druhým a teď se ukáže, jak na tom kluby skutečně jsou. Ukazuje se taky, že se rozevírají nůžky mezi těmi, kteří měli možnost trénovat individuálně díky rodičům nebo třeba dobré partě, a těmi, kteří tu možnost neměli. Zvláště u těch menších, kde třeba rodiče s ohledem na zaměstnání nemohou jít s dítětem ven, protože mají směny. Mě hodně mrzí, že se nikdo shora nezamyslel, co s tím. Protože podle mě to je velký problém, je to problém opomíjený a je potřeba zejména mládežnickému sportu přiznat větší důležitost. Teď je na něj nahlíženo jako na zbytnou aktivitu, kterou je možno omezit. Bohužel až čas ukáže pravdivost slov těch, kteří říkali, že není dobré děti držet tak dlouho doma. Ale to už bude pozdě.“

* „A“-tým Konice mohlo v obou koronavirových sezónách postoupit. Jak hodnotíte, že je mu tato možnost znovu upřená?

„Je to, co by bylo, kdyby… Samozřejmě šance byla. A kdyby byla možnost postupu, využili bychom ji. My to na druhou stranu neovlivníme, není tedy nad čím plakat. Nemohli jsme si to ale o postup rozdat na hřišti, a to je asi to nejhorší. Kdyby byl prostě někdo lepší a my skončili druzí, je to pro nás jednodušší. Ale tohle je nesportovní řešení. Soutěživost i k amatérskému soutěžení patří a ta nyní zmizela. (povzdechne si) Je to druhá sezóna. Fotbal však bude čelit mnohem větším výzvám. Nebudu ale říkat, že nás to trochu neštve, chtěli jsme si to na hřišti se soupeři rozdat a zjistit, kdo je opravdu nejlepší.“