Naše tradice nejsou jen něco, co nás táhne do minulosti. Je to zároveň něco, co nás spojuje s určitým okruhem lidí a zároveň zásadním způsobem tvoří naši jedinečnost. Bez nich by všichni lidé na světě byli téměř stejní a zřejmě i podobně osamělí. Jenže tradice a úctu k minulosti obvykle vyznávají pouze ti, kdo měli šťastné dětství.

Právě k těm nepochybně patří i Hana Pospíšilíková (na snímku), která do světa hanáckého folkloru nakoukla díky prarodičům žijícím v Kralicích na Hané. Nyní pro něj už řadu let obětavě pracuje coby předsedkyně Hanáckého folklorního sdružení. Jak se ona sama k folkloru dostala? Co ji na něm tak fascinuje? A jak se jí daří skloubit práci, rodinu a časově náročného koníčka? O tom všem i mnoha dalších věcech jsme si s touto energickou a optimisticky laděnou ženou popovídali.

* Nedávno jste za své aktivity v oblasti folkloru získala prestižní cenu Křesadlo určenou dobrovolníkům. Co všechno vlastně v této oblasti děláte a kolik času vám to zabere?

„Co se týče práce pro spolek, jedná se především o každodenní komunikaci s členskou základnou, kterou tvoří přes třicet kolektivů dětských i dospělých souborů, muzik a jednotlivců. Pokud jde o počet, tak hovoříme o zhruba 550 lidech. K běžné denní rutině patří vyřizování e-mailové korespondence, jednání s partnery, vedení účetnictví, provozování e-shopu, vyúčtování dotací či našich závazků vůči Ochrannému svazu autorskému. A samozřejmě dramaturgie a organizačně technické zabezpečení akcí, plánování atd. Spolek nemá žádné zaměstnance, jeho činnost závisí na bezplatné práci dobrovolníků.“

* Pracujete jako realitní makléřka. Jak se vám daří skloubit vaši profesi s tak časově náročným koníčkem?

„Vše je o organizaci času. Jsem nejen realitní makléř, ale i finanční zprostředkovatel. Jde o profese, které se vzájemně doplňují a já tak mohu klientovi nabídnout komplexní služby. A to mě na tom baví. Využít veškerý potenciál, který mám, ke spokojenosti všech. Abych stihla vše, co jsem si pro daný den naplánovala, musím využívat svůj čas naplno a nezbývá mi tedy prostor na zbytečnosti.“

* Jaká byla vaše osobní cesta k folkloru? Postavili vás na její začátek rodiče nebo někdo jiný?

„Moje osobní cesta k folkloru byla dána místem, kde se narodili oba moji rodiče. V Kralicích na Hané jsem díky svým prarodičům trávila většinu svého času a začínala poznávat svět dětskýma očima. A odtud to byl jen krůček k místnímu dětskému folklornímu souboru Klásek, kde jsem mohla trávit čas se svými vrstevníky. To bylo tedy moje první setkání s folklorem. Studium mě zaválo daleko od domova, a proto se u mě nekonal přirozený přechod z dětského kolektivu do dospělého Klasu. Vždy u mě však převládala touha vrátit se. Návrat se dostavil až v mých pětadvaceti letech. V této době začala éra aktivního folklorního života, pravidelné zkoušky, rozličná vystoupení, festivaly, zahraniční zájezdy, spousta zábavy, zážitků. Zažívali jsme pocit sounáležitosti a kamarádství. Společně jsme vyjížděli vstříc folklorním akcím, navazovali nová přátelství trvající dodnes. Už tehdy jsme měli příležitost se setkávat se vzácnými lidmi, kteří nám předávali svoje znalosti, zkušenosti a rady. My doslova hltali vše nové. Folklor se stal naším životním stylem. A konečně, v Klasu jsem si našla i manžela.“ (úsměv)

* Kdo všechno vám na ní ukázal směr, kterým jste se posléze vydala?

„Samozřejmě moji rodiče byli těmi, kteří mě podporovali ve všech aktivitách, v tomto ohledu jsem měla nesmírné štěstí. Od maminky jsem mívala pečlivě vyžehlený kroj, tatínek mě poctivě vozil na zkoušky. A oba rodiče bývali věrnými diváky při našich vystoupeních. V pozdějším věku v dospělém souboru to byla například osoba Jana Kadlece, který mi byl velmi blízký a v mnohém jsem jej obdivovala.“

* Čím hanácký folklor uhranul právě vás? Co vás na něm přitahuje?

„Celý život bydlím v Prostějově, regionální příslušnost k Hané je tedy daná. A co mě na folkloru přitahuje? Krása hanáckého kroje a možnost jej nosit, nářečí, krásné písně. Vzácní lidé, které mi osud postavil do cesty a kterých si vážím pro jejich um a přátelství. Vždyť ve folkloru se ještě nikdo nezkazil.“

* Zásadní roli sehrálo nepochybně právě vaše působení v Klasu z Kralic na Hané…

„Díky Klasu jsem prožila nádherných téměř třicet let ve společnosti výjimečných lidí. Tak nějak vždy byli se mnou a já byla jejich součástí. Ve folklorním souboru je jedno, kolik je vám let, je zde místo pro všechny věkové kategorie a blízkost mládí vás udržuje v dobré náladě a s pozitivní myslí. Nemáte čas řešit bolesti nebo nemoci nebo se přít o nepodstatné věci.“ 

* Vaše hlavní aktivity se však točí kolem Hanáckého folklorního spolku. Jak vzpomínáte na své začátky v něm?

„Hanácký folklorní spolek si letos připomíná třicet roků od svého vzniku. V roce 1991 šlo ještě o Hanácké folklorní sdružení, v jehož čele stál Jan Kadlec, dlouholetý umělecký vedoucí a choreograf Národopisného souboru Mánes a poté Hanáckého souboru písní a tanců Klas. Marie Vysloužilová byla druhou osobou v čele sdružení, od roku 2006 jsem tuto štafetu přebrala já. V začátcích mého působení jsme byli ještě pod ochranou Folklorního sdružení ČR, který nás, jednotlivé regionální folklorní sdružení, zaštiťoval. Měli jsme tedy vyřešen vztah s Ochranným svazem autorským nebo třeba pojištění pro své členy. Fungovala spolupráce mezi jednotlivými regiony na úrovni souborů či festivalů, měli jsme otevřené dveře při jednání s rozličnými partnery. Byla zajištěna propagace souborů i na mezinárodní úrovni, vydával se časopis Folklor. Společná setkání bývala velmi inspirativní. O všechny tyto výsady jsme bohužel přišli a regionální pracoviště zůstala odkázána sama na sebe.“

* Plánujete nějaké speciální oslavy 30 let spolku?

„Nic zvláštního. Doba covidová se velmi výrazně podepsala na životech nás všech. S akcemi různého typu se teď doslova roztrhl pytel a všichni se snaží dohnat ztracený čas. My budeme rádi, pokud uspořádáme Setkání Hanáků v režimu, na který jsme zvyklí. Loňské setkání jsme byli nuceni zrušit tři dny před samotnou akcí, a to bylo velmi bolestné. V této době se těžko plánuje.“

* Akce se letos uskuteční 28. září v Tovačově. Proč právě v tomhle městě?

„Setkání Hanáků proběhlo poprvé v roce 2010 ve Velké Bystřici ještě jako Setkání s hejtmanem Olomouckého kraje. Jde o celostátně unikátní festival hanáckých tradic, krojů, tanců, písní a zvyků. Setkání byla a jsou putovní, v průběhu let jsme navštívili Tovačov, Doloplazy, Zábřeh, Prostějov, Olomouc, Čechy pod Kosířem, Přerov. A nyní se vracíme do Tovačova, kde si město připomíná 700 let od svého vzniku. Za třináct let svého konání se festival dostal do povědomí široké veřejnosti a pro svoji autenticitu se stal vyhledávanou folklórní akcí.“

* Jako narozeninový dárek si chystáte nadělit knihu Lidový kroj na Hané. Jak byste tuto publikaci představila?

„Populárně naučná publikace encyklopedického charakteru vznikala několik let. Je jen dílem náhody, že závěrečné práce na knize finišují právě k datu výročí vzniku našeho spolku. Věřím, že se nám ji podaří pokřtít letos v září u příležitosti Setkání Hanáků v Tovačově. Čtenář se na 250 stranách dozví vše o lidovém kroji Hané a jejích podoblastí, přičemž důraz je kladen na praktické předvedení ‚dobrých příkladů‘. Cílem je sestavit skutečný manuál pro zájemce o nošení hanáckého tradičního oděvu, doplněný o bohatý fotografický materiál. K dispozici bude mimo jiné i na e-shopu Hanáckého folklorního spolku.“

* Hanácký kroj hodně zviditelnil malíř Josef Mánes, který svého času pobýval v Čechách pod Kosířem. Je podle vás těžší kroj nakreslit nebo vytvořit?

„Na Hané působilo mnoho umělců, kteří se pokoušeli ztvárnit krásu hanáckého kroje, hanácké krajiny či architektury. Kresby Hanaček v podání Josefa Mánesa jsou nezapomenutelné a pro všechny dostatečně známé. Osobně se domnívám, že kroj je těžší vytvořit, ať už z pohledu dostupnosti, nebo ceny.“

* Předpokládám, že i dnes se stále hanácké kroje vyrábí. Kde a jak?

„Povídání o hanáckém kroji by vydalo na samostatný příspěvek. (směje se) Soubory mají ve svém majetku kroje, jejichž některé součásti jsou původní, staré někdy i sto let. Je tedy nutností krojový materiál obnovovat. Potýkáme se však s nedostatkem materiálu, chybí nám kvalitní látky, kovové knoflíky či nitě, paterky. Ruční výšivka je mnohdy nahrazená strojní výšivkou, ruční paličkovaná krajka průmyslovou výrobou. Ještě máme mezi sebou šikovné tetičky, které jsou schopné vytvořit kroj – doslova umělecké dílo – tak, jak má správně vypadat. V hojnosti hanácké výšivky se odráží úrodnost kraje a bohatství lidí, kteří jej nosili. Nezmínila jsem ještě ručně šité boty, ručně vyráběné opasky vykládané kovovými plíšky či pavími brky, kožené darmovisy… A péče o hanácký kroj? To je teprve alchymie!“

* Kromě krojů je hanácký folklor zejména o muzice. Je něco, co by právě tradiční hanáckou hudbu odlišovalo od lidových písní jiných krajů?

„Jednotlivé folklorní oblasti se odlišují nejen krojově a nářečím, ale i muzikou. V roce 1929 přišel na prostějovskou radnici JUDr. Jan Poláček, rodák ze Strážnice. Jeho přínos pro Hanou byl nesmírný. Začal pátrat po zapomenutých hanáckých písních, kterých v průběhu deseti let zaznamenal na 1 500. Většina z nich byla vydána ve sbírce Lidové písně z Hané. Poláčkova sbírka je jedním z nejvzácnějších kulturních pokladů našeho národopisného regionu a pro většinu z nás hlavním inspiračním zdrojem. Nesmíme zapomenout na sbírky Františka Bartoše či Františka Sušila nebo Guberniální sbírku. Hanáci jsou v historických pramenech popisováni jako lid klidné až pohodlné povahy a tomu by odpovídalo spíše volnější tempo hudebního projevu, vážné i lyricky laděné tance. Hanáci zpívají i písně veselé, hravé a žertovné, mnohdy dynamické a temperamentní.“

* Už řadu let chystáte přehlídku O hanáckyho kohóta. Jaký je mezi dětmi stále častěji vyrůstajícími s mobilem v ruce o folklor zájem?

„Situace ve folkloru je obdobná jako v jiných zájmových oblastech. Je to zejména o vedoucích a jejich vůli a schopnostech přivést děti k určité aktivitě. A jejich zájem udržet a rozvíjet. Samozřejmě ruku v ruce s podporou rodičů. Přehlídka dětských zpěváčků lidových písní s názvem O hanáckyho kohóta je jednou z našich početných aktivit ve vztahu k dětem. Na Hané není bohužel taková situace, jako například na jihu Moravy, kde děti zpívají ve svém přirozeném prostředí. Snažíme se podchytit každý zpívající dětský hlásek, o kterém se dozvíme.“

* Čím oslovuje folklor právě nejmladší generaci?

„Domnívám se, že jde o vzory. Malé děti chtějí být oblečeni v kroji jako jejich rodiče, největší přírůstek vidíme tedy v rodinách ‚postižených‘ folklorem. Ostatně tak to bylo i u nás. S manželem máme stejný koníček a nějak přirozeně se stalo, že obě naše děti nejprve tančily v Klásku a poté působily v muzice jako muzikanti. Folklor se stal pro nás životním stylem. Velké díky osvíceným učitelům působícím na základních školách vychovávající děti k lásce k lidovým tradicím. Školy jsou místa, kde mohou vzniknout velmi kvalitní a početné dětské soubory. A nikomu nepřipadá divné, že ten druhý obléká kroj a vypadá ‚nějak divně‘.“ (pousměje se)

* Máte vy sama nějakou oblíbenou hanáckou písničku?

„Hanácké písničky jsou věrným obrazem hanáckého nářečí. Těch oblíbených mám celou řadu. Z repertoáru Hanáckého mužského sboru Rovina mohu vyjmenovat Trávo, trávo nebo Dež sem já šil na Svaté Kopeček. Při poslechu těchto písní mívám pocit takového příjemného mrazení. A pak samozřejmě písně z Klasu – Vyletěla holubička a Rokyta, rokyta a mnohé další, nelze vyjmenovat všechny.“

* Je hanácká píseň, kterou byste si nechala zahrát na vlastní svatbě?

„Určitě by neměla chybět píseň Sivá holubičko.“

* Tím se dostávám k DVD Hanácká svajba, které jste natočili už v roce 2014, a i to by mělo svoji roli sehrát při letošních oslavách. Jakou?

„Společný projekt Hanácká svajba se narodil v roce 2005 u příležitosti předvedení hanáckého svatebního obřadu v rámci Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Podílelo se na něm více než sto účinkujících z několika folklorních souborů. Od společného projektu Hanácká svajba uběhlo více než patnáct let a uvedené nastudování nás v nepatrných obměnách provází celou dobu. Profesionální nahrávka Hanácké svajby v roce 2014 se stala logickým vyústěním dlouholeté vzájemné spolupráce hanáckých souborů.“

* Na fasádě prostějovského zámku se píše „Hanák tade bode do skonáni světa.“ Co bude potřeba, aby tomu tak skutečně bylo?

„Buďme hrdi na místo, odkud pocházíme, buďme pyšní na své tradice a berme je jako součást dnešního života. Ukazujme ten správný směr svým dětem, neboť právě v nich je naše budoucnost.“

* Co byste popřála spolku do dalších deseti let jeho existence?

„Mít vizi a chuť do práce, inspiraci a zapálené lidi. Spolupracovníky, bez jejichž práce existence spolku není možná. Lidi, kteří svou prací a životním stylem jsou vzorem pro ostatní a motivují k lásce k našim tradicím. Protože tradice jsou to, co nás odlišuje od okolního světa.“

 

HANA POSPÍŠILÍKOVÁ

* narodila se 22. června 1965 v Prostějově

* už patnáct let je předsedkyní Hanáckého folklorního spolku, který zaštiťuje přes 30 dětských i dospělých souborů a sdružuje bezmála 550 nadšenců

* po základní škole nastoupila v roce 1980 na Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově, po dvou letech přešla na Střední hotelovou školu ve Velkém Meziříčí, kde maturovala v roce 1986

* o rok později začala studovat na Ekonomické fakultě VŠ báňské v Ostravě, kterou úspěšně absolvovala v roce 1993

* od roku 1996 až dosud působí jako OSVČ v oboru finanční zprostředkovatel pro Hypoteční banku, od roku 2015 také jako realitní makléřka

* je vdaná a má dvě děti

* mezi její zájmy patří rodina a život, nesmírně ráda poznává vše nové

zajímavost: její práce ve folklorním spolku znamená zejména časově náročné zvládání náročné administrativy, stejně jako ostatní členové spolku tak činí bez nároku na honorář