Chcete zábavu? Běžte do divadla. Máte rádi dramatické zápletky a zvraty děje? Běžte do divadla. Nebo se rádi vzděláváte či se považujete za náročného diváka? I v tomto případě vás odkážeme na návštěvu Městského divadla v Prostějově. Instituci sídlící v impozantním Národním domě řídí už osm let Jana Maršálková (na snímku), která se do kultury vrátila ze školství. Jak ale říká, divadelní dění nebo recitace jí byla vždy blízká. A právě i na přednes – konkrétně Wolkrův Prostějov – se dostalo i v rozsáhlém rozhovoru, který se váže nejen ke startu nové sezóny, ale probrali jsme i důsledky koronavirové pandemie.

 

* Jak se na chodu divadla podepsal v posledních dvou letech koronavirus?

„Provoz Městského divadla byl omezený nadvakrát. Na jaře 2020, s přestávkou v červnu a na začátku října loňského roku. Do provozu jsme se mohli vrátit až v červnu 2021. Neprobíhal zde divadelní režim, ale vznikl paradoxně prostor pro různé činnosti, které jsme si dlouhodobě dlužili.“

* V minulosti jste zmiňovala například úklid.

„V roce 2018 a 2019 zde proběhly veliké opravy ve značné časové tísni, spoustu věcí jsme nestačili dotáhnout do konce. Řešili jsme tak resty v detailním úklidu, vyklízeli jsme některé prostory dotčené opravami, provedli důkladnou údržbu divadelních technologií. Po celou dobu lockdownu jsme si vyhledávali a plánovali práci, přičemž nemůžu říct, že bychom ji nenašli. (úsměv) Pochopitelně jsme možnou část práce dělali i formou home office. Snažili jsme se izolovat a respektovat nařízení o omezení kontaktu, osobní kontakt jsme nahradili on-line komunikací. Řešili jsme problémy, na které není normálně dostatek času, třeba archivace fotek či propagačních materiálů. Po mnoha letech byl kompletně vyklizen suterén divadla. Dlažbu v celém suterénu vydrhly uklízečky speciálními kartáči, po těch velkých opravách tam zůstávala spousta nedodělků. A vycídit všechny mosazné prvky v budově, to byl také kus práce. Dokonce jsme ušili i několik desítek ucpávek do kastlových oken, která i přes opravu přece jen v zimě netěsní.

* Co dalšího jste ještě zvládli?

„Technici provedli generální údržbu inspice a technických kabin, zakoupili jsme a instalovali nový zvukový pult. Velkou pozornost jsme věnovali nové struktuře internetových stránek. Od prosince 2020 do června letošního roku jsme na divadelním facebooku každé pondělí zveřejňovali seriál o budově a historii Národního domu, o osobnostech spjatých s divadlem, o divadelních souborech apod. A to se ani podrobně nezmiňuji o obrovském kusu práce, který odvedla dramaturgyně při domlouvání náhradních termínů a titulů.“

* Nalezli jste při vašem generálním úklidu i nějaké poklady?

„Takovou drobnost. V suterénu jsme objevili odloženou mosaznou ceduli k pokladně Městského divadla. Byla podobná té u vchodu do spolkové části, v secesním designu. Před lety byla odstraněna z důvodu neplatných údajů a čekala na opravu. A když jsme ji opravenou nazpět instalovali, zjistili jsme, že v pískovci vedle vchodu do pokladny zůstaly stále čtyři otvory, přesně na rozměr cedule. To byla taková malá radost. (pousměje se) Mně osobně zřetelné označení pokladny pořád chybělo, a tak jsem moc ráda, že jsme ceduli našli a vrátili na místo. V suterénu je pochopitelně spousta dalších zajímavých věcí, pořád je tam uložena například část starých sedadel z divadla. Hlavně ale teď o všem víme, je tam uklizeno, vymalováno.“ (úsměv)

* Přesto to byl v době koronavirové pandemie asi nezvyk…

„Jasně, chyběl nám divadelní ruch. Při běžném provozu divadlo a celá budova Národního domu opravdu žijí. Přijíždí sem spousta souborů, spousta lidí, ve spolkové části probíhá spousta akcí. A najednou tu bylo ticho a prázdno. Scházel nám sociální kontakt s lidmi zvenčí i ten náš vnitřní, pracovní. A vlastně nám v těch prázdných měsících chyběl i smysl naší práce. V červnu se už uvolňovalo, těšili jsme se, že budeme moci něco odehrát. Bohužel jsme mohli realizovat jen jeden koncert, protože pravidla nám nedovolovala naplnit hlediště na plnou kapacitu. To můžeme od srpna. Sezónu ale začínáme až od září, souborová divadla v létě, pokud mohou, hrají venku, my máme s nimi dlouhodobě nasmlouvané termíny právě od začátku divadelní sezóny. Jen pro úplnost dodávám, že terminy hostování u nás někdy domlouváme i rok dopředu.“

* Venku hraje například Moravské divadlo Olomouc.

„Ano, kdo má jen trošku možnost, hraje v létě pod širým nebem, má to svou atmosféru. A léto je také doba pro údržbu a dovolenou pracovníků všech divadel, v sezóně na ni není čas.“

* Takže podobně jako loni zahajujete sezónu právě v těchto dnech. Co vše máte připraveno?

„Ano, startujeme. Poslední srpnovou neděli vše odstartovalo představení pro rodiče a pro děti Vodník Česílko. Nyní nás čeká Wolkrův Prostějov, který se stejně jako loni přesunul z června na začátek září. A to znamená plné divadlo mladých lidí. Na jevišti se recituje i hraje divadlo, ve spolkových saloncích probíhají různé aktivity, zasedá zde porota, ve velkém sále bude představení, které se nevejde do menšího sálu Duhy. Pak už vlastně začne naplno naše vlastní sezóna. Devátého září přijede Divadlo na Jezerce s titulem Naprostí cizinci, který je náhradou za představení Je úžasná!, protože Jezerka už nemá na tuto inscenaci autorská práva. Ale v tomto náhradním hostuje Milan Šteindler, určitě bude zajímat nejen abonenty, ale i ostatní diváky. V září hrajeme spoustu dalších představení, našim abonentům dlužíme ještě některá představení ze sezóny 2019/2020 a potom i ze sezóny 2021. Všechny informace o titulech i termínech máme na internetových stránkách, na plakátech, posíláme pravidelně newslettery. “

* Divadlo v minulosti hostilo třeba Evu Holubovou nebo Bolka Polívku. Chystáte na podzim podobné osobnosti, které mohou přitáhnout i lidi, jež běžně do divadla nechodí?

„Hereckých osobností přijede spousta, a nemusí to být jen ti, která vídáme na televizních obrazovkách. Patnáctého září hrajeme představení Saturnin, v němž účinkuje Melody Makers. Toto představení je od samého začátku vyprodané. V představení Třetí prst na levé ruce se mohou diváci těšit třeba na Ivu Pazderkovou. V září odehrajeme dva mimořádné abonentní koncerty. Bude zde Jaroslav Svěcený nebo Ivo Kahánek, jeden z nejlepších současných klavíristů. Doufám, že naše nabídka diváky osloví, přestože podmínky pro vstup do divadla jsou trochu komplikované. Diváci musí použít respirátor a musí splnit jednu z podmínek TNO.“

* Jak to vypadá s festivalem Aplaus?

„Přehlídka je připravená. Jsou tam dva tituly, které už se měly odehrát loni, a jeden nový z Divadla Ungelt. Letošní ročník bude mít takovou časově sevřenou, ale o to intenzivnější podobu, všechny tři tituly odehrajeme v pouhých osmi dnech. Třiadvacátého září proběhne tisková konference k přehlídce.“

* Máte obavy, že v důsledku opatření vlády klesne návštěvnost?

„Pochopitelně. I teď o prázdninách jsme se soukromě sami vydali na jiné akce a jsme v kontaktu s jinými divadly. Všichni zaznamenávají menší návštěvnost. Diváci si nekupují vstupenky dopředu, kvůli možné změně podmínek řeší vše až na poslední chvíli. Je otázkou, kolik lidí si řekne: ‚Já to podstupovat nebudu, nesplňuji nějakou z podmínek, radši divadlo nenavštívím‘. Na druhou stranu slyšíme od spousty diváků – především od předplatitelů – jak se do divadla těší a jak jim chybí. Když jsme měli zmíněný koncert patnáctého června, všichni přišli natěšení, vzorně připravení, s příslušným potvrzením. Kdo bude chtít do divadla přijít, komu bude kultura opravdu chybět, tak i přes ty drobné překážky přijde. Odliv diváků čeká asi všechny kulturní akce, stejně jako se to projevuje v oblasti turismu. Uvidíme, až do jaké míry. My jsme na podzim 2020 prodávali předplatné na rok 2021. A byli jsme opravdu zvědavi, jak to dopadne. Obvykle jsme měli osmnáct set předplatných, tentokrát to bylo o pět set méně.“

* To je celkem velký pokles..

„Nás to ale naopak mile překvapilo. (pousměje se) Obávali jsme se, že prodej bude daleko nižší. Lidé si abonmá kupovali v říjnu, ve velmi nejisté době. A všichni jsme tušili, že se situace moc lepšit nebude. Přesto diváci přišli. Pro nás je to takový malý zázrak. V Prostějovských Radničních listech jsme našim věrným abonentům upřímně děkovali, je to pro nás projev velké důvěry a podpory. Obáváme se, že se zatím do divadla nebudou vracet školní skupiny, školy se asi nebudou v plné míře účastnit hromadných akcí.“

* V Prostějově dlouhodobě není profesionální divadelní soubor. Jak se k této skutečnosti stavíte? Je reálné ho zde založit?

„Ne. Velikost města není optimální pro existenci místního profesionálního souboru. Hanácké divadlo, dnes HaDivadlo, odešlo po deseti letech, v roce 1985, do Brna. Souborová divadla nový titul odehrají na místě v omezeném počtu, do naplnění divácké poptávky. A pak s ním vyjedou na zájezdy. Stagiona je vlastně schopna nabídnout pestřejší nabídku, může zvát různé soubory a umělce. Navíc budova divadla vůbec nenabízí prostorové zázemí pro souborové divadlo – to potřebuje zkušebny, dílny pro výrobu kulis, kostýmů apod. A náklady na souborové divadlo jsou pro zřizovatele násobně vyšší než příspěvek pro stagionu.“

* Ve městě však funguje řada divadel ochotnických, třeba Point, Divadlo Hanácké obce. Jak funguje spolupráce?

„My s nimi spolupracujeme rádi a často, v rámci jejich a našich možností. S Divadlem Hanácké obce a se souborem Moje divadlo uzavíráme každoročně smlouvy o spolupráci, mají tady u nás zázemí. Divadlo Hanácké obce zde má v suterénu svou zkušebnu, prostor pro uložení kulis a dalších potřebných věcí, podobně jako Moje divadlo. S Pointem spolupracujeme také. V letošní sezóně nabízíme jako bonus pro předplatitele jejich titul Když se zhasne. I proto, abychom do povědomí našich diváků dostali právě i místní divadelní spolky. A možná pro diváky věkových skupin, kteří do Pointu běžně nezavítají, bude tento divadelní kus příjemným překvapením. Pravidelně v Národním domě, na základě odkazu Karly Vojáčkové, zkouší dva pěvecké sbory Orlice a Vlastimila.“

* Co vám osobně dává práce v divadle? A proč ji máte ráda?

„Práce v divadle je velmi pestrá, není jednotvárná, skoro každý den na vás čeká nějaké překvapení. Máme zde příležitost k setkávání se se spoustou zajímavých lidí, a to nejen v rámci představení, ale taky v rámci řady jiných akcí. Národní dům nežije jen divadlem, probíhá zde spousta spolkových a společenských akcí. A s postupem času si uvědomuji čím dál více, jakým darem je možnost pracovat v tak skvostné budově, jakou je právě Národní dům. Čím více toho o objektu vím, tím více se prohlubuje můj vztah k němu. Při různých příležitostech děláme komentované prohlídky. Na letošní prázdniny, kdy neprobíhaly žádné velké oprav, jsme je nabídli dle domluvy se zájemci a smršť objednávek nás opravdu překvapila. Ozývali se jednotlivci i organizované skupiny z Prostějova i z jiných měst. Měli jsme velikou radost, Národní dům si takovou pozornost určitě zaslouží. Ale abych se ještě vrátila k vaší otázce, proč mám práci v divadle ráda. Na střední a vysoké škole jsem se divadlem a recitací intenzivně zabývala, hrála jsem divadlo v amatérském souboru Divadlo na dlani i v tehdy už profesionálním Hanáckém divadle. V budově divadla jsem se kdysi několikrát ocitla i jako účastnice Wolkrova Prostějova. Po mnoha letech jsem se tedy vrátila na místo činu. (smích) A jsem strašně ráda, že jsme tady už hezkých osm let. K divadlu jsem měla  blízko vždycky, nejen jako divák. O divadle se u nás doma díky herecké profesi manžela mluvilo a pořád mluví skoro každý den.“

 

JANA MARŠÁLKOVÁ

* narodila se 17. března 1959 v Prostějově

* již 8 let je ředitelkou Městského divadla v Prostějově

* vystudovala Gymnázium Jiřího Wolkera, později studovala na pedagogické fakultě, kde získala titul Paedr.

* po vysokoškolských studiích pracovala ve školství

* v dětství a mládí se aktivně věnovala divadlu a recitování

* stala se zástupkyní ředitele na RG a ZŠ města Prostějova

* v roce 2013 se stala ředitelkou Městského divadla v Prostějově, v této funkci setrvává dodnes

zajímavost: je všestranný nadšenec do kultury a obdivovatel architektonických skvostů