Nedávno probleskla v médiích zpráva o nejnovější slovní přestřelce mezi prezidentem a primátorem našeho hlavního města, kteří se logicky z hlediska svého nazírání na svět zrovna nemusí. Zeman si dovolil podrobit kritice tristní stav pražské dopravy, tedy té silniční. „Vaše představa řidičů automobilů jako někoho, kdo tento způsob dopravy využívá kvůli vlastnímu pohodlí, je zcela nemístná. Automobil slouží především těm lidem, kteří jej využívají k dopravě do zaměstnání, přepravě zboží, objemných nákupů, transportu dětí do škol či k vyšetřením v nemocnici,“ napsal Zeman. Podle něj je dopravní situace tak kritická, že zasahuje i MHD, jejíž používání primátor Hřib podle Zemana propaguje.

Nebudu samozřejmě rozebírat demagogickou Hřibovu reakci, týkající se úplně jiné dopravní situace. Podstatné je, že dopravní uzavírky ve městech, které přesahují obvyklou „okurkovou“ prázdninovou sezónu, neničí zdaleka jen nervy stresovaných řidičů. A nemusí jít jenom o Prahu.

Pro množství konkrétních příkladů nemusíme chodit vůbec daleko.

Když už jsme výše zmínili městskou hromadnou dopravu, tak jsem na toto téma nedávno hovořil s jedním z řidičů FTL. Pokud na úseku Olomoucké ulice, která patří ke zdaleka nejpřetíženějším dopravním tepnám ve městě, ztratí mezi nákupním centrem a ulicí E. Valenty dvacet minut, je veškerý jízdní řád k ničemu. A to naše pouličky jezdí jednou, dvakrát do hodiny. Pamatuji doby, kdy byl interval ve špičce deset minut. Jelikož jsem coby školou povinný hromadnou dopravu, na rozdíl od dnešních školáků považujících za normální vystoupit z auta hned u vchodu, hojně užíval, mohu potvrdit, že s takovými problémy se tehdy řidiči autobusů rozhodně nepotýkali. Ano, intenzita dopravy se jistě nedá srovnávat, ale o to více je třeba brát všechny souvislosti v úvahu.

Obyčejný člověk třeba rezignovaně zakroutí hlavou nad logikou, se kterou je vedena objížďka ulice Žeranovské po Okružní, na níž se rovněž pracuje a plynulost dopravy brzdí semafory. Klasické vymítání čerta ďáblem.

Ale proč to všechno zmiňuji. Je strašně jednoduché si v takové vypjaté situaci zanadávat na primátora, jak to všechno po….. Když se uklidníme, jistě si nebudeme představovat, jak zrovna primátor sedí nad jednotlivými projekty a plánuje postup prací a uzavírky. Jenže on jako hlavní politická persona města by měl právě s tímto zkratkovitým myšlením počítat. Hromy a blesky nebudou padat na nějakého bezejmenného úředníka či vedoucího odboru, ale na vedení města.

To se zejména v době předvolební, ostatně jako všichni politici, náramně rádo chlubí množstvím věcí, které za uplynulá léta „pro lidi“ zařídili. Berme ale v potaz, že mnohem víc než těch, co byli pozitivně dotčeni realizací dané akce, bude občanů, kteří si budou pamatovat, jak se v létě nedalo Prostějovem projíždět, kolik času strávili v kolonách či marným čekáním na zastávce MHD. A právě proto by mělo vedení města pohlížet na stavební mumraj očima řadového občana, před nímž právě primátor (a radní) nesou politickou odpovědnost. A řídit se tím, že méně může být někdy opravdu i více.