„Ten krade ve firmě, ten zase v podkroví, ta krade v obchodě, ta raděj v soukromí. Ten krade to a ten zas tohle. A všichni dohromady ukradneme moc!” I tak by se dala parafrázovat píseň Jana Wericha ze slavného filmu Císařův pekař – Pekařův císař. Důvod této aktualizace je nasnadě. Asi každému z nás se někdy přihodilo, že ho okradli. A komu se to náhodou zatím nestalo, ten se jistě brzy dočká. Samozřejmě že jsou mezi námi i tací, kteří mají zkušenost s tím, že někoho okradli. Ti se možná dočkají tzv. alternativního trestu.
Tento druh trestu spočívá v tom, že na základě rozhodnutí soudu zloděj v některé z obcí odpracuje určitý počet hodin v rámci obecně prospěšných prací. Okradenému to obvykle mnoho užitku nepřinese. To, že se uleví přeplněným věznicím a zloděj bude namísto lochu kupříkladu trhat třešně do starostovy palírny, poškozeného logicky nijak zvlášť nenadchne. Ten by spíše uvítal, kdyby dostal zpět to, o co přišel. Určitě mezi námi chodí i šťastlivci, kteří se náhrady škody někdy dočkali. Na tyto případy můžeme pohlížet podobně jako na výherce v loterii. Trošku jim to závidíme, ale co už, štěstí občas sedne i na vola...
Kromě svých peněz a ukradených věcí by okradení často rádi viděli i svého zloděje. Existují nejrůznější druhy seznamek. A taková, která by nabízela seznámení mezi zlodějem a jeho obětí, by se mezi většinou lidí určitě setkala s ohlasem. U potřesu rukou a několika slov mezi okradeným a lapkou by takové seznámení nemuselo skončit. Když už by však jednou znal svého zloděje, určitě by pro něj měl i nějakou tu práci. Zloděj by si tak svůj prohřešek odpracoval přímo u své oběti. Představa takového řešení je stejně úžasná jako prakticky nerealizovatelná. Důvodů je mnoho. Patří mezi ně i to, že někteří zlodějíčci prostě nebudou dělat asi NIKDY.