Je to vždycky sázka do loterie. Jednou věcí je naučit se perfektně hrát na hudební nástroj, druhou pak svojí produkcí někoho zaujmout, či dokonce nadchnout větší počet lidí. Kapele Marasd se přesně tohle tu s většími, tu s menšími úspěchy daří již třicet let. Při této příležitosti vznikl obsáhlý rozhovor s jejím frontmanem Víťou Křivánkem (na snímku), jehož první část jste mohli najít v minulém vydání a tu druhou vám přinášíme právě na tomto místě. V pokračování se mimo jiné dozvíte, jak těžké je živit se v dnešní době hudbou, čím to je, že právě Konicko nese po právu přízvisko líheň muzikantů, nebo jak to vypadá v takové rodině, kde hudbě kromě obou rodičů zcela propadly i dvě dospívající dcery. Připomeňme, že skupina Marasd oslavila nedávno v konickém zámeckém parku s plnou parádou 30 let své existence.

 

* Vaše druhé autorské album Nesmíš všechno vážně brát pokřtil  „Maťo“ Ďurinda na společném vystoupení s Tublatankou. Co to pro vás tehdy znamenalo?

„Jedním slovem hodně. I když on nám Maťo album pokřtil, protože jsme s Tublatankou hráli na společné akci v Jesenci u Konice, tak se to jaksi nabízelo, abychom ho oslovili. Ostatně v devadesátých letech jsme poměrně často hráli společně a po boku známějších kapel, ať už to byla Tublatanka, Turbo, Chinaski, Olympic, Katapult, nebo i Holki a Lunetic.“ (úsměv)

* Čím se tehdejší hudební projev Marasdu lišil od současného stylu?

„Myslím, že ‚základní poloha‘ Marasdu je asi album Nesmíš všechno vážně brát, ze kterého i naživo hrajeme nejvíc skladeb. Zkoušeli jsme i cover verze po vzoru kapely Turbo, vyšlo v roce 2003 i minialbum Disco-remixů. Album Dál už to znám už je takový částečný rock n´rollový návrat k vlastním kořenům, tedy k jakémusi poctivému bigbítu. Nové album, které nyní natáčíme, se dle mého k bigbítové poctivosti vrací ještě o něco víc. Zatím z něj máme dobrý pocit.“

* Aktuálně vystupujete zejména na akcích hlavně na Konicku, konkrétně třeba na oblíbené přehlídce Legendy se vrací. Jak atmosféru těchto setkání prožíváte?

„Atmosféra je tam vždycky úžasná, jsme tam s Marasdem nejvíc doma a to je prostě hodně znát. Navíc tam hrajeme každoročně i s mojí předvojenskou partou Junior. Myslím, že se s jejími členy společně na této akci taktéž vždy po roce rádi setkáme.“

* Konicko je známo jako líheň muzikantů. Čím si to vysvětlujete?

„Těžko říct, čím to přesně je, asi historicky obecně pevně usazenými hudebními základy a jejich děděním z generace na generaci, úctou k o generaci starším muzikantům a podobně. Ale je to skutečně tak, že Konicko takovou pověst má a realita tomu odpovídá.“

* Vy sám působíte ještě v dalších hudebních seskupeních, známá je zejména kapela Black Rose. Čím se liší od Marasdu? 

„Black Rose je kapela se zpěvačkou, já tam hraju na baskytaru, to je pro mě hlavní rozdíl. A žánrově je to samozřejmě taky trochu někde jinde. V současné době Black Rose vystupuje hlavně jako doprovodná formace přerovského zpěváka Pavla Nováka mladšího.“

* Hudbou skutečně žijete nejen vy, ale celá vaše rodina. Ostatně obě vaše dcery jsou hodně muzikální. Jste za to rád, nebo máte jisté obavy, že si tím s ohledem na svoji budoucnost mohou spíše zadělávat na problém?

„Jsem za to samozřejmě rád. Je to do značné míry zásluha jejich maminky a mé partnerky, která sama vystudovala dva cykly klavíru na ZUŠ Němčice a je učitelkou na prvním stupni základní školy v Němčicích nad Hanou. Holky vystupují poměrně často naživo, a to jak sólově, tak se ZUŠkovým pěveckým sborem Sedmikráska. Zpěv při různých příležitostech natáčejí i u mě ve studiu, z toho mám pochopitelně radost. O hudbě se doma často bavíme, posloucháme ji a společně si i zahrajeme a zazpíváme, a to nejen na Vánoce. Myslím, že nějaké obavy nejsou příliš namístě, nebojím se, že by skončily jako nějaké ‚zhýralé rockerky‘.“ (úsměv)

* Z pohledu muzikantského jste vždy byli na profesionální úrovni, ovšem nikdy jste tak úplně nevyprodávali sportovní haly. Jak moc těžké je v takovém případě motivovat se k dalšímu zlepšování? 

„Ona sama motivace bylo možná to, že jsme ty zmíněné haly měli podvědomě jako cíl a snažili jsme se tak nějak víceméně jít tímto směrem. Někdy se zdálo, že to nabralo větší obrátky, někdy byla spíš doba útlumu, to tak prostě chodí. A že se to úplně nepovedlo, mi v dnešní době už zas tak nevadí, nakonec nedávná covid pauza ukázala, že být závislý z větší části na příjmech z koncertů, nemusí být zrovna ideální situace. Pokud samozřejmě nejste třeba Michal David.“ (směje se)

* Jak složité je tedy živit se hudbou?

„Živit se příjmy z živého hraní příliš jednoduché není, je to dáno mírou popularity, která je přímo úměrná výši honorářů. Pokud hrajete v doprovodné kapele známého interpreta, nebo jste členem známé kapely, pak to samozřejmě možné je. Když se mě někdo na druhou stranu zeptá, co dělám, a já řeknu, že mám celý úvazek na ZUŠ, do toho práce v nahrávacím studiu a že hraju v několika kapelách, tak se dá říci, že se i tímto způsobem hudbou fakticky živím.“

* Aktuálně tedy působíte v Němčicích nad Hanou. Proč zrovna tam?

„Do Němčic na Základní umělecké školy jsem přišel v roce 1998 na uvolněnou pozici technika a pedagoga do nahrávacího studia. Již tehdy jsem se znal s ředitelem Laco Gazdagem a věděl jsem o vybudování nahrávacího studia v prostorách ZUŠ. Navíc se zde již tenkrát vyučoval předmět Zvukařina, k tomu se přidala výuka elektrické kytary, a tak vlastně započala moje původně neplánovaná pedagogická praxe.“

* Myslíte, že rocková hudba má mladým nadšencům co říct? Čím je může oslovit?

„Abych řekl pravdu, to je složitá otázka. V dnešní době rock na růžích ustláno příliš nemá, když to třeba porovnám např. s devadesátkami minulého století, kdy byl vlastně součástí hlavního proudu. Hudba se ale vždy pohybuje ve vlnách a vše, co už bylo, se v nějaké podobě většinou vrací, takže třeba se ještě dočkáme lepších časů. Rocková hudba se vším všudy není žádná krátkodobá módní vlna, proto doufám, že jí v základech jen tak něco fatálně neotřese.“

* Co bude důležité pro to, aby Marasd oslavil i své 40. narozeniny?

„V našem případě už samozřejmě hlavně to zdraví. (pousměje se) Dále jistá dávka sounáležitosti a tolerance současných členů. Snad si budeme umět vážit všeho dosaženého a v rámci možností to rozvíjet a zušlechťovat. A samozřejmě celkově a obecně touha hrát a tvořit.“

* Je něco, na co se v nadcházejících měsících těšíte?

„Docela se těším na dokončení naší nové studiové nahrávky, kterou máme momentálně rozdělanou. Autory hudby jsem nejen já, ale také bratr Pavel Křivánek a klávesák Pepa Hrabal. Troufám si říct, že jsme všichni dali dohromady vyzrálé nápady, takže si myslím, že nová deska bude prostě dobrá. Chtěli jsme ji dokončit už teď a pokřtít na akci k třicátému výročí vzniku, ale bylo by to hodně na sílu, za cenu nechtěných kompromisů, bez důležitých časových odstupů a tak dále. To by ve finále nebylo určitě dobře a vlastně by nás to ani úplně netěšilo. Alespoň se mají fanoušci na co těšit.“

 

VÍTĚZSLAV KŘIVÁNEK

* narodil se 7. listopadu 1971 v Prostějově

* v roce 1990 odmaturoval na Gymnáziu Jiřího Wolkera, v roce 2002 si dodělal pedagogické minimum na VUT Brno

* pracoval na MěÚ v Prostějově, v prodejně hudebních nástrojů Zdeňka Tyla v prostějovské Kravařově ulici a od roku 1998 působí na pozici technika a pedagoga ZUŠ Němčice nad Hanou

* kromě své kantorské dráhy také provozuje soukromé nahrávací studio a agenturu Deltaphon records, příležitostně působí jako zvukař

* jako kytarista aktuálně působí v kapelách Marasd a Junior, s nimiž si zahraje jednou ročně, a také v SH Bandu, což je moravská doprovodná kapela Standy Hložka

* na baskytaru hraje v kapele Black Rose, která vystupuje jak samostatně, tak i jako doprovodná kapela Pavla Nováka mladšího a působí také ve skupině UČKA, což je učitelská kapela ZUŠ Němčice nad Hanou

* se svojí partnerkou má dvě dcery

* mezi jeho koníčky patří fotografování, natáčení a práce s videem, zajímá se rovněž o české filmy a herce

zajímavost: aktivněji začal vystupovat už ve svých čtrnácti letech, kdy s kamarády založil první kapelu Hydrant a už tehdy se snažil o vlastní tvorbu, přičemž po tanečních zábavách začal hrát v šestnácti s tehdejší kapelou Junior, se kterou nyní každoročně hraje taktéž na akci Legendy se vrací v Konici