Už dvanáctým rokem je učitelem na Základní umělecké škole v Plumlově. Pozorní fanoušci pop-music a rocku ho ale znají spíše jako kytaristu v kapelách Smokie revival či Suzi Quatro revival. Klement Jochymek (na snímku) ale působí i v dalších projektech a zabývá se různými hudebními žánry. Dodnes si například rád zahraje jazz s Miroslavem Zikmundem. K jeho nejslavnějšímu muzikantskému období patří členství v kapele fenomenálního zpěváka Pavla Nováka, u kterého působil s přestávkou celkem šestnáct let. Doprovázel ho také na jeho posledním vystoupení dva měsíce před smrtí.

 

* Ve kterých kapelách nyní aktuálně působíte?

„Tak především jsem kytarista skupin Smokie revival a Suzi Quatro revival, ve kterých je hlavní osobností bubeník a hudební manažer Petr Zlámal. A také ještě hraji v čechovické tříčlenné kapele Recykl beat s kapelníkem Františkem Křenkem. Tato kapela je ale zcela rozdílná od toho, co hrajeme s Petrem Zlámalem. S Recykl beatem se snažíme o výhradně autorskou muziku. A nechci nic předjímat, ale ještě s Petrem Zlámalem se připravuje projekt další revivalové kapely, tentokrát Uriah Heep.“

* Jak jste daleko s touto skupinou?

„Jsme teprve u nácviku čtvrté jejich písničky, takže je ještě opravdu předčasné o tom blíže mluvit. Ale cvičíme, cvičíme!“ (úsměv)

* Co vás v mládí vůbec přivedlo k muzice?

„To je naprosto jednoduché, byl jsem z hudební rodiny. Maminka učitelka hudby a později také ředitelka na Základní umělecké škole v Plumlově, kde nyní působím také já. Tatínek byl sice muzikant amatér, nesměl mu ale ujít žádný koncert vážné hudby. Navíc pracoval v Amati Brno, kde vyráběl hudební nástroje. Měl jsem tedy obrovské rodinné zázemí a k hudbě jsem byl odmalička veden. A teď si ještě vzpomínám, že vzdálená teta z Ústí nad Labem byla kdysi slavná operní zpěvačka.“

* Kdy jste vůbec poprvé vystoupil na pódiu před diváky?

„Tak to si vybavuji jen matně, bylo to asi v hudebce při besídce. To jsem hrál na housličky a měl jsem obrovskou trému.“ (směje se)

* A vaše premiérové vystoupení v kapele?

„Vůbec první kapelu jsme měli už právě na hudební škole, kde jsme se už jako kluci dokonce snažili o vlastní tvorbu, párkrát jsme vystoupili i před menším publikem. Pro mě ale tehdy bylo důležité seznámení se starším spolužákem Arnoldem Prokopem. Když jsem pak později nastoupil na Základní uměleckou školu v Prostějově už jako začínající učitel, potkal jsem ho znovu. Věděl jsem, že hraje ve skupině Pavla Nováka, která se jim zrovna rozpadla. No a slovo dalo slovo, v první fázi jsem hrál v kapele s Pavlem Novákem od roku 1983 do roku 1994. Pak ale přišla takzvaná ponorková nemoc a na nějaký čas jsme se rozloučili.“

* Dlouho jste ale bez muziky nevydržel, že?

„Hned po prvním odchodu od Pavla Nováka mi takzvaně hodil laso od Petra Vavříka z kapely Buty.  V jejich kapele jsem nehrál, ale Petr mi dohodil práci ve zlínském nahrávacím studiu. Tam jsem působil deset let. Po této době jsem se znovu vrátil k Pavlu Novákovi, okolo něhož se hodně změnila sestava. Já jsem si od koncertování ve studiu oddychl, takže jsem nabídku přijal. A co si budeme povídat, roli v tom hrály i finanční podmínky. S Pavlem Novákem jsem pak hrál až do jeho smrti v roce v roce 2009.“

* Vzpomenete si na poslední koncert s tímto fenomenálním zpěvákem?

„Úplně přesně, bylo to před Štědrým dnem v roce 2008 na náměstí v Přerově. Pavel zpíval ze všech sil, které mu však rychle ubývaly. V únoru následujícího roku pak po těžké nemoci zemřel. Na to, že jsem ho doprovázel na jeho úplně posledním vystoupení, se nedá zapomenout…“ (oči se mu zalesknou)

* Dozvěděl jsem se, že jste si vzal za manželku jeho dceru, tedy jste zetěm Pavla Nováka. Je to pravda?

„Je to tak, ale nedopadlo to. Jsme už deset let rozvedeni, ale máme spolu dva dnes již dospělé syny.“

* Jak pokračovala vaše další muzikantská kariéra?

„Po úmrtí Pavla Nováka jsem kytaru nechal plavat, získal jsem místo učitele na ZUŠ v Plumlově, kde působím dodnes. Po pěti letech mě ale oslovily některé prostějovské kapely a já začal hrát s Milanem Heitmarem, zakladatel skupiny Keks. No a pak to už bylo zcela jednoduché, lano mi hodil Petr Zlámal se Zdeňkem Havlem. Začali jsme koncertovat s kapelou Plus, která má dodnes několik odnoží. Nyní vystupujeme hlavně s projekty Smokie revival a Suzi Quatro revival.“

* Jak osobně hodnotíte úroveň českých kapel a vůbec české muziky?

„Myslím si, že úroveň české muziky i skupin různých žánrů je velice slušná. Je velice dobře, že se hudba od listopadu 1989 stala i v naší zemi mnohem otevřenější a můžeme se porovnávat se světem. Před revolucí byla kvalita hudby prachmizerná, a navíc velice slabá konkurence kapel. Ale na to, jak jsme malá země, máme velice mnoho talentovaných zpěváků i muzikantů. O tom svědčí i obrovský počet skupin, které se v posledních letech rozmnožily jako houby po dešti. Netvrdím, že kvalitní jsou úplně všechny, ale srovnávat to s obdobím za minulého režimu to prostě nejde. Současným talentům pomáhá také internet. Vždyť se podívejte, kolik je na něm hudebních škol a on-line učitelů. To za nás nebylo. A také díky tomu u nás roste hodně talentů, o kterých ještě určitě v budoucnu uslyšíme.“

* Můžete prozradit, která česká kapela se vám líbí? A co si pustíte, když přijdete domů?

„Bude to znít divně, ale když přijdu domů, tak muziku neposlouchám, mám jí dost přes den! (smích) Ale mám rád Buty, a když už si něco někdy pustím, tak Michala Hrůzu. Tohoto zpěváka a autora skutečně obdivuji. A od samého začátku jejich založení ‚žeru‘ Pražský výběr. To je pro mě bezkonkurenční muzika. No a pak miluji kapely a zpěváky ze Slovenska, na kterých jsem vyrostl. Modus, Elán, Vašo Patejdl, Marika Gombitová a mnozí další.“

* Dá se podle vás v naší zemi muzikou uživit?

„To víte, že se velké množství lidí v této republice muzikou dobře živí. Ale jen ti opravdu úspěšní. Já jsem něco podobného zažil s Pavlem Novákem. O naše vystoupení byl enormní zájem a koncertovali jsme v jednu chvíli i několikrát do týdne. Dnes máme v Česku mnoho profesionálů, pro které je muzika živobytím. Ne pro nás amatéry, my musíme mít ještě běžné zaměstnání a koncertováním se vlastně jen bavíme.“

* Skládáte dnes i vlastní hudbu nebo písničky?

„Celý život se o to snažím, nejplodnější období jsem měl za svého působení ve zlínském nahrávacím studiu. Vytvořil jsem například několik znělek do rádií, které se přehrávají dodnes. I dnes mám několik instrumentálních představ a fantazií, takže ještě možná něco vytáhnu. Spíše si ale píšu a skládám sám pro sebe nebo doplňuji mezihry v kapelách, ve kterých dnes hraji.“

* Pořád vás hraní baví?

„Teď docela ano, ale je to možná i tím, že působím ve třech kapelách a hrajeme různé žánry. Já jsem v životě vlastně začal s vážnou hudbou, pak jsem hrál pop-music a rock, a zkusil jsem si také studiovou hudbu. Takže střídání žánrů mi vyhovuje a baví mě to. A pozor, úplně jsem zapomněl, že dodnes si chodím do jedné kavárny zabrnkat s Míťou Zikmundem. A hrajeme jazz, který mě vždycky lákal. Prostě vystupuji a hraji podle nálady a také co je zrovna potřeba.“

* Aktuálně hrajete ve Smokie revival a Suzi Quatro revival. Máte rád s těmito kapelami početné publikum nebo raději vystupujete v komornějším prostředí?

„Přiznám se, že mi více vyhovuje komornější prostředí. I Petru Zlámalovi jsem přiznal, že mi vadí vystupovat na venkovních pódiích.

* Proč?

„Kvůli počasí, vlhkosti, kvůli kytaře, která venku ladí mnohem hůř, a na záchod je daleko... (smích) Mám raději sály, ve kterých je také mnohem lepší akustika.“

* Máte mezi českými muzikanty nějaký vzor?

„Samozřejmě mám. Je jím kytarista a skladatel Michal Pavlíček. Ale i další, například Luboš Andršt, Standa Kubeš z kapely, která doprovázela Jirku Schelingera. Ale těch kytaristů, od kterých jsem se učil, je strašně moc.“

* Působíte nyní jako učitel na plumlovské základní umělecké škole. Naplňuje vás tato práce?

„Tuto práci jsem vlastně přijal z nutnosti, protože po smrti Pavla Nováka jsem neměl lidově řečeno do čeho píchnout. Přitom jsem celý život vykřikoval, že do školství bych nikdy nešel... (úsměv) Nikdy jsem to sice neodsuzoval, ale byl jsem přesvědčen, že to není pro mě. No vidíte, a působím na ZUŠ v Plumlově už dvanáct let. Našel jsem zde hodně zajímavých věcí a mohu říct, že jsem celkem šťastný. Obzvláště když se něco povede, například vychovat zdatného žáka. Ano, teď můžu říct, že školství mě naplňuje a práce s nadanými dětmi obzvláště.“

* Když jsme u toho hudebního talentu, jsou prostějovské děti nadané?

„Strašně málo! Bohužel. Nevím čím to je, ale možná tím, že v současných rodinách se málo zpívá nebo hraje na nějaký nástroj. Dnešní děti neznají ani ty nejzákladnější lidové písničky. Málo se s nimi muzicíruje už ve školkách a na základních školách to také nevytrhnou. A rodina? Tam mají dnes lidé jiné starosti než muziku. Je to bohužel tak, dnes je mezi dětmi hudebních talentů jako šafránu.“

* Jak vidíte svoji vlastní budoucnost na hudební scéně v Prostějově?

„Já mám spíše obavy o svoje zdraví, necítím se v této době zrovna v pořádku. Dokud mi ale budou stačit síly, budu samozřejmě rád pokračovat v projektech Petra Zlámala. I když je to blázen, protože dokáže vymyslet strašnou spoustu věcí, je to ale opravdu zdatný manažer. Čeká nás teď několik vystoupení za sebou, dokud nám je koronavirus neznemožní. I když teda nemám rád venkovní koncerty, tak už teď se těším na další letní sérii Rock Memory Of na plumlovské přehradě.“

 

KLEMENT JOCHYMEK

 

* narodil se 15. února 1963 v Olomouci

* je rozvedený, má dvě dospělé děti s dcerou zpěváka Pavla Nováka Olgou

* absolvoval Základní uměleckou školu v Prostějově a v roce 1983 úspěšně ukončil studium na konzervatoři v Kroměříži

* do roku 1994 byl členem kapely Pavla Nováka

* v letech 1994 až do roku 2004 pracoval jako hudební a zvukový režisér v nahrávacím studiu

* v roce 2004 se vrátil do kapely Pavla Nováka, kde jako kytarista působil až do smrti tohoto známého zpěváka v únoru 2009

* od té doby působí na Základní umělecké škole v Plumlově, kde vyučuje hru na kytaru, housle a klávesy

* aktuálně je členem prostějovských kapel Smokie revival a Suzi Quatro revival, ve kterých hraje na sólovou kytaru, působí také v další kapele Recykl beat

* mezi jeho koníčky patří vaření, více času ale věnuje sledování internetu a novinkám v elektronice, rád taky čte technickou literatur

zajímavost: jeho životním krédem je, aby po něm na tomto světě zůstalo něco slušného a čestného, nemá totiž rád křivárny a podrazy