„Když nemůžeš, tak přidej.“ Heslo Emila Zátopka se dostalo i do názvu populární písničky kapely Mirai. Přestože jej zná téměř každý, jen málokdo se jím řídí tak důsledně jako Petra Stryková (na snímku), která patří k nejvýraznějším tvářím Spartan race v Prostějově. Extrémním závodů kombinujícím běh a zdolávání překážek ve velmi náročném terénu, se naplno věnuje zhruba pět let, přitom hned třikrát se probojovala na mistrovství světa. Při loňském šampionátu ve velké nadmořské výšce a mrazivém počasí nakonec dokončila v elitní kategorii jako jediná ze všech českých a slovenských závodnic a ve své kategorii skončila na skvělém čtvrtém místě. Přesto všechno po více jak čtyřech hodinách tvrdé dřiny cítila v cíli zklamání. Proč?
* Loni v létě jste se zúčastnila MS ve Spartan Race v USA. Jak jste dopadla?
„Stejně jako poslední tři ročníky jsem se dokázala kvalifikovat na mistrovství světa Spartan Race, které se konalo 29. září 2019 v Kalifornii, přesně v olympijském resortu u jezera Lake Tahoe. V kategorii do 44 let jsem vybojovala „bramborovou“ medaili. Trať dlouhou 13,8 mil se mi podařilo zdolat v čase 4:16:14 a to jako čtvrtá ze devětačtyřiceti žen ve své kategorii plus devětadvacátá z 265 žen z celého světa.“
* Co vše to obnášelo?
„Ať už mistrovství Evropy nebo mistrovství světa, vždy se jednalo o trať dlouhou více než jednadvacet kilometrů a zpestřenou třiceti překážkami. Největším problémem na mistrovství světa bylo počasí. To se během čtyřiadvaceti hodin změnilo z krásných dvaceti stupňů Celsia na opravdu mrazivých mínus dva. Start kvůli sněhovým podmínkám a komplikacím musel být posunut o dvě hodiny. Do poslední chvíle se spekulovalo, zda budou či nebudou do závodu zařazeny i vodní překážky. Nakonec všechny překážky byly zachovány vyjma podplavání dřevěné zdi vnořené pod vodní hladinu. Navíc trať se šplhala až do nadmořské výšky tří tisíc metrů“
Štoček