V rámci letní divadelní scény zavítalo do prostějovského regionu opět i Moravské divadlo Olomouc. V loňském roce si tak dnes už legendární komedii Sluha dvou pánů užili diváci ve vyprodané zámecké zahradě v Brodku u Prostějova, na začátku června se populární komedie dočkali v zámecké zahradě v Čechách pod Kosířem. Inscenace stojí především na postavě sluhy Truffaldina, kterou už desátý rok diváky bravurně baví Roman Vencl (na snímku). A v jeho životopise nenajdeme pouze hereckou kariéru. Již sedmým rokem nyní povede činohru Moravského divadla, věnuje se režii a psaní her, což bere jako velkou výhodu. Uplynulý pátek jej čekalo třetí náročné představení během necelých 60 hodin a stejně předvedl opět výkon hodný poklony. Večerníku se u této příležitosti podařilo hlavní hvězdu večera vyzpovídat.

* Léto se již nezadržitelně blíží a pro vás to znamená, že vyrazíte i mimo domovskou scénu po Olomouckém kraji. Jak se na toto období těšíte?

„Hraní venku má svá nezaměnitelná specifika a přináší hercům i divákům trochu jiné zážitky, než na které jsou zvyklí z divadelních budov. Je to pro nás vždy příjemné zpestření, a pokud vyjde počasí, tak je každé takové představení velkým zážitkem. Takže já osobně už se nemůžu dočkat, až po roce zase vyrazíme pod širé nebe.“

* Ještě ve čtvrtek vás čekala inscenace Sluha dvou pánů v divadle, v pátek jste už byl v Čechách pod Kosířem na otevřené scéně. Jak náročná je to změna během necelých 24 hodin?

„Abychom byli úplně přesní, tak ve středu jsme hráli Sluhu dvou pánů v deset hodin dopoledne pro střední školy, ve čtvrtek večer pak znovu a v pátek do třetice v Čechách pod Kosířem. (úsměv) Musím přiznat, že tato tři po sobě jdoucí představení už pořádně prověří vaši fyzičku. No a vzhledem k tomu, že jsem o deset let starší, než když měl Sluha dvou pánů svou premiéru, tak to rozhodně není nic jednoduchého. Řekněme, že v Čechách pod Kosířem už to opravdu bolelo. Ale pevně věřím, že si diváci mé bolesti nevšimli.“ (smích)

* V čem tkví specifika letní scény. Je to pohodovější nebo náročnější účinkování?

„Venku se hraje na mikroporty, nemusí se tolik křičet jako třeba v divadle, takže pro hlasivky jsou venkovní představení určitě o něco příjemnější. Na druhou stranu ne vždy vyjde počasí a může se snadno stát, že člověk během těch tří hodin na jevišti pěkně promrzne. Pokud se navíc během představení spustí vydatný déšť, je to pak mnohem náročnější než v suchu a pohodlí divadla. Takže je to vcelku loterie a o překvapení a nenadálé situace není nouze. Venku musí být interpret určitě mnohem více soustředěný a ve střehu.“

* Ve zmíněné inscenaci hrajete hlavní postavu sluhy Truffaldina, což je jednoznačně nejznámější role Miroslava Donutila. Navíc si nelze nevšimnout i jisté podobnosti. Slýcháte to často?

„Slýchám to tak často, že už to k tomu představení prostě tak nějak patří. Před několika lety jsem se s Miroslavem Donutilem osobně setkal u nás v divadle a shodli jsme se, že jistá podoba tam opravdu je. Nicméně na mou otázku, zdali je možné, že by měl nemanželského syna v Pardubicích, odpověděl, že v žádném případě. Takže to vypadá, že ta podobnost je opravdu čistě náhodná.“ (smích)

* Váže se k letním scénám nějaký zajímavý zážitek, o nějž byste se se čtenáři podělil?

„Myslím, že to bylo představení v Hanušovicích, kdy deset minut po začátku přišla nefalšovaná horská bouřka. Museli jsme tak představení přerušit a diváky poschovávat všude možně včetně jeviště. Trvalo to asi dvacet minut a výborně jsme se během toho bavili, protože chlapci z kapely, kterou máme, během představení na jevišti nám krátili čekání tím, že hráli písničky na přání.“

* S činohrou slavíte pravidelně úspěchy napříč krajem a váš výkon je vždy excelentní, také ale velmi fyzicky náročný. Jak to zvládáte?

„S přibývajícím věkem je to větší a větší dřina. Představení mělo premiéru před deseti lety, kdy mi bylo šestadvacet. Teď už mi táhne na čtyřicet a pořád dělám kotouly, jezdím na bruslích a tři hodiny běhám po jevišti jako smyslů zbavený. Takže vstát druhý den ráno z postele je s přibývajícími reprízami těžší a těžší.“ (úsměv)

* Když bychom ještě zůstali u vaší herecké profese. Na kterou další inscenaci byste pozval prostějovské publikum, ve které vás mohou vidět?

„Od pátého do devětadvacátého června hrajeme s Moravským divadlem ve Smetanových sadech v Olomouci pod širým nebem, takže zvu všechny diváky právě tam. Můžou se těšit nejen na dalšího Sluhu dvou pánů, ale také třeba na Revizora, komedii Když se zhasne, v níž budeme mít speciálního hosta, kterým bude Michaela Kuklová. Pozvat mohu také na Postřižiny nebo hned tuto neděli pátého června na stand-up večer naší skupiny Děláme to ve třech, kde kromě mě účinkuje ještě můj kolega z divadla Jan Ťoupalík a výtečný olomoucký kouzelník Karel Pomahač.“

* Mimo herectví se věnujete i režii a píšete hry, spolupracujete s divadly v Čechách i na Slovensku. Co je pro tuto tvůrčí roli podle vás nejdůležitější?

„Nevím, jestli jsem ten pravý, kdo by měl na tuto otázku odpovídat, protože ani jedno z toho nemám vystudované, takže jsem v obou těchto oborech ryzí samouk. Za mě je určitě nejdůležitější nebát se zkoušet věci, které jsou třeba trochu mimo váš obor. To, zdali na to člověk má, nebo nemá vlohy, se pozná celkem rychle. Takže není nic jednoduššího než v sobě takto objevený potenciál dál rozvíjet. Rozhodně je to odvaha a určitá dávka zdravé drzosti.“

* Pohled z více stran je zřejmě velkou výhodou?

„Určitě to výhoda je, hlavně se v tom dá najít i jistá forma odpočinku, protože když už toho máte plné zuby coby herec, tak si prostě na chvilku odskočíte za režijní pultík nebo se zavřete doma k počítači a zkusíte něco napsat. Pořád se sice všechno točí kolem divadla, ale ty obory jsou natolik odlišné, že vám to ve výsledku přinese jistou formu odpočinku. Nemůže se stát, že byste se jednoho či druhého přejedl natolik, že ztratíte chuť a motivaci pokračovat dál.“

* Máte v repertoáru nějakou novinku, na kterou byste diváky pozval?

„Novinky máme za poslední dobu hned dvě, a sice nádherné drama bratří Mrštíků Rok na vsi, které mělo v Moravském divadle premiéru na začátku května v režii Janky Ryšánek Schmiedtové. To je rozhodně inscenace, kterou vřele doporučuji ke zhlédnutí. Spolupracují na ní totiž všechny tři soubory našeho divadla, takže kromě činohry v ní účinkuje i soubor opery a baletu. Je to pro nás všechny velký zážitek a i u kritiky se představení setkalo s jednoznačně kladným hodnocením. Druhou novinkou je americká komedie Dokud nás lež nerozdělí, kterou jsem režíroval já. Měla premiéru na konci dubna. Naše divadlo ji uvádí v české premiéře, takže nikde jinde než u nás ji v tuto chvíli neuvidíte.“

* Ve třiceti letech jste se stal šéfem činohry Moravského divadla. Zvažoval jste tuto nabídku, nebo jste měl hned jasno?

„Zvažoval jsem ji dlouho a pečlivě, a dokonce jsem se ohledně toho poradil i s celým souborem, který jsem nechal tajně hlasovat, zdali si takovou změnu jeho členové přejí, či nikoliv. Bylo pro mě důležité mít v této věci jejich podporu, protože bez toho by to pro mě nemělo smysl. Celý soubor se tenkrát vyslovil jednomyslně pro, a tak jsem si řekl, že to na jednu sezónu zkusím a pak se uvidí. No a z jedné sezony jich už je sedm.“ (úsměv)

* Co vás na tomto postu nejvíce překvapilo?

„Zapracovával jsem se do toho postupně a musím říct, že všichni moji kolegové z administrativní části Moravského divadla mi tenkrát byli obrovskou oporou, bez jejich trpělivosti a vstřícnosti bych to určitě nezvládl. Nedá se říct, že by mě něco vyloženě překvapilo, i když faktem je, že třeba komunikace s některými hostujícími režiséry je bezesporu specifická, někdy si člověk připadá spíše jako psychoanalytik než jako umělecký šéf velkého divadla.“ (směje se)

* V jednom z předchozích rozhovorů jste se zmínil, že byste rád ukázal mladým, že divadlo není „out“. Zaznamenal jste nějaká pozitiva?

„Doufám, že ano, i když zrovna toto je vlastně nikdy nekončící závod, ve kterém je ten vysněný cíl pořád někde za kopcem. Ale myslím, že znatelné pokroky tu jsou, což se odráží jak na počtu odehraných dopoledních představení určených pro školy, tak i třeba na tom, že studenti několika olomouckých gymnázií k nám chodí v hojných počtech i na večerní představení. Kolikrát přijde celá jedna třída, protože si chce užít tu slavnostnější atmosféru večerního představení pro dospělé. A to mi přijde skvělé, jsem za to moc rád.“ 

* Poslední dva roky byly silně ovlivněny covidem. Bylo to i pro vás náročné období?

„Určitě, a to hlavně protože jsme se museli vrhnout do neznáma, které nikdo před námi nezažil. A já pevně doufám, že už ani nezažije. Divadlo vlastně rázem přestalo být divadlem a muselo se přizpůsobit přechodu do světa internetu, což rozhodně není platforma, která divadlu sluší a která by ho nějak obohacovala. Ty dlouhé měsíce bez diváků a bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem byly zkouškou, kterou bych už nikdy nechtěl absolvovat znovu.“

* Přizpůsobili jste se a spustili streamované přenosy. Jak velký rozdíl to byl oproti běžné divadelní tvorbě?

„Jak velmi trefně poznamenala Jana Paulová, která u nás tou dobou zkoušela Revizora, bylo to, jako byste se snažili o sex, ale chyběl vám k tomu partner. Ty okamžiky, kdy jsme hráli do prázdného sálu, pro nás v tu chvíli byly sice jistou satisfakcí, ale pořád to byla jen hodně smutná náhražka předcovidové reality. Člověk z toho měl takovou hořko smutnou radost.“ 

* Na co byste diváky v rámci letních vystoupení rád pozval a na co z produkce Moravského divadla se mohou těšit v sezóně 22/23?

„Určitě na již zmíněnou akci Moravské divadelní léto ve Smetanových sadech u výstaviště Flora, kde si budou moci vybrat opravdu z celé řady skvělých představení, a to nejen v režii Moravského divadla, ale i několika hostujících souborů z Prahy, Ostravy, Bratislavy či polského Krakova. V srpnu pak zvu všechny na Korunní pevnůstku v Olomouci, kde nás také čeká několik představení pod širým nebem, mimo to zavítáme například ještě do Velké Bystřice, Tovačova nebo do několikrát zmíněných Čech pod Kosířem. V nové sezóně bych pak určitě doporučil Manon Lescaut, která má premiéru hned na začátku září, v níž zazní nádherná hudba Karla Plíhala, jemuž se podařilo osobitým a jedinečným způsobem zhudebnit nádherné Nezvalovy verše. Čeká nás také známý Přelet na kukaččím hnízdem v režii Pavla Kheka a nemohu nezmínit ani velký comeback Davida Drábka, který se do Moravského divadla vrátí po dvaceti letech, aby s námi nazkoušel svou autorskou komedii Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen. Věřím, že výběr je to opravdu pestrý a budu se těšit, že se v divadle potkáme!“ 

 

ROMAN VENCL

* narodil se 23. října 1986 v Pardubicích

* odmaturoval na všeobecném gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích

* po gymnáziu nastoupil na brněnskou JAMU, kde absolvoval obor činoherní herectví

* do Moravského divadla nastoupil v roce 2009 a jednalo se o jeho první angažmá

* za své účinkování už nastudoval více jak třicet rolí

* jednou z jeho nejznámějších rolích je sluha Truffaldino v inscenaci Sluha dvou pánů

* kromě herectví se věnuje také režii a psaní divadelních her

* za svou kariéru už napsal téměř dvě desítky divadelních inscenací

* většinu z nich pro pardubické divadlo Do houslí, jehož je spoluzakladatelem

* spolupracuje také s dalšími divadly v Česku i na Slovensku

* v roce 2016 se stal uměleckým šéfem činohry Moravského divadla Olomouc

zajímavost: jeho velkou zálibou jsou motýli, které obdivuje, po gymnáziu se dokonce rozhodoval mezi JAMU a entomologií na Jihočeské univerzitě