Lékárenství prošlo dlouholetým vývojem, než získalo dnešní podobu. Už v pradávných dobách se objevovali jedinci, kteří uměli připravit léčivé přípravky a uměli je také použít k léčení nemocí i ošetření nejrůznějších poranění a úrazů.

Tito lidé postupně své znalosti a schopnosti rozvíjeli, věnovali se novým zkušenostem a jejich zájem se soustředil výhradně tímto směrem. Byli to první léčitelé a jejich schopnosti a dovednosti byly pro celou společnost nenahraditelné, požívali proto velké vážnosti a důvěry. K předchůdcům lékárníků patřili kořenáři – herbarii, kteří prodávali pepř, zázvor, hřebíček, šafrán, i některé léčivé přípravky jako sirupy nebo maceráty, dělo se tomu na městských tržištích, v krámcích nebo v boudách. Nepřenosnými stánky pro obchod byly tzv. kotce latinsky nazývané apotheca. A právě z toho vzniklo slovo apothekář. Léčiva i přípravky dováželi kupci nejčastěji z Benátek a Lombardie. Středověk přinesl rychlý rozvoj farmacie a také chemie, která ve farmacii zaujímá velmi důležité místo. Síť lékáren se začínala rozrůstat. A i když prošlo lékárenství dlouhým vývojem, stále platí, že lidé chodí do lékáren nejen pro léky, ale i konzultaci nebo radu.

 

Tematickou stranu PROSTĚJOVSKO & ZDRAVÍ I najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 12. června