Je to neuvěřitelné. Deset měsíců je pryč a máme tu zase čas prázdnin, dovolených, letních lásek, ale také žaludečních potíží z přemíry zmrzlin, steaků, piva a drinků, případně spálenin, pokud to přeženeme na sluníčku, jestliže nám ovšem slunečné počasí bude přát. Dále jsme v naději, že nás něco pokouše, na zahraniční dovolené popíchá či okrade a nějaké dítě přijde neočekávaně do jiného stavu, jiné se stane nechtěně otcem. Nebo také zjistíme, že po zaplacení faktur za energie po prvním roce vlády „pětidemolice“ na žádnou dovolenou nemáme. V klidu tak schováme kufry a půjdeme se vylepit na plumlovskou přehradu, což mimochodem až tak špatné není, protože život a zázemí pro rekreanty tam již zase bují.

Velký šok teď nastane především pro značnou část obce rodičovské, neboť ta po deseti měsících se zděšením zjistí, že má dítě na starost celých čtyřiadvacet hodin a že teď si bude muset své rodičovské přídavky konečně plně zasloužit. Ne jako vždy svého potomka ráno vykopat z postele, pak ho vrhnout do nějaké školy a možná někdy u víkendového oběda se pozeptat, jak se vlastně nejmilejší drobeček má... Na základě zjištění pak v příslušné škole třeba dělat dusno, když se zjistí, že potomek propadá a má absenci hraničící s délkou doživotního vězení některých odsouzených na Mírově či ve Valdicích. A poznámka jen tak mimochodem – možná zase zavřou Kajínka,,.

Děti silně rozjívené si přestanou dělat starost již úplně ze všech autorit. Jsme tak v naději, že vyzkouší všechny možné dostupné neřesti, na které měly ve školním roce čas jen o víkendech, teď již po celý týden. Ty zodpovědnější si najdou brigády a budou se učit v nějakých provozech, že vydělat peníze není žádná slast a bez práce koláče vážně nejsou, natož že pečení holubi do huby opravdu nelétají,,. Když jsem tak u toho, slyším často pláč, že tady u nás nejsou brigády. Tak já mám zkušenost z blízkého okolí, že když se chce a trochu se hledá, lze najít serózní brigády hned celkem tři. A zprávy od členů managementů místních firem, podniků a drobných provozoven hovoří o tom, že brigádníky zoufale hledají. Resumé tedy je, že když se chce, tak to jde. Jenže ono flákání a nicnedělání je tak lákavé, že? A koneckonců je často viděno doma u vlastních zploditelů…

Valná většina členů stavu kantorského si po deseti měsících bude moci upravit svůj zdravotní stav, zbaví se tiků, žaludečních neuróz, výkřiků děsu ze spaní a nebude moci odejít na prázdniny jako jejich svěřenci, ale začít administrovat a archivovat uplynulý školní rok, provádět též účetní pololetní uzávěrky a zároveň již administrovat školní rok nový. Ono se to totiž nezdá, ale vše děsně rychle uteče. Najednou tady bude konec srpna a ten se zeptá, jak je kantorský stav připraven. Do toho se již můžeme dočkat nějakých kroků a reforem Ministerstva školství, tedy pokud nám vydrží ministr alespoň do švestek. Určitě se bude pilně projektovat, protože proč školám dát peníze rovnou, když se to dá dělat oklikou přes nesmyslné EU portály a projektování, kde si vymýšlíte pohádky jako Hans Christian Andersen, abyste získali nějakou tu EUROalmužnu.

A co naše město v létě? Nechám si to na jindy, ale dopředu tipuji. Přijde kulturní léto, zastupitelstvo už snad nic nepokazí, ono naštěstí ti normální tam mají většinu, protože bude také na prázdninách, i když čert a opozice nikdy nespí. Snad se i opálíme v aquaparku, případně na té již zmiňované přehradě, pokud nám bude slunce přát, jak jsem již také zmínil. Leč do počasí a do ženy nevidíš.

Tak hezké léto všem normálním lidem. Užívejte, dokud to jde!