Tento příspěvek vychází v době, kdy nám ve městě běží jarní prázdniny a zároveň se nám již dýchá volněji, jelikož omezení běžného života sice pomalu, ale jistě mizí a my si zas můžeme připadat jako normální občané a ne jako svázané stádo. I tak se ze všeho a hlavně z těch nesmyslných omezení budeme vzpamatovávat ještě dlouho, ale vraťme se k běžným věcem.

V mnoha rodinách vrcholí nervozita při podávání přihlášek na střední stupeň vzdělávání, tj. na střední školy a odborná učiliště. Co se týká Prostějova, nabídka je, myslím si, dostatečná a každý si může vybrat. Dokonce se nebojme říci, že u všeobecného středního vzdělání toho tady máme až moc. Bohužel současná doba směřuje k tomu, že omladina hledá především teplá místečka bez práce, přičemž přiložit ruku k dílu a řemeslu nikdo moc nechce. Což vidí i představitelé Olomouckého kraje a snaží se podpořit tento druh vzdělávání stipendijním programem. Ale i tak dívat se někdy na tabulky zájmu především u odborných učilišť je spíše tristní. Je skoro až zarážející, že obory jako automechanik nejsou zdaleka naplněny a školy zde vypisují až tři kola přijímaček. Ale jak se říká: „Každý svého štěstí strůjcem“... A tak snad se ti, co tak strašně touží po teplých židličkách v kancelářích, neoctnou spíše na studených lavicích Úřadu práce. Samozřejmě je dobře, že obory nejprestižnější, jako jsou třeba ty zdravotnické, mají stabilní hladinu zájmu, jelikož právě nedávná zoufalá doba ukázala, jak moc je střední zdravotnický personál potřebný. A tak jen houšť, čím víc těchto dobrých andělů bude, tím lépe.

Máme stále možnost hlasovat mezi čtrnácti finalisty občanských návrhů participativního rozpočtu. Jedná se o projekty typu zajištění zábavy pro děti, venkovní posluchárny, sportovní hřiště nebo prvky, doplnění mobiliáře k mlýnskému náhonu, zpevnění komunikace či oprava chodníků a zhotovení nájezdů pro invalidní vozíky. Ať už vše dopadne, jak dopadne, domnívám se, že tato aktivita ukazuje, že občané se okolo sebe umí dívat a jejich podněty jsou k něčemu. Jsem za takové občany rád a tito by mohli být vzorem pro partičky věčných pivních rejpalů, kteří všechno vědí nejlíp, ale pro město neudělali ani to, že by si něčeho všimli a podali nějaký projekt. Snad ti aktivní občané dostanou možnost rozhodnout na podzim v komunálních volbách o dalším dobrém osudu Prostějova a hlavní slovo nebudou mít jen šťouralové, udavači a jiná individua.

Novinkou a drobnou radostí pro alespoň část občanů je možnost získat trvalé parkovací místo, aniž by člověk musel být držitelem průkazu ZTP nebo majitelem provozovny. Je to zatím vlaštovka pro pár ulic a oblastí, ale snad se jednou dočkáme toho, že tuto možnost bude mít každý občan v každé lokalitě. Už několikrát jsem psal a všichni to víme, že parkování ve městě je zoufalost. Je tak jistě dobrou myšlenkou vybudovat i parkovací domy, kde by se zase nějaké desítky aut mohly „upíchnout“. Každé místo navíc je dobré a tak jen více takových domů.

Na závěr se vrátím k vděčnému tématu covidu, ale přece jen budu trochu humorný. O variantě omikron jsme toho přečetli asi miliony stránek, ale zcela náhodně jsem se dočetl, že už v roce 1963 byl natočen italský film se stejným názvem. Jedná se o komedii, kdy na planetu Zemi přiletí mimozemšťan, který má připravit invazi svých soukmenovců, ale poměry v tehdejší Itálii ufona tak poděsí, že plán zkrachuje. Film má dokonce český dabing našich skvělých dabérů v čele s Josefem Vinklářem. Dočkal se i ocenění Zlatý lev v Benátkách. Já jsem se o něm zmínil jen proto, že v době, kdy tady někteří při vyslovení slova omikron hystericky ječeli, tak mně se podařilo i zasmát (film lze stáhnout). A protože humor léčí, tak se pojďme začít smát, už můžeme i bez covidpasu.