Tomu se říká vášeň pro basketbal. Talentovaný Erik Klepač (na snímku) v průběhu sezóny nevynechá jedinou možnost, aby si zahrál soutěžní zápas. Jednadvacetiletý křídelník BK REDSTONE Olomoucko v probíhajícím ročníku hraje kromě Kooperativa NBL pravidelně první ligu za BCM Orli Prostějov a v dresu Univerzity Palackého se představil i v premiérovém ročníku Univerzitní basketbalové ligy. Ve druhé nejvyšší soutěži je mezi dvacítkou nejlepších střelců, v Kooperativa NBL atakuje první desítku mezi basketbalisty, kterým ještě nebylo dvaadvacet let. Dvojče bratra Adama, který má také prostějovskou stopáž, se zkrátka nezastaví před ničím. Ani před bratrskou srážkou, k níž došlo ve vzájemném souboji na konci loňského roku při derby prostějovských Orlů s prvoligovým týmem Olomouce.

 

* Narodil jste se v Mostě, hrál za Chomutov nebo Litoměřice. Jak jste se dostal na druhý konec republiky?

„Před šesti, sedmi lety jsem byl na kempu v Jaroměři a tam nás s dvojčetem Adamem oslovil s nabídkou na přestup trenér Peter Bálint. Ale tehdy už jsme byli domluveni v Litoměřicích a měli i zajištěné studium na gymnáziu v Mostě. Po půl roce se při kempu nadějí situace opakovala. Tentokrát jsme to řešili s taťkou a ne mamkou. Ten v tom viděl obrovskou příležitost. Mamka původně nechtěla, zdálo se jí, že je to brzy. Nakonec jsme ji ale přemluvili a přešli do Prostějova.“

* Bylo to dobré rozhodnutí?

„I při zpětném pohledu bych nic neměnil. Trošku mě mrzí jediná věc, že jsme oba nešli do Prostějova o ten rok dříve. Mohli jsme být dál. Ale celkově jsem velmi rád, že jsme dostali od Petera Bálinta tuto možnost ke zlepšení. Díky tomu jsme se mohli basketbalově posouvat.“

* Zapustil jste už na Hané během let nové kořeny?

„V Prostějově jsem už jako doma. Oblíbil jsem si klub i město. Domů se už moc nevracím. I proto, že jsem si tady našel přítelkyni. Zakotvil jsem i z pohledu školy. V Olomouci chodím do druhého ročníku na Fakultě tělesné kultury a sportu Univerzity Palackého, obor tělovýchova a sport. Doufám, že nebudu věčný student.“ (smích)

* Bude z vás jednou trenér?

„To se uvidí. Musím přiznat, že to byl náhradní plán. Původně jsem myslel na jiný obor, ten nevyšel. Ale je to možnost podívat se na sport z trošku jiného pohledu. Myslím, že pokud by byla možnost, mohl bych v Prostějově zajít na trenérem Michalem Peštou nebo předsedou klubu Michalem Müllerem a prostor u dětí bych dostal. Momentálně má ale pochopitelně přednost hráčská kariéra a studium. Možná později.“

* Když jste u hráčské kariéry. V probíhající sezóně nastupujete v Kooperativa NBL za Olomoucko, v první lize za Prostějov, zahrál jste si i univerzitní soutěž. Není to přece jen příliš velký nápor?

„Občas toho mám plné zuby, hlavně pátek, kdy hrajeme první ligu, je náročný. Škola, trénink, škola, trénink a pak zápas, ve kterém dostanu třeba pětadvacet minut. To je náročné. Teď už chce trenér Olomoucka, abych hrál méně, když se v sobotu hraje Kooperativa NBL. Chápu to, už jsem se několikrát docela blbě zranil, takže se bojí.“

* Sám se zranění nebojíte?

„Mám to v hlavě. Jdu do zápasů naplno, ale podvědomě si dávám pozor, abych špatně nedošlápl nebo abych nedostal nějaký špatný hit, který by mě vyřadil. Už jsem se několikrát blbě zranil, to nechci opakovat.“

* Co říkáte z osobního pohledu na probíhající sezónu? Cítíte, že se zlepšujete?

„Před rokem to bylo horší, to jsme první ligu nehráli a v áčku tolik prostoru nebylo. To mi chybělo, ta možnost se vyhrát. Teď je to lepší. V první lize si můžu více dovolit, nabírám sebevědomí, vyhrávám se. V Kooperativa NBL chodím na méně minut, ale i v této soutěži mám své cíle. Pomoci týmu jakýmkoli způsobem. Nějakým bodem, dobrou obranou nebo asistencí. Každou minutu chci využít co nejlépe. I když se mi v poslední době střelecky příliš nedařilo, nakreslil trenér jednu střeleckou akci přímo pro mě. A třeba proti Ostravě to vyšlo parádně.“

* Umíte už odhadnout, z kolika procent sportovní výkon ovlivňuje nastavení hlavy?

„Každý to má jinak. U mě je to zatím jasné. Když se mi nepovede vstup, přemýšlím, co se dalo udělat jinak a lépe, což je pochopitelně špatně. To chci odbourat, hodit chyby rychle za hlavu a nepřemýšlet o nich. To přijde časem. Hlouposti vytěsnit a soustředit se na přítomný okamžik. To patří mezi nejbližší cíle.“

* Říkáte, že basket a škola jsou prioritou. Máte vůbec nějaký volný čas?

„Je to teď náročné. Často z Prostějova odjedu v sedm ráno a vracím se v deset večer. Občas nemáme čas se s bráchou ani najíst. Ale nemáme s tím problém. Čekáme na neděli, kdy se nehraje a volno si pak užijeme.“

* Kdy jste se rozhodl, že sportu věnujete svůj čas?

„Někdy v sedmnáctkách. Dostal jsem nabídku na kemp nadějí, kde byli prakticky všichni trenéři z mládežnických reprezentací. Mrzí mě, jsem nezabojoval o kousek víc a nedostal se do užších reprezentačních výběrů. Mohlo z toho být nějaké mistrovství Evropy. Ale tehdy jsem si řekl, že to zkusím. Po příchodu do Prostějova jsem si všiml, že se na nás dívají trenéři áčka a napadlo mě, že šance na ligu existuje.“

* V Mattoni NBL se začínáte prosazovat. V bodování hráčů do 22 let atakujete první desítku tabulky. Sledujete své statistiky?

„Občas to zaregistruji, když to někde vyjde. A hlavně rodiče to sledují a vždy to píšou. Sám ale vím o svých rezervách. Potřebuji nabrat více síly a svalů, abych mohl najíždět pod koš a nerozbil se o soupeře. Zatím se stává, že když dostanu nějaký úder, dostanu se z komfortní zóny a pak míče různě zahazuju. Potřebuji prostě zesílit na nohách, abych se prosadil a byl platný i v obraně. Hodně jsem piloval střelbu, abych aspoň ohrozil koš z dálky, to se docela daří. Když to nejde do bedny, musí to jít z dálky. Ale samo to nestačí. Kdybych jen střílel z dálky, obrana se přitáhne a byl bych vlastně mimo hru.“

* BK Olomoucko sezóna příliš nevychází. Co říkáte dosavadnímu průběhu soutěžního ročníku?

„Trošku si vyžíráme všechny změny. Dlouho jsme si zvykali na nové podmínky, novou halu, měli jsme špatný vstup do sezóny. To se všechno nasčítalo. Šest sedm zápasů ztratili v koncovce, kdy na nás byl vidět strach z vítězství. Postupně se naštěstí zlepšila obrana, to pomáhá. Někdy nás svazuje nervozita, to je vidět třeba při trestných hodech. Šestky nám nejdou. I střelba z pole není dobrá. Dvojtakty zamrzí, ale šestky, to je katastrofa. Teď je trénujeme, snad naši úspěšnost vylepší. Za mě šestky nejhorší disciplína. Jste tam sám, všichni se na vás dívají. Mám s tím problém, to je další věc, na které je třeba zapracovat. Ale postupně se to zlepšuje. Ligu zachráníme a v příští sezóně to už určitě bude lepší.“

* V jednom týmu hrajete i s dvojčetem Adamem. Jak je to pro vás důležité?

„Hodně. Hrajeme spolu odmalička. Teď spolu na hřišti většinou nejsme, což mě trošku mrzí. Známe se dokonale, nic si nemusíme říkat, hrajeme po paměti. Vidíme se prostě jinak. Důležité je, že oba víme, že ať je na hřišti kdokoli, ten druhý mu fandí, je s ním a přeje mu úspěch. Vnímáme to. Jsme napojení. Jezdíme spolu na tréninky. Ostatní se diví tomu, že si pořád máme co říci, když jsme spolu prakticky čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Ale pořád si máme co říct a není to žádné plácání hloupostí dokola.“

* To spojení si oba užíváte…

„Akorát mě mrzí, že hrajeme na stejné pozici a v zásadě si vzájemně krademe minuty. Proto první ligu hrajeme každý jinde. Já v Prostějově a Adam v Olomouci. Když se naskytne možnost a jsme spolu na hřišti v áčku, tak jsme šťastní. Snad takových šancí bude přibývat, potřebujeme ještě trošku času. Brácha teď více sedí, snažím se mu pomoci. Vím, jaké to je, zažil jsem to o rok dříve. Říkám mu, že si prostě člověk musí vysedět svoji šanci. Až přijde, je třeba ji vzít za pačesy a nepustit. Jsme mladí, potřebujeme dřít, makat a trpělivě čekat. Být připravení a nebát se. Šance se naskytne.“

* Jaké jsou vaše basketbalové sny?

„Jako u každého. Dříve NBA nebo Euroliga. Teď především být platný v Kooperativa NBL. Dostat se do základní rotace, být stožár jakéhokoli týmu. Když se bude dařit, tak bych chtěl jednou zkusit i zahraničí.“

* Reprezentace ve výčtu přání chybí?

„To ne, moc bych se chtěl dostat do národního týmu. Třeba to vyjde, když se to nepodařilo v mládežnických kategoriích. Řeknu to takhle. Rád bych si ještě někdy zahrál s bývalým prostějovským spoluhráčem Richardem Bálintem. Třeba se potkáme v nároďáku, to by bylo hezké.“ (úsměv)

 

ERIK KLEPAČ

* narodil se 30. října 2000 v Mostě

* basketbalista BK REDSTONE Olomoucko a BCM Orli Prostějov

* s basketem začal hned v žákovské kategorii společně se svým dvojčetem Adamem

* prošel mládežnickým klubem v Chomutově a akademií v Litoměřicích, odkud zamířil do Prostějova

* dres Orlů obléká od sezóny 2017/2018, později přešel do BK Olomoucko, aktuálně pendluje mezi dvěma kluby

* v nejvyšší soutěži Kooperativa NBL má ve 4 sezónách odehráno 57 zápasů k 8. březnu s bilancí 40,4% procent vítězných zápasů

* měří 199 cm, jeho charakteristikou je křídelník s nebezpečnou střelou z dálky

* první utkání v nejvyšší domácí soutěži odehrál v osmnácti letech (19. 1. 2019)

* student Univerzity Palackého v Olomouci

* s přítelkyní žije v Prostějově

zajímavost: neuvěřitelný příběh napsal závěr prvoligového basketbalového derby z prosince 2021 mezi Prostějovem a Basketbalem Olomouc, kdy při zoufalém pokusu zastavit poslední útok hostů fauloval Erik Klepač své dvojče Adama, sám však po následném nekontrolovaném pádu narazil do reklamních panelů a dlouho zůstal nehnutě ležet na palubovce, naštěstí vše ale dobře dopadlo...