Dobré ráno, dnes je čtvrtek 23.5.2019
svátek slaví Vladimír,
zítra Jana
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Třiasedmdesátiletý Prostějovan Miroslav Šafář se nedávno dočkal výrazného ocenění, které by nemělo zůstat opomenuto. Bývalý první hobojista Moravské filharmonie Olomouc obdržel v Praze cenu Senior Prix 2015 za celoživotní uměleckou práci, kterou uděluje Nadace Život umělce se společností Intergram. Miroslav Šafář je podle svého okolí sympatický a skromný muž, jemuž podobné uznání právem náleží. O jeho životě i hudební kariéře jsme si povídali v následujícím avizovaném rozhovoru.

*Jaké byly vaše muzikantské začátky?

„Jako kluk jsem chodil do hudební školy na housle. To mě ale nebavilo, zajímaly mě dřevěné dechové nástroje, tak jsem přešel na klarinet. Posléze jsem začal hrát s tátou ve vesnické kapele, kde si všiml místní učitel, že mám talent, a doporučil mě na vojenskou hudební školu. Začal jsem studovat hru na klarinet a hoboj. To mi bylo třináct let. Vojenskou hudební školu v Roudnici nad Labem jsem absolvoval sólovým koncertem a pak jsem v rámci služby působil v Olomouci u vojenské hudby.“

*Následně jste nastoupil do Moravské filharmonie?    

„Nejdříve jsem složil maturitu na brněnské konzervatoři a potom uspěl v konkurzu do Moravské filharmonie v Olomouci, kde jsem získal místo sólohobojisty a vedoucího skupiny hobojů.“

*Na tomto místě jste nakonec zůstal úctyhodnou řádku let. Bylo to náročné?

„Ano, skutečně jsem na stejném postu zůstal až do důchodu, do kterého jsem nastoupil v roce 2005. Celkem to je čtyřiačtyřicet let. Jsem vlastně takovým držitelem českého rekordu. Nikdy totiž žádný hráč nevydržel na místě prvního hobojisty tolik let! My hobojisti se mezi sebou známe, takže jsem to sledoval. Práce to byla velmi náročná, obnášela neustálé udržování interpretační úrovně a cvičení orchestrálních partů. Důležitou součástí bylo také dodržování správné životosprávy.“

*To vás musela práce skutečně bavit. Jak si vysvětlujete, že jste na svém postu vydržel tak dlouho?

„Vůbec jsem si něco takového neuvědomoval, byla to prostě moje práce. Vždyť je to taky to jediné, co pořádně umím. (úsměv) Ale je to náročné zaměstnání. Všichni ostatní toho nechali už po padesátce, ale já jsem dokonce ještě po odchodu do důchodu dva roky přesluhoval. Potom jsem si ale říkal, proč já blázen jsem toho nenechal dřív...“ (smích)  

*V čem spočívá největší náročnost hry na hoboj?

„Tak především v nástroji samotném. Hoboj je nevyzpytatelný. K tomu, aby se z něj linuly libozvučné tóny, potřebujete takzvané ´strojky´. Hoboj nemá hubičku jako klarinet nebo saxofon, místo ní má právě ten strojek. Jsou to dva úzké třtinové plátky, které jsou připevněny na kovové trubičce a narážejí o sebe volnými konci. Zespodu je utěsněn korkem a připevněn k nástroji. Já jsem si strojky vyráběl sám. Musíte na to sehnat speciální dřevo a následně ho za pomocí nožíků upravujete. Hodně hobojistů na to nemá nervy nebo šikovnost, pracuje se tam s desetinami milimetru.“

*Jak vůbec vzpomínáte na léta strávená ve filharmonii?

„Byly to roky plné práce, ale i hezkých zážitků. Rád vzpomínám zejména na naše zájezdy. Již za socialismu jsme jezdili velmi často ven. Paradoxně tedy v době, kdy se každý toužil podívat do zahraničí, to pro nás nebylo nic neobvyklého...“

*Nepokusil se tehdy někdo ze souboru emigrovat?

„Pokaždé jsme měli s sebou člověka, který nás hlídal, aby tam náhodou někdo nechtěl zůstat... (úsměv) Ale nikdo se o to ani nepokusil! My jsme byli rádi, že jsme doma. Zážitky jsme ovšem měli už na samotných hranicích při kontrolách. Vozili jsme s sebou valuty a nakupovali zboží, které u nás nebylo k dostání. Jednou mi kolega dal sto šedesát marek, abych mu v Německu koupil rádio. Strčil jsem si je do peněženky. V Mikulově na přechodu ovšem přišla kontrola a peníze mi zabavili. Nic mi nepomohlo, když jsem tvrdil, že je mám pro vlastní potřebu. Nakonec jsem ještě na celnici v Olomouci dostal pokutu, že jsem valuty vůbec převážel.“

*Kam jste se za tu dobu díky své práci mohl podívat?

„ Navštívili jsme mnoho zemí jako například Kypr, Atény, Irsko, Německo, Francii či Španělsko. Byli jsme například dva měsíce v Itálii, když tam byla šedesátistupňová horka. Jezdili jsme tam po koncertech autobusy, které neměly klimatizaci. Člověk si zvykne na všechno. Naštěstí i nástroje vydržely. Pamatuji si, že jsme tam tenkrát hráli Beethovenovu Devátou symfonii. Když jsme se vraceli ze zájezdů, děti už mě čekaly, ani nespaly a hned se mi vrhaly do kufrů podívat se, co jsem jim přivezl. Vozil jsem jim rifle nebo žvýkačky.“

*Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl o své nominaci na cenu Senior Prix 2015, což je ocenění za celoživotní uměleckou práci?

„Navrhla mě Unie orchestrálních hráčů při Moravské filharmonii. V září mi přišel dopis s pozváním do pražského Národního domu na Smíchově. Velmi mě to potěšilo, vlastně jsem do té doby ani nevěděl, že taková cena existuje. Když jsem přijel do Prahy, viděl jsem tam samé známé tváře. Heidi Janků s manželem, u vedlejšího stolu seděl Alfréd Strejček, který také vystoupil v programu, četl nádhernou báseň, což byl velmi silný zážitek. Kromě mě obdrželi cenu například i Jana Brejchová, Gabriela Vránová, kytarista Štěpán Rak a mnoho dalších slavných osobností. Byl jsem poctěn, že mohu být mezi nimi.“

*Teď si užíváte zaslouženého důchodu?

„ Vlastně ani tolik ne. Kromě toho, že jsem působil v Moravské filharmonii, věnoval jsem se také pedagogické činnosti. Učil jsem hru na hoboj na konzervatoři v Kroměříži a posléze i na Janáčkově akademii v Brně, na což jsem teď navázal. Učím na plumlovské umělecké škole hru na zobcovou a příčnou flétnu i klarinet. Pořád mám co dělat a nestačím myslet na to, že jsem starý (úsměv). Jinak ale také jezdíme rádi na chalupu do Šubířova.“

*Jak tedy vidíte budoucí generaci prostějovských hráčů na dechové nástroje?

„Práce s dětmi mě velice baví. Mám několik velmi šikovných žáků. A byť vysoké procento dětí hraje po vůli rodičům, přesto to není zbytečné. Dítě nakoukne do muziky, do teorie, což přispívá k celkovému rozvoji osobnosti. Často se také děti, které původně hrát nechtěly, po letech vrací a mají zájem v tom pokračovat.“

Total Comments

  • KSČM
  • Noc Kostelů
  • Muzejní noc
  • Lázně Skalka
  • Hořava
  • Semo Smržice
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE LÍBÍ V RESTAURACI JADRAN?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Nejsme bezohlední.

Pětačtyřicetiletý Marek Mlčoch děkuje v aktuálním čísle nejen svým blízkým, ale i širokému aparátu záchranářů za svůj život, minulé úterý zavolala na linku 156 žena, která si povšimla seniora s jízdním kolem. Ten v Kolářových sadech bezvládně spadl na zem. Díky včasnému příjezdu sanitky se nestalo nic vážného. Tleskáme!

Skoro nejrizikovější fanoušci.

Vedení prostějovské policie ostře zkritizovalo chování části přívrženců hokejových Jestřábů při utkáních druhé nejvyšší soutěže. Za násilnosti, výtržnosti a majetkové trestné činy už Okresní soud v Prostějově vydal těm nejdivočejším sedm zákazů vstupu do haly, když se hraje zápas!

Total Comments

Osobnost týdne

Jan PŘEUČIL
20 preucil
Fenomenální herec společně se svojí manželkou Evou Hruškovou pobavil ve čtvrtek své fanoušky nejen v prostějovském divadle, ale o den dříve i starší příznivce v domově seniorů v Nerudově ulici při neformální besedě.

Total Comments

Číslo týdne

320 000 000

Tak to je darda! Přesně takto astronomickou sumu požaduje společnost Manthellen po prostějovském magistrátu za údajné porušení obchodní smlovy. Jak známo, záležitost se týká kauzy kolem výstavby Galerie Prostějov v prostoru U Špalíčku.

Total Comments

Výrok týdne

„NESUĎTE, ABYSTE NEBYLI SOUZENI!“

Takto při předávání Cen města Prostějova odpovídal jeden z vyznamenaných exprimátor Miroslav Pišťák na kritiku některých současných opozičních zastupitelů města

Total Comments