Příjemnou noc, dnes je sobota 24.8.2019
svátek slaví Bartoloměj,
zítra Radim
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram
Alkohol u nás pije skoro každý, do problémů kvůli němu mohou tedy spadnout v podstatě všichni. Snad nikdo o tom však není schopen promluvit s takovou otevřeností jako dvaapadesátiletá Jaroslava Lysá. Žena, která si sama prošla utrpením závislosti. V současnosti vede v prostějovském farním domě Církve československé husitské, který najdete v Demelově ulici, svépomocnou psychoterapeutickou skupinu. Na ní se už po dva roky každé úterý setkávají lidé, kterým život zásadně ovlivnila závislost na alkoholu. V rozsáhlém a velmi upřímném i otevřeném rozhovoru na dva díly probral Večerník řadu témat, která by měla zajímat snad každého, kdo se někdy napil „něčeho ostřejšího“.



* Jak vaše skupina vznikla?

„Stalo se tak na popud několika lidí, kteří se znají z psychiatrické léčebny v Kroměříži. Naším společným cílem je předcházet návratu k životnímu stylu, k němuž patří alkohol. Původně jsem uvažovala o tom, že bychom byli pobočkou anonymních alkoholiků, ale chtěla jsem využít svých zkušeností z oblasti sociální práce i svého vzdělání a do těchto sezení vnést něco z psychoterapie. Vstup na skupinu je zdarma, vybíráme jen symbolický příspěvek. Peníze pak používáme například na nákup pomůcek pro arteterapii, kterou u nás jednou měsíčně vede malířka Olga Měsícová.“

* Kdo skupinu navštěvuje?

„Za dobu těch necelých dvou let jí zatím prošlo asi čtyřicet lidí, pravidelně chodí přibližně pět až deset z nich, kteří se už velmi dobře vzájemně znají. Obvykle jsou to lidé starší třiceti let. Skupina je určena všem, kteří cítí, že ztratili kontrolu nad požíváním alkoholu, nebo už sami prošli léčbou a potřebují se doléčit. Kromě nich je však vhodná i pro rodinné příslušníky těch, kteří mají s alkoholem problémy. Stalo se nám například, že nás navštívila maminka, jejíž syn jednak hodně pil, pak hrál automaty a ona měla strach, aby celá rodina kvůli tomu neskončila v dluzích. Nakonec se nám podařilo, aby nás navštívil i její syn. Výsledkem je, že se mladík rozhodl podstoupit léčbu v Kroměříži.“ (pousměje se)

* Jakými pravidly se skupina řídí?

„První z nich je, že jsme anonymní. Stačí, pokud se její členové představí křestním jménem.  U nikoho nevyzvídáme, jaké kdo má příjmení, kde pracuje, jakou má rodinu a další údaje. Záleží na každém člověku, s čím se on sám chce svěřit. Druhým pravidlem je, že co se ve skupině řekne, to se nevynáší ven. Je to důležité z důvodu, aby se mezi jejími členy vytvořil bezpečný prostor, a člověk se tak mohl ostatním svěřit i s intimnějšími věcmi, které má na srdci, aniž by se musel bát, že si o tom někdo za rohem bude povídat. A samozřejmostí je i to, že tam lidé musí přijít střízliví.“

* Co vás společně spojuje?  

„Smysl celé skupiny spočívá v tom, že se tam setkávají nejrůznější lidé, kteří mají společný problém. Závislost na alkoholu má svá specifika, kterým lidé, co si něčím podobným neprošli, nemohou rozumět. To se týká i členů vlastní rodiny, přátel či spolupracovníků. Jde například o tzv. bažení tedy těžko zvladatelnou chuť na alkohol, svíravou touhu po změněném psychickém stavu, kterým se dá zaplašit deprese a dosáhnout lepší nálady. Spojuje nás i to, že si snažíme vzájemně pomáhat. A pokud se někdo dostane do problémů, může například komukoliv ze skupiny kdykoliv zavolat a nezáleží na tom, zda je jedna hodina v noci či třeba Štědrý den.“

* Jak se může člověk do skupiny dostat? 

„Stačí, pokud mě zkontaktuje na e-mailu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. S každým se sejdu a domluvíme se, jaký další postup by pro něj byl nejvhodnější. Ne každý bude mít hned odvahu posadit se k dalším lidem a začít o sobě otevřeně mluvit. Pokud však potřebuje poradit, není problém se společně sejít a domluvit se jak dál postupovat. Přijde-li někdo nový, tak mu většinou neříkáme, co by měl a neměl dělat, ale snažíme se mu zprostředkovat vlastní zkušenost.“ 

* Alkohol je všude kolem nás. Pijí ho téměř všichni a jasná většina z nich to nevnímá jako problém. Jak člověk pozná, že už pití nezvládá?

„Prostě nad tím ztratíte kontrolu. Pijete větší množství než ostatní a dopřáváte si také v nevhodnou dobu, kdy máte například jít do práce či si plnit jiné povinnosti. Patří k tomu i fakt, že se často opijete víc, než jste původně chtěli a očekávali. Podstatný je i takzvaný odvykací syndrom, který provází silný třes rukou, zvracení, průjmy, deprese a nezájem o cokoliv. Aby se člověk z tohoto vyprostil, tak musí opět pít. Po doplnění hladiny alkoholu v krvi tento syndrom zmizí, teprve pak člověk může začít opět v uvozovkách normálně fungovat.“

* Jak se takový člověk dostane na léčení?

„Většina lidí se jde léčit až po nátlaku rodiny. Málokdo získá sám potřebný náhled na to, co se s ním skutečně děje. Naopak si vytváří nejrůznější myšlenkové konstrukty jako třeba, že to není tak hrozné, protože ostatní pijí také, že navzdory všemu zvládají svoji rodinu i práci. Tím si však jen omlouvají své chování. Jenže právě blízcí, s nimiž člověk žije, to obvykle vidí jinak. Tlak není jen ze strany rodiny, ale často i od zaměstnavatelů. Alkoholik je obvykle až tím posledním, kdo si přizná, že takhle to už dál nejde a prostě se musí jít léčit...“

* Svoji roli určitě hraje i strach z neznámého prostředí léčebny.

„Ano, lidé často očekávají hrozné věci. Sama jsem prošla některými léčebnami a mohu říct, že v každé z nich bylo příjemné prostředí, ve kterém se člověk ani nemusel bát nějaké zásadní ztráty vlastní svobody. Už dávno v léčebnách nepanuje takový dril jako za docenta Jaroslava Skály, který léčení alkoholismu u nás zaváděl.“ (úsměv)

* Může se člověk z alkoholismu vůbec někdy úspěšně vyléčit?

„Nemůže. Závislost na alkoholu je nemoc léčitelná, ale nevyléčitelná. Neexistuje vyléčený alkoholik, jsou pouze abstinující alkoholici. Mohou žít normálním životem jako všichni ostatní, jen se už nikdy nesmí napít alkoholu. Pokud tak učiní, je mnohokrát dokázáno, že spadnou tam, kde byli, než přestali pít...“

* A co když přesto neodolá?

„To se prostě může stát každému. Bohužel je to jedno z úskalí této nemoci a lze to vnímat i jako součást léčby. Pokud to tedy přežijete! Na druhou stranu, jestliže si to člověk nezkusí, tak možná ani nikdy neuvěří tomu, že když se po letech abstinence byť jen jednou napije, tak do toho okamžitě zase spadne a jeho stav bude třeba velmi brzy ještě horší. Jedná se vlastně o ohromnou zkušenost, člověk získá ještě pevnější náhled. Důležité je, aby z toho vyšel živý a posilněný v odhodlání, že už prostě pít nemůže.“

* Alkoholikem se člověk nestane hned. Jak dlouho to trvá?

„To je různé. Co znám lidi z léčebny, tak pijácká kariéra u nich trvala třeba deset až dvacet let. Teprve pak se u nich naplno projevila závislost. Současným trendem ovšem je, že se v léčebnách čím dál častěji objevují lidé, kteří jsou na alkoholu závislí třeba už ve dvaceti letech! Je to tím, že dnešní mladí začínají pít třeba už ve třinácti letech, což dříve určitě nebylo.“

* Například o režiséru Martinu Fričovi je známo, že přestože byl těžký alkoholik, dokázal pod vlivem natáčet jeden výborný film za druhým. Jak si tento fakt vysvětlujete?

„Existuje několik typů alkoholismu. Jedním z nich je například takzvané kvartální pití. Jde o to, že se člověk jednou napije a následně pije v ´tahu´, který trvá pět až dvacet dní. Během něj se opíjí do němoty a bez odborné pomoci jej už sám není schopen zastavit. A když přestane, pak třeba půl roku abstinuje. Na druhou stranu jsou takzvaní udržovači hladinky, kteří prostě potřebují mít pořád nějakou tu hladinu alkoholu v sobě. Ti se však obvykle neopijí zcela, načež jsou pod vlivem schopni docela dobře pracovat i fungovat. Problém nastane tehdy, pokud si takový člověk třeba zlomí nohu a skončí v nemocnici. Tam po dvou dnech dostane abstinenční příznaky, což může vést až k deliriu tremens, tedy k celkovému kolapsu organismu.“

* Dá se alkoholismus před ostatními utajit?

„Ano. Většina alkoholiků se nepozná podle toho, že se válí někde na lavičce. Mnozí z nich se v tom naučili chodit tak, aby nadělali co nejméně škod. Vše se snaží korigovat, aby nepřišli o rodinu či zaměstnání. Například hodně žen pije potají doma o samotě. Nejdříve navaří, uklidí a dají děti spát, a pak si teprve otevřou flašku. Nějakou dobu to tak může fungovat, ale vývoj nikdo nezastaví a člověk pak padá níž a níž. Nakonec s tím musíte něco dělat, jinak to nepřežijete. Zásadní přitom je, že si musí uvědomit, že se léčí sám pro sebe, že to nedělá kvůli manželce, mamince či zaměstnavateli. V první řadě musí začít mít rád sám sebe!“  

* V tomhle vám může hodně pomoci právě rodina...

„To může, nicméně někdy naopak závislému dělá ´medvědí službu´. Takovým lidem se říká umožňovači. Jde o příbuzné, kteří za alkoholika žehlí jeho problémy. Třeba manželka zavolá do práce, že je muži špatně a má průjem, přitom jeho jediný problém spočívá v tom, že se zase opil.  Kdyby rodina takového člověka nechránila a neomlouvala, problém by vyplul na povrch mnohem dřív, tudíž by se dal snadněji řešit. Přijde ovšem moment, kdy je prostě třeba říct dost, běž se léčit, nebo je mezi námi konec. Pokud totiž někdo nefunguje, nechce si nechat pomoci a chová se destruktivně k sobě i k svému okolí, pak přes všechnu lásku nezbývá, než ho nechat spadnout na úplné dno a doufat, že se odrazí. Teprve až během abstinence lidem dojde, co vše udělali, komu ublížili a jaké zdravotní problémy si způsobili.“

* Ani v takovém případě však nemusí být ještě vyhráno. Rodiny se prý často rozpadají až poté, co se závislý vrátí z léčení a abstinuje. Čím si to vysvětlujete?   

„Rodina je organismus, který vznikl na jistých základech, které jsou naprosto zásadní. Pak se dokáže v mnohém přizpůsobit daným podmínkám. Pokud tedy tatínek občas přišel opilý domů, tak se tato skutečnost tolerovala, ovšem za podmínek, že manželka za to měla nějaké pravomoci, na které by jinak neměla nárok. Jenže tyto základní věci se náhle změnily, s čímž se někdy partner abstinujícího alkoholika nedokáže vyrovnat. Proto se v léčebnách často pracuje s celými rodinami.“

DRUHÝ DÍL EXKLUZÍVNÍHO ROZHOVORU ČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ TIŠTĚNÉHO VEČERNÍKU! 

Total Comments

  • Memoriál Otmara Malečka
  • Nezamyslice
  • Sportovní hry
  • Zámek Čechy pod Kosířem
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK JSTE V LETNÍM OBDOBÍ SPOKOJENI S RESTAURAČNÍMI SLUŽBAMI?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Zájem o Večerník.

Přestože zprvu nepřálo našim výjezdům na koupaliště počasí, poslední dvě soboty jsme se vyřádili dosyta. A k našemu velkému potěšení se návštěvníci areálů v Laškově a naposledy i ve Stražisku náramně bavili, navíc si odnesli i hodnotné ceny. Tento víkend pokračujeme v Otaslavicích, tak přijďte!

Hledané osoby.

Hned dva lidé se v uplynulém týdnu zaměrně i nezáměrně ztratili. Zatímco v Horním Štěpánově postrádají čtyřiasedmdesátiletého seniora, z olomoucké nemocnice utekla patnáctiletá Prostějovanka romského původu, která je navíc v rizikovém těhotenství. Policisté se prostě v létě nenudí...

Total Comments

Osobnost týdne

DAVID KIRNER
33 kirner
Devatenáctiletý mladík z Určic se po maturitě na reálném gymnáziu v Prostějově rozhdol vyrazit na svém kole na „vélet“. Na cestě nakonec strávil celých 58 dní a našlapal neuvěřitelných 4 664 kilometrů.

Total Comments

Číslo týdne

5
Teprve po pěti měsících obdržela obhájkyně odsouzeného Radima Žondry písemnou verzi rozsudku a okamžitě se proti němu odvolala. Jak známo, ten byl už letos v březnu usvědčen a odsouzen k osmi letům vězení...

Total Comments

Výrok týdne

„OBJEVILI SE LONI NA PODZIM. A OD TÉ DOBY JSME TU MĚLI DERATIZÁTORA TŘIKRÁT“

Prodavačka z obchodu ve Ptení, který byl v uplynulém týdnu na dva dny uzavřen, přiznala, že návštěva hlodavců už nějaký ten čas trvá...

Total Comments