Příjemnou noc, dnes je pondělí 26.8.2019
svátek slaví Luděk,
zítra Otakar
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Dvaapadesátiletá Jaroslava Lysá si před lety prošla peklem závislosti na alkoholu. S odstupem času o své osobní zkušenosti velmi otevřeně hovoří nejen se členy psychoterapeutické skupiny, ale rozhodla se o vše podělit i se čtenáři Večerníku. V první části obsáhlého interview, kterou jste našli v minulém vydání, jsme se zaměřili na fungování skupiny v prostějovském farním domě Církve československé husitské a samotného démona jménem alkohol. V dnešním pokračování rozhovoru z minulého čísla se dozvíme, jak velmi snadno může atraktivní mladá žena plná elánu dopadnout na naprosté psychické a fyzické dno, co všechno nepěkného lze zažít i jak neskutečně těžké je vrátit se zpět do normálního života...

●● Sama jste byla závislá na alkoholu a dvakrát si prošla léčením. Jak dlouho abstinujete?
„Osm let. Před třemi roky jsem měla krátkou recidivu, kterou se mi naštěstí podařilo rychle zastavit. Takže teď jsem čistá tři roky.“
●● Jaká byla vaše osobní cesta k závislosti na alkoholu?
„Původně jsem pila společensky. Tak jako všichni ostatní jsem chodila na zábavy, kde se popíjelo. Také jsem hodně a ráda sportovala. A po tréninku se často šlo někam na pivo. Manžel byl také velký sportovec, často jsme chodili spolu. Kromě toho jsem měla kamarády na jižní Moravě, takže jsme jezdili do sklípku a přísun dobrého vína byl vždy zaručen. (smích) Alkohol mi dlouho nedělal problémy, dobře jsem studovala, hodně sportovala a vše zvládala podle svých představ.“
●● Co bylo důvodem, že jste se k pití neustále vracela?
„To bylo různé, ale asi nejčastěji šlo o pocit z dobře vykonané práce. Svoji roli určitě sehrál i stres a vyčerpání. Ale když se mi něco povedlo, tak mě popadla touha se prostě odměnit. Když například hodně pracujete, tak pak máte pocit, že si za to láhev dobrého červeného zasloužíte...“
●● Kdy jste to přestala mít pod kontrolou?
„To přišlo v období manželské krize. Měla jsem to tak, že jsem buď nepila vůbec, nebo jsem pila strašně moc. Zhruba dvakrát do roka jsem měla tah, kdy jsem se první den opila a nešlo to zastavit, takže jsem pila třeba sedm dní v kuse. Alkoholismus je vždy vyvrcholením něčeho. Kdybych měla vše srovnané a byla spokojená, tak bych se asi nikdy neopíjela do němoty. Byl to prostě únik od něčeho k něčemu příjemnějšímu. Nejprve se mi všechno dařilo ustát, hodně mi pomáhali rodiče. Pak se interval mezi pitím začal zkracovat a jeho délka prodlužovat...“
●● V té době jste už měla syna. Kdo se o něj v období, kdy jste hodně pila, staral?
„Tehdy už jsem byla rozvedená. Péči o dítě tak obstarávali moji rodiče. V práci jsem se snažila zařídit si neschopenku, ne vždy mi to však prošlo. Kvůli alkoholu jsem tak přišla dvakrát o zaměstnání. Ty dny, kdy jsem pila v jednom kuse, byly absolutně příšerné. Skutečně jsem si sáhla až na dno! Trpěla jsem strašnými depresemi, měla pocit, že nic na světě nemá cenu... Přitom jsem předtím měla spoustu zájmů, vždy jsem ráda četla a jak už jsem řekla, hodně sportovala. Ale rázem se vše, co jsem měla za ty roky vybudované, zhroutilo jako domeček z karet. Nezůstalo nic, než strašně nepříjemný psychický stav, který šel na chvíli zahnat zase jenom pitím.“
●● Tím jste se ocitla v hodně začarovaném kruhu...
„Ano, dostávala jsem se do fáze, kdy jsem nemohla být bez pití, ale už jsem ani nemohla pít... Když jsem pila, tak jsem vůbec nejedla. Pak už jsem do sebe nebyla schopna dostat vůbec nic včetně toho alkoholu. Začala jsem střízlivět, což bylo ještě horší, než když jsem byla opilá. Kvůli abstinenčním příznakům jsem mívala propocené povlečení, strašný třes, epileptické záchvaty, halucinace či paranoidní představy, že mě neustále někdo sleduje. Někdy jsem vůbec netušila, zda dožiji rána...“
●● To zní skutečně děsivě. Co následovalo pak?
„Když jsem tři dny vydržela nepít, tak jsem se dala do kupy a začaly přicházet hrozné pocity viny, že jsem zcela selhala. Následovaly další a další sliby, že už se to nikdy nestane. Kvůli tomu, že jsem měla takzvaně máslo na hlavě, tak jsem se to všem snažila maximálně vynahradit. Najednou jsem hrozně moc pracovala, zase hodně sportovala, maximálně se starala o rodinu, snažila se být ve všem ta úplně nejlepší. Ale byl to opět jen takový začarovaný kruh. Po přibližně půlročním maximálním nasazení na mě přišla velká únava a stres. Abych tyto věci zaplašila, tak jsem opět sáhla po alkoholu. A tak se to pořád opakovalo... Byl to nekonečný příběh velkého nasazení a následného obrovského pádu dolů.“
●● Jste atraktivní žena, jak na vaši opilost reagovali muži. Nesnažili se toho nějak zneužít?
„Nevzpomínám si, že bych se někdy opila ve společnosti tak, že bych třeba nevěděla, co jsem dělala. Pokud se pilo někde na večírcích, tak jsem to obvykle bez problémů ustála. Byla jsem ale piják - samotář.“
●● To vás přece vůbec nemohlo bavit. Proč jste se k tomu uchylovala?
„Ze začátku mi to přinášelo hodně inspirace. Mám ráda literaturu, básně, občas maluji a alkohol mi přinášel takové otevřené vědomí, hodně dlouho mi víc dával, než bral. Teprve, když se to převrátí do toho stavu, že přestane dávat a už jen bere, tak to je debakl.“
●● Jak to u vás probíhalo?
„Vždy jsem začala nějakou dobrou sedmičkou vína, které jsem měla vždy ráda. Někdy se mi to podařilo zastavit, jenže jindy se stalo, že jsem si koupila tu flašku ještě jednu. A to byl konec! Ráno se dostavily první abstinenční příznaky, trpěla jsem pocity viny, které jsem zaháněla tím, že jsem si koupila například tři piva s tím, že se aspoň spravím. Tak se ten tah pomalu rozjížděl a bylo z toho několikadenní pití, které nešlo zastavit. Pak už mi bylo úplně jedno, jestli piji dobré víno nebo zda je to laciná vodka. Šlo jen o ten etanol...“
●● Kolik jste toho ke konci takového tahu vypila?
„Obvykle to bylo půl litru vodky denně a nějaká piva k tomu. Pila jsem hlavně proto, abych vydržela sama se sebou, mohla se podívat do zrcadla nebo si vyčistit zuby. A k tomu bylo třeba zvednout hladinu, jinak nešlo prostě nic! Přitom jsem byla stále doma. Akorát jsem si šla do nejbližší prodejny koupit láhev a zase jsem zalezla zpět. Nedokážete si představit, jaké to je, když jdete do obchodu a nejste si právě jisti svojí chůzí. Zároveň máte pocit, že se na vás každý dívá. Nikomu bych to nepřála zažít...“
●● Kdy jste si uvědomila, že máte problém?
„To bylo dlouho předtím, než jsem se začala léčit. Jakákoliv zmínka o alkoholu a alkoholismu mě už dávno před léčením vždy upoutala. Vzpomínám si, jak jsem ještě v době, kdy jsem byla vdaná a už jsem pila, ale ještě nebyla závislá, zahlédla v televizi nějaký dokument o alkoholismu žen. Vystupovaly tam ženy, které se léčily. Přestože jsem tehdy měla hodně práce, tak mě to úplně zastavilo a doslova bez dechu na to koukala. Cítila jsem, že to moje pití není normální.“
●● Kdy jste se tedy začala poprvé léčit?
„Bylo mi třicet let a právě jsem se rozváděla. Už jsem nebydlela s partnerem, ale jen se synem. Pila jsem čím dál častěji, přitom pro mě bylo stále horší se vrátit do normálu. Sama jsem to už prostě nedávala. Moje psychické a fyzické stavy byly naprosto katastrofální. Živě si vzpomínám, jak jsem seděla doma s rodiči na sedačce. Byla jsem celá roztřesená a vyřízená. Naši říkali, že s tímhle musíme něco dělat a posílali mě na léčení. Bylo mi tak blbě, že už jsem neměla sílu říct, jak se z toho dostanu. Byla jsem tak bezradná a nešťastná sama ze sebe, že jsem na to přistoupila.“
●● Čím se dá euforie z alkoholového opojení v životě nahradit?
„Pokud budu zcela upřímná, tak musím říct, že ničím! Opojení alkoholem je nepřirozený stav, který v běžném životě prostě nezažijete. Třeba i po běhání si vyrobíte endorfiny, které ve vás probudí radost. Ale jelikož je to přirozené, tak to není tak intenzivní, jako když se napijete alkoholu...“
●● Jak za takové situace zvládáte stavy, kdy se chcete napít?
„Musela jsem si vytvořit jiný žebříček hodnot, najít si jiné zájmy, které by člověka naplňovaly a začít se vyhýbat situacím, které by pro mě mohly být nebezpečné. Také jsem získala racionální náhled na stav, co by se stalo, kdybych začala opět pít. Pomáhá mi i naše skupina, ve které panuje určitá soudržnost. Pokud bych se sama dostala do problémů, tak bych naše společné úsilí zkazila i ostatním. Zároveň dobře vím, že kdybych se napila, tak bych nemohla dělat to, co mě baví, a připravila bych se o malé každodenní radosti.“
●● Jak se však smiřujete s tím, že už tu velkou euforii nezažijete?
„Třeba tím, že si začnete vážit svého zdraví. Pokud se vám daří dlouhodobě abstinovat, získáte trošku jiný pohled na svět. Začnete uvažovat víc do hloubky. Člověk, který si sáhl až na dno a dostal se do situace, kdy nevěděl, zda třeba za hodinu neumře, si prostě uvědomí, co je v životě skutečně důležité.“
●● Dokázala jste pět let nepít, pak jste to ale porušila. Jak jste se cítila?
„Spadla jsem do toho úplně, opět z toho byl několikadenní tah. Stalo se to jednou před třemi roky a od té doby jsem čistá. Teď to beru jako dobrou zkušenost a jsem ráda, že jsem to přežila.“
●● Jak jste zmínila, do baru jste chodívala i s bývalým manželem, se kterým máte syna. Nebojíte se, že by této vášni mohl také podlehnout?
„Geny při vzniku závislosti mohou hrát svoji roli, ale třeba v naší rodině nikdy nic podobného nebylo. Navíc syn je v letech, kdy by už mohl několik let pít, ale nikdy jsem ho opilého neviděla. Naopak on mě takto viděl několikrát, o svých problémech jsem se s ním mockrát bavila a ví o alkoholismu prakticky všechno. Přitom ani nekouří, ani nepije. Snad jsem tedy pro něj byla dostatečně odstrašujícím příkladem...“ (lehký úsměv)

Total Comments

  • Memoriál Otmara Malečka
  • Nezamyslice
  • Sportovní hry
  • Zámek Čechy pod Kosířem
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Koho si vybavíte, když se řekne prostějovský fotbal?

První volba: pondělí 26. srpen 2019 0:33

Poslední volba: pondělí 26. srpen 2019 0:33

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Zájem o Večerník.

Přestože zprvu nepřálo našim výjezdům na koupaliště počasí, poslední dvě soboty jsme se vyřádili dosyta. A k našemu velkému potěšení se návštěvníci areálů v Laškově a naposledy i ve Stražisku náramně bavili, navíc si odnesli i hodnotné ceny. Tento víkend pokračujeme v Otaslavicích, tak přijďte!

Hledané osoby.

Hned dva lidé se v uplynulém týdnu zaměrně i nezáměrně ztratili. Zatímco v Horním Štěpánově postrádají čtyřiasedmdesátiletého seniora, z olomoucké nemocnice utekla patnáctiletá Prostějovanka romského původu, která je navíc v rizikovém těhotenství. Policisté se prostě v létě nenudí...

Total Comments

Osobnost týdne

DAVID KIRNER
33 kirner
Devatenáctiletý mladík z Určic se po maturitě na reálném gymnáziu v Prostějově rozhdol vyrazit na svém kole na „vélet“. Na cestě nakonec strávil celých 58 dní a našlapal neuvěřitelných 4 664 kilometrů.

Total Comments

Číslo týdne

5
Teprve po pěti měsících obdržela obhájkyně odsouzeného Radima Žondry písemnou verzi rozsudku a okamžitě se proti němu odvolala. Jak známo, ten byl už letos v březnu usvědčen a odsouzen k osmi letům vězení...

Total Comments

Výrok týdne

„OBJEVILI SE LONI NA PODZIM. A OD TÉ DOBY JSME TU MĚLI DERATIZÁTORA TŘIKRÁT“

Prodavačka z obchodu ve Ptení, který byl v uplynulém týdnu na dva dny uzavřen, přiznala, že návštěva hlodavců už nějaký ten čas trvá...

Total Comments