Příjemnou noc, dnes je pondělí 19.8.2019
svátek slaví Ludvík,
zítra Bernard
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Dříve vojenský výsadkář, nyní úspěšný moderátor nejrůznějších akcí, ale také nadšený dálkový a zimní plavec. Michal Mucha je mužem mnoha tváří. Podle svých slov neodcházel v lednu 2011 z armády nikterak zhrzený či naštvaný, chtěl si jen po dlouhých dvaceti letech v zeleném suknu a červeném baretu na hlavě zkusit, jak se maká v civilu.

A přestože si vzal toho na svá bedra hodně, vše zvládá s gracií sobě vlastní. Z vojenské služby je prý zvyklý na to, že nezná pojem pracovní doba a podle toho jeho diář vypadá. V současnosti je vyhledávaným organizátorem a moderátorem kulturních, společenských či sportovních podniků. Během náročného programu si ale udělal čas na obsáhlé povídání s Večerníkem, které bylo veskrze zajímavé...

 

 

* Pojďme pěkně od začátku. Jak jste se v mládí vůbec dostal k armádě?

„Můj otec byl vojákem z povolání a vydržel v armádě pětadvacet let. Mě tato práce jako kluka imponovala, přestože táta nebyl vůbec nadšen z toho, že se chci stát vojákem jako on. Dnes už můžu prozradit, že tenkrát nadával jako špaček! Po absolvování vysoké školy v Bratislavě jsem to ale hned ´podepsal´ a už během prvních měsíců poznal, že táta mě od mého úmyslu zrazoval právem. Ano, jak se říká, vojna není kojná, ale nakonec jsem v uniformě vydržel také hodně dlouho.“

* Co pozitivního vám zelený úbor a červený baret daly?

„Byl jsem dvacet let výsadkářem, a armáda mě doslova vychovala. Mnohokrát jsem byl hozen do vody a učili mě věci, které jsem nikdy předtím nedělal. A naučit jsem se je prostě musel, rozkaz je přece rozkaz! Za tu dlouhou dobu v armádě jsem poznal jedinou věc - úkol musí být splněn. Nikdo se mě neptal na čas, doposud taky neznám termín pracovní doba. A to přetrvává dodnes, kdy už jsem pět let v civilu.“ (úsměv)

* Proč jste vůbec odešel z Armády České republiky?

„Po tak dlouhé době jsem zjistil, že už na to z fyzického ani zdravotního hlediska nemám. Armáda je prostě pro mladé lidi. Netvrdím, že jsem úplně starý, ale je mi osmačtyřicet a to už člověk k vojákům moc nepatří. Možná tak na nějakou vedoucí funkci, což pro mě nebylo. Můj odchod nebyl tedy o tom, že bych byl nějaký zhrzený či naštvaný. Měl jsem prostě touhu vyzkoušet si práci v civilu a uplatnit své zkušenosti, které jsem za těch dvacet let nabral v armádě.“ 

* Co jste vůbec vykonával za funkce?

„Byl jsem správcem vojenské posádky, a teď pozor, také náčelníkem zabezpečení kvality života. Nádherná funkce, ne? (smích) Ještě musím připomenout, že několik let jsem dělal i tiskového mluvčího našeho výsadkového útvaru. Prostě a jednoduše, zabezpečoval jsem hlavně akce, které měly podpořit spolupráci a styk armády s veřejností.“

* Jakou jste za těch dvacet let získal hodnost?

„Už v roce 1997 mě povýšili na kapitána a jako věčný kapitán už asi zůstanu. (úsměv) Jen s tím rozdílem, že v záloze.“

* Bylo složité adaptovat se zpětně na život a práci v civilu?

„Nebyla to až tak strašné, protože už díky své armádní funkci jsem velmi často spolupracoval s civilním sektorem. Ať už to bylo s městem, či různými společenskými a kulturními organizacemi. Navíc naším hlavním partnerem byl Klub výsadkových veteránů, který jsem měl na starosti. A od toho všeho se vyvíjelo i moje další uplatnění v civilu.“

* Jaké to uplatnění vlastně bylo?  

„Vrhnul jsem se na moderátorství a pořádání akcí na klíč. Jde o akce různého druhu a rozsahu - od dětských dnů, mikulášských besídek až po reprezentační plesy...“

* Je to, lidově řečeno, k uživení?

„Pokud bych chtěl vydělávat velké peníze, musel bych se k tomu postavit trošku jinak a z hlediska moderování zabřednout do showbyznysu. To jsem ovšem nechtěl. Necítil jsem se na to a žádný Leoš Mareš ze mě rozhodně také nikdy nebude. (úsměv) I tak mám ale dnes přehršel různých aktivit. Je to pro mě jakýsi ventil, při kterém se mohu stýkat s lidmi. A navýsost mě uspokojuje, když tito lidé odcházejí z akce a říkají, že byla perfektní.“

* Jste také dlouholetým členem oddílu dálkového a zimního plavání TJ Haná Prostějov. K tomuto odvětví jste se dostal jak?

„Kdysi jsem závodně plaval, ale to už je dávno... (smích) Pak ale přišel rok 2006, a bývalá spolužačka mě vyzvala, abych znovu začal plavat. Vstoupil jsem tedy do oddílu jako senior či veterán a byl velmi příjemně překvapen. Hodně mě to uspokojovalo, našel jsem další smysl svého sportovního života a chuť ještě něco dokázat! Nejdřív jsem si zkusil zaplavat pět, posléze i deset kilometrů. Moje výsledky a časy nebyly sice nic moc, často jsem se pohyboval na samotném chvostu závodního pole, ale sám sobě jsem si dokázal, že nejsem žádný srab a něco ve mně je. (úsměv) No a uběhly další dva roky a členové oddílu mě ještě ke všemu přemluvili i k zimnímu plavání.“

* Je to těžké vlézt jenom tak do ledové vody? Není to o zdraví?

„Co o zdraví, je to o život! (napůl vážně) Určitě to chce dlouhodobý trénink, protože člověk na to musí být nejenom fyzicky, ale hlavně psychicky připravený. Tělo musí vědět, co s ním udělá voda o teplotě dvou až tří stupňů, a pak to adept na zimní plavání musí mít srovnané i v hlavě. Každému říkám, že blázni nemůžou skočit do ledové vody a plavat. Uplavete v ní dvě stě padesát metrů, začnou vám umrzat konečky prstů u rukou i nohou. Přestanete je cítit a pak vás začne všechno bolet. V tu chvíli intenzivně pracuje mozek, začnete panikařit. Teprve až poté, co je z vás zkušený zimní plavec, poznáte, že panika není na místě. Plavete dál, vydáte se na dalších pět set metrů, ruce máte jako lopaty, jste promrzlý až na kost, ale tělo tyto nástrahy vydrží! Proto není zimní plavání o nějakém otužování a předem sprchování ve studené vodě. Důležité je ochlazovat celé tělo rovnou ve vodě. Doporučil bych plavat už od září, kdy teplota vody klesá na patnáct stupňů, takto se dá postupně připravovat na zimní plavání.“

* Plavci musí za závody hodně cestovat. Kde jste jako dálkový či zimní plavec byl nejdále?

„Já toho s plaváním moc neprocestoval, nejdál jsem byl asi v severních nebo západních Čechách, kde jsme plavali v rámci soutěží Českého poháru. Zahájili jsme ale pořádání jedinečné akce ´Plavání ze země do země´. Tou první bylo plavání z Čech do Rakouska po Dyji. Byla to i společenská událost, sešli se zde starostové z pohraničních měst obou států a my jsme u hranic také položili věnec na památku těch, kteří zde za komunismu zemřeli při útěku z Československa. Ať už se utopili vysílením, nebo byli zastřeleni.“ 

* Vás nikdy nelákalo přeplavat kanál La Manche jako vaše dva kolegy z oddílu Danu Zbořilovou a Luďka Coufala?

„Ježíši! Na to já nemám... (smích) Já přesně vím, na co fyzicky mám a co je nad osobní možnosti. Lákalo by mě to možná jen z hlediska toho, že bych někomu dělal doprovod, byl součástí nějakého týmu. Jenom tak lehce nasát atmosféru. Víc ne!“

* Zpět k armádě. Přestože jste odešel už před pěti lety, s výsadkáři se stále stýkáte.

„Zůstal jsem aktivní v Klubu výsadkových veteránů a pomáhám mu pořádat různé akce. Tito vysloužilí vojáci dodržují tradice, setkávají se při mnoha společenských, kulturních i sportovních akcích, pořádáme společně také zájezdy a pietní vzpomínky. Dělám všechno pro to, aby se tento klub dostal i do povědomí společnosti. Z tohoto důvodu jsem před čtyřmi lety založil občanské sdružení Červené barety. Chceme lidem vštípit úctu k tradicím výsadkářů, národní hrdost a zároveň osvětu. Mezi veterány je spousta těch, kteří pro tuto zemi jako vlastenci udělali mnoho a ...“

* A jsou nedocenění. Co vám osobně říká vlastenectví?

„Mně osobně hodně. Ale dneska je toto slovo bohužel klišé... (naštvaně) Já jsem byl ještě vychováván v tom duchu, že bych měl být na něco hrdý a pyšný. Studoval jsem hodně dějiny, takže na téma vlastenectví bych mohl mluvit hodiny a hodiny. Bohužel český národ ale není hrdý. Každý se pořád schovává za někoho jiného, ale sám za sebe dokáže jen těžko něco udělat! Přitom velikánů z různého prostředí tu máme i dnes spoustu. My Češi ale dokážeme být náramní vlastenci jenom ve chvíli, kdy hokejisté vyhrají olympiádu nebo mistrovství světa...“ (pokrčí rameny)

* Co proti tomu dělat?

„Nad touto otázkou jsem taky hodně dlouho a často přemýšlel... Co mi vadí ze všeho nejvíce, je popírání historie československého vojenského odboje během druhé světové války. Těsně poté, co se podařilo porazit nacismus, všichni věděli, že západní i východní odboj byl úzce propojen. Pak se tu čtyřicet let učilo, že českoslovenští vojáci bojovali pouze na Východě. Po roce 1989 ale zase slyším v televizi a čtu v novinách, že hrdinové bojovali jen na Západě, od té chvíle se propaguje jenom Západ. A teď je zase doba, kdy jako vlastenci úplně zapomínáme na desítky tisíc krajanů, kteří padli na východní frontě. Je mi z toho hodně smutno...“     

Total Comments

  • Nezamyslice
  • Sportovní hry
  • Basic
  • Zámek Čechy pod Kosířem
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK JSTE V LETNÍM OBDOBÍ SPOKOJENI S RESTAURAČNÍMI SLUŽBAMI?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Zájem o Večerník.

Přestože zprvu nepřálo našim výjezdům na koupaliště počasí, poslední dvě soboty jsme se vyřádili dosyta. A k našemu velkému potěšení se návštěvníci areálů v Laškově a naposledy i ve Stražisku náramně bavili, navíc si odnesli i hodnotné ceny. Tento víkend pokračujeme v Otaslavicích, tak přijďte!

Hledané osoby.

Hned dva lidé se v uplynulém týdnu zaměrně i nezáměrně ztratili. Zatímco v Horním Štěpánově postrádají čtyřiasedmdesátiletého seniora, z olomoucké nemocnice utekla patnáctiletá Prostějovanka romského původu, která je navíc v rizikovém těhotenství. Policisté se prostě v létě nenudí...

Total Comments

Osobnost týdne

DAVID KIRNER
33 kirner
Devatenáctiletý mladík z Určic se po maturitě na reálném gymnáziu v Prostějově rozhdol vyrazit na svém kole na „vélet“. Na cestě nakonec strávil celých 58 dní a našlapal neuvěřitelných 4 664 kilometrů.

Total Comments

Číslo týdne

5
Teprve po pěti měsících obdržela obhájkyně odsouzeného Radima Žondry písemnou verzi rozsudku a okamžitě se proti němu odvolala. Jak známo, ten byl už letos v březnu usvědčen a odsouzen k osmi letům vězení...

Total Comments

Výrok týdne

„OBJEVILI SE LONI NA PODZIM. A OD TÉ DOBY JSME TU MĚLI DERATIZÁTORA TŘIKRÁT“

Prodavačka z obchodu ve Ptení, který byl v uplynulém týdnu na dva dny uzavřen, přiznala, že návštěva hlodavců už nějaký ten čas trvá...

Total Comments