Do týmu přišel loni na podzim. Pomohl v jeho zbytku k lepším výsledkům, střílel coby obránce i branky. Na jaře byl jedním z těch, kteří téměř neslezli ze hřiště, a prošel si tuhými boji o klid závěru ročníku. Jan Schaffartzik je v Prostějově stále jen krátce. I tak si toho ale zažil mnoho. Ohlédli jsme se tak zčásti za dosavadním působením, hlavně jsme se ale v rozhovoru věnovali nadcházející sezóně. Jeden z favoritů na kapitánskou pásku hodnotil (ne)přínos většího počtu „B“ týmů v soutěži, obtížnost zachytit úvod sezóny. Nebo trochu překvapivé skutečnosti, že je ve 34 letech nejstarším hráčem v týmu.

* Po sezóně se hovořilo o tom, že skončíte. Co vás přimělo se rozhodnout jinak?

„Máte pravdu, byla to jedna z variant, že skončím úplně a najdu si civilní zaměstnání v oboru. Každopádně se tak nestalo. Cítil jsem se zdravotně v pořádku. A impulz, že jsem zůstal, byl příchod nového trenéra Pavla Šustra. Bavil jsem se s ním a uvážil jsem to tak, že ještě rok zkusím pod jeho vedením.“

* Není to tak dlouho, co vás provázely zdravotní problémy během zimní přípravy. Cítíte na sobě ještě její absenci?

„Zimní přípravu jsem neabsolvoval a ani předtím letní přípravu. Dva roky jsem ji tak neměl až teď, po dvou letech jsem přípravu zažil. Cítil jsem se v pořádku, i když jsme dostávali docela záhul. I tak jsem vše odtrénoval, za což jsem rád.“