Jako v jiném světě se ocitli ve čtvrtek návštěvníci Muzea a galerie v Prostějově. Přinejmenším pokud zavítali do tří sálů, kterým nyní patří výstava Kresby a pastely. Jejich autorem je totiž Miroslav Wágner. A ten barvami rozhodně nešetří. Velká část jeho díla je pestrobarevná, červená, žlutá a zelená barva jsou nejčastějšími prvky. Vernisáž se povedla a byla tou nejlepší pozvánkou k návštěvě výstavy.
„Pro mě je to dílo symbolikou něčeho velmi příjemného, krásného, řekla bych i hřejivého a zářivého. Co jiného je takové než léto a třeba Itálie a moře. Když máme venku pošmourné, tmavé dny, tak se můžeme trochu přenést a naladit do dobré atmosféry krásného, bezproblémového a pohodového léta,“ uvedla ředitelka muzea Veronika Hrbáčková. „Kolekce vystihuje i podstatu a energii autora,“ dodala.
O vernisáž byl velký zájem. Navíc kurátorka výstavy ji ozvláštnila, málokdy se totiž stává, že dojde i na recitování básně. „Těžiště výstavy je někde uprostřed, v tomhle případě to platí také. Určitě nemiňte první sál, který je těžištěm výstavy. Byla nazvaná jako Kresby a pastely. I když zde vidíte ale mnohem více pastelů než kreseb, tak ty kresby jsou východiskem tvorby pana Wágnera,“ řekla pak účastníkům. Na první pohled se velká část pastelů a kreseb dala označit za abstrakci. „Možná se může zdát, že jde o abstrakci, nenechte se ale mýlit. Je potřeba jít více do hloubky. Ony přitom odkazují k zážitkům, prožitkům k hudbě nebo dojmům, které duše umělce umí zpracovat do nádherné podoby barev a kompozic,“ řekla kurátorka výstavy. Řada děl odkazovala k přírodě, další k hudbě. A odhalovala také nadšení autora pro Itálii.
Nemohl přitom chybět ani autor Miroslav Wágner. Rodák z Prostějova trvale působil a bydlel v Německu. Ve zdejším muzeu naposledy vystavoval před šestnácti lety. „Vstupujeme do nejtemnějšího měsíce roku, do listopadu, na který byla výstava naplánována. Dny jsou krátké, ubývá světla. Do toužebně očekávaného slunovratu je ještě daleko. Se světlem souvisí má práce. A přál bych si, aby se světlo pastelů dotklo i našeho vnitřního světla,“ řekl k vystavenému dílu.
To bylo už ke spatření na stovkách výstav. Trvale je k vidění v expozicích půltuctu zemí, a to včetně Polska nebo Belgie. Na jeho prostějovskou výstavu pak přišli jak staří známí autora, tak lidé, kteří o něm do té doby jen slyšeli. „Chodíváme na dějiny umění na Univerzitu Palackého v Olomouci. Tam probíráme malíře a co je nového, co se bude dít. A rádi tak zhlédneme různé výstavy. Profesor zmiňoval pana umělce Wágnera, tak jsme se vydaly na vernisáž,“ prozradila jedna z návštěvnic Milena Dvořáková. „Působí to pozitivně, barevně je to hezké,“ zhodnotila.
