Po více než měsíci na marodce se jeden ze střeleckých tahounů mužstva kosteleckých házenkářů Jan Smékal vrátil do sestavy. Jeho palba z pole však opakovaně troskotala na zákrocích strážce hostujících tyčí, zkušený hráč HK tak alespoň neomylně proměnil tři sedmimetrové hody, což proti Novým Bránicím pomohlo jen k nerozhodnému výsledku (27:27). Po utkání se rozpovídal v exkluzivním rozhovoru pro Večerník.

 

* Překvapil vás protivník něčím, že jste vlastně celou dobu prohrávali?

„To si nemyslím. Informací o soupeři jsme měli dost a věděli, jak hrají i co na ně máme hrát my. Problém byl spíš v našem laxním přístupu a v podcenění, chyběl větší zápal. Začali jsme velice špatně, potom přišlo zlepšení, ale ani jednou se nám nepovedlo otočit skóre, abychom vedli.“

* Proč?

„My jsme spíš mladší tým, přesto se víc nedařilo přehrávat jejich věkově starší střed, kterému docházely síly. Na postavenou a vysunutou obranu hostů to chtělo víc náběhů, kombinací dovnitř. A hlavně nám chyběl pohyb, v útoku jsme často moc stáli.“

* Také jste si dost vylámali zuby na bránickém gólmanovi, ne?

„Bohužel jo. Chytal dobře, my jsme ho navíc často trefovali i ve vyložených šancích, které bychom rozhodně měli dávat. Byla tam spousta neproměněných trháků a proskoků na brankoviště z křídel i středem. Kouč nám říkal, ať střílíme víc dolů, třeba koněm. My jsme to ale dělali jen někdy, častěji zakončovali nahoru nebo polovysokými střelami. Což on většinou měl, včetně posledního pokusu pět sekund před koncem, kterým jsme mohli zvítězit. Škoda.“

* Jaký byl pro vás osobně návrat po zranění?

„Hned na začátku prvního zápasu jarní části v Kuřimi jsem utrpěl zlomeninu v ruce, musel jsem na operaci a kosti mi sešroubovali. Je to šest týdnů zpátky, dal jsem tomu maximální péči a snažil se co nejrychleji uzdravit. Už jsem se velice těšil do hry, tak mi ruku před dnešním utkáním náš gólman – fyziterapeut Honza Mayer skvěle zatejpoval. Díky tomu jsem mohl nastoupit, i když do soubojů ještě nechodím úplně naplno, abych si zranění zase neobnovil. Ani střelba z dálky mi nešla, tak jsem aspoň proměňoval sedmičky.“ (smutný smích)