Od mládí měl fotbal na prvním místě. Aleš Rus (na snímku) prošel mládežnickými kategoriemi v 1.SK Prostějov a následně to dotáhl přes hostování v Určicích až do hlavního mužstva eskáčka, kde si zahrál i druhou nejvyšší soutěž. Už v tu dobu se ale věnoval také trénování mládežníků v tomto klubu, postupem času se od přípravek propracoval až k dorostu, kde aktuálně působí a jeho svěřencům se velmi daří. Do toho od letošního září také funguje v rámci okresního fotbalového svazu. Kromě zaměstnání ve škole stíhá i vlastní kariéru v Nových Sadech a futsal ve Vyškově. O tom, jak začala jeho trenérská kariéra, jaké má cíle do budoucna, ale i svých aktivitách se rozhovořil pro Večerník. V dnešním vydání vám přinášíme první ze dvou částí.

* Co vás přivedlo k trénování?

„Zlomilo se to ve mně před zhruba deseti lety, kdy jsem končil v devatenáctce Prostějova. Přecházel jsem do Určic a Ivo Zbožínek mě společně s Radimem Weiserem oslovil, jestli bych nechtěl jít trénovat přípravku. Ze začátku jsem se s tím seznamoval a postupem času mě to opravdu chytilo. Jak přibývaly sezóny, tak jsem se v tom víc a víc nacházel. Musím říct, že to teď beru jako svou hlavní náplň, protože bych to jednou chtěl dotáhnout až mezi profesionály.“

* Od přípravek až nyní k dorostům Prostějova. Jaká byla tato cesta?

„Byla krásná a myslím si, že by si tím měl projít každý trenér. Když se zpětně ohlédnu, tak je to zcela o něčem jiném. U těch nejmenších je to odlišná disciplína. Po dvou letech u přípravek jsem se dostal k žákům, kde jsem fungoval dva roky. Následoval další cyklus u starších žáků, kde teď s hráči, se kterými jsem od kategorie do čtrnácti let, pokračuji ještě nyní. Jsem rád, že mi vedení klubu dalo tu možnost se zase o kus posunout. No a od další sezóny bych měl opět fungovat v tomto cyklu mladšího dorostu.“

* Je postupná cesta ideální průpravou?

„Je to u každého individuální. Najdeme řadu trenérů, kteří si tím kompletně prošli, ale i ty, kteří třeba mládež v životě netrénovali. Já ale musím říct, že takto jsem za to rád. Necítím, že bych třeba stagnoval na místě, protože stále před sebou vidím další a nové cíle. V tomto musím klubu poděkovat, protože vidina, že člověk může jít dál, je pro mě tou hlavní motivací do další práce.“

* V Prostějově většinou fungují dvouleté cykly. Nyní ale máte své svěřence už čtvrtým rokem. Vidíte v tom výhodu, nebo je to jinak?

„Má to dvě roviny. Dvouletý cyklus je minimální, aby kouč stihl s hráči udělat věci, které by u nich rád viděl. Jak mám teď kluky už čtyři roky, tak je tam znát rozdíl. Je ale taky třeba říct, že po skončení žákovské kategorie se kádr hodně proměnil. Musím ale přiznat, že tady ty čtyři roky cítím jako ideální. Kdyby ale třeba přišla nabídka, abych s nimi pokračoval i pátý rok, tak bych to asi spíše odmítl, protože už by to mohlo být příliš dlouho. Pro kluky bude lepší, když poznají další trenéry, jiné metody a tak dále.“

* Při přechodu žáků do dorostu dochází k obměně pravidelně. Způsobuje to spíše fakt, že hráči odchází na střední školy, nebo tam hraje velkou roli, že v žákovských kategoriích jste měli k dispozici nejvyšší soutěž, zatímco v dorostu nikoliv?

„S tímto se potýkáme od začátku, co zde trénuji, ale asi to bylo i přede mnou. Vždy byl odliv hráčů do nejvyšší soutěže. To tak byla jedna část, která odcházela. A druhá, za tou stojí zmíněný fakt, že kluci už do toho nechtěli tak šlapat a na střední škole začali mít i jiné zájmy. Jdou tak třeba o soutěž níže, kde se nemusí tolik trénovat, nebo skončí úplně. Určitě tak hrají roli oba faktory.“

* Vaše kategorie je výsledkově i tabulkově nejúspěšnějším ročníkem. Čím to?

„Myslím si, že ty výsledky jsou jen vyústěním kvalitních a poctivých výkonů, které kluci předvádí. Není to tak nějakým dílem náhody, ale opravdu si za těmi výsledky jdeme. V tomto jsem rád, že skvělý přístup nese ovoce. My jsme už od čtrnáctky dávali mužstvo dohromady, protože se postupně doplňovalo, za což patří dík i předchozím trenérům. Čtrnáctku jsme chystali a v kategorii U15 jsme si potvrdili, že se můžeme měřit s nejlepšími na Moravě. Při přechodu k dorostu jsme to ale museli zase skládat skoro od začátku.“

* To se ale očividně podařilo.

„Přesně tak. My jsme zase ten rok v kategorii U16 obětovali tréninkům a přípravě v novém systému. Přešli jsme na tři obránce, což pro kluky nebylo úplně jednoduché. Dostávali jsme hodně branek, ale směřovali jsme to k tomu letošnímu ročníku, což se vyplatilo. Bylo znát, že už na jaře jsme prohráli jediný zápas a nyní jsme na tom dobře. Prohráli jsme jen tři utkání za celý rok, což je skvělá bilance. Musím zároveň poděkovat i okolním klubům, protože ze všech různých koutů se nám povedlo doplnit stavy. A ti kluci, kteří přišli, tak je na nich vidět obrovská chuť pracovat, takže je tam vidět i značný posun oproti třeba klukům, kteří zde působí už delší čas. Po žácích bych ani neřekl, že tu mohou být, ale teď patří mezi to nejlepší.“

* Mohou někteří z nich pomýšlet i na fotbalovou kariéru?

„Hlavně musí pokračovat v tom, jak nyní fungují. Za to před nimi musím smeknout klobouk, protože teď jsme měli tři týdny volno a kluci ho ani nechtěli. V rámci individuálních plánů jsem tak ani nemusel řešit, že by to někdo nechtěl plnit, ale naopak spíše vidím, že si ještě přidávali. Už teď jim na rovinu říkám, že většina z nich je na tom fotbalově lépe než já a když to udrží, tak mohou dokázat s trochou štěstí velké věci, protože i já jsem se dostal až do druhé ligy, tak proč by oni nemohli, když budou i přes různé překážky a neduhy pokračovat v nastolené práci. Byl bych rád, kdybych se na ně jednou mohl přijet někam dívat.“

* Funguje dobře spolupráce mezi Prostějovem a okolními kluby ať už hrajícími vyšší soutěž, či ty nižší?

„Šlo to hodně nahoru a za poslední roky je tato spolupráce stále lepší. Snažíme se vyjít s každým. Hodně to řešíme například s Čechovicemi. Celkově je vidět, že doba se posunula, ale i vzdělání trenérů je stále na lepší úrovni. My tak nebráníme hráčům, aby odešli do Sigmy či do Baníku. Stejně tak funguje ale i posun z různých krajských soutěží k nám. Je to i reklama pro klub a sami hráči si moc dobře uvědomují, kdo je vychoval. Velmi dobře v tomto funguje i vedení, protože kluci jsou tu v rámci hostování. A pokud se prosadí, tak dostanou následně výchovné, pokud ne, tak mají vždy možnost si ho stáhnout zpátky s tím, že mají fotbalistu, který za sebou má velmi dobrý tréninkový proces.“

* V Prostějově je řada trenérů. Jak funguje a vypadá spolupráce mezi vámi napříč kategoriemi?

„Máme to samozřejmě rozdělené na dané úseky, takže já nejčastěji komunikuji s dalšími trenéry napříč dorosteneckými kategoriemi. Nejvíce je to vidět na denní bázi v rámci kategorie U16, kde trénuje Ivo Zbožínek. Tam se domlouváme například ohledně brankářů, protože on měl jednoho zraněného, tak si vyhovíme. S devatenáctkou či osmnáctkou naopak klidně pouštíme naše hráče, aby doplnili případný stav. Nejedná se o situaci, která by se pravidelně opakovala, ale když je potřeba, tak si samozřejmě pomůžeme. Řešíme celkově pohled na fotbal, tréninkové jednotky a další věci.“

 

ALEŠ RUS 

* narodil se 18. dubna 1994 v Boskovicích

* žije v Prostějově, je svobodný

* vystudoval Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově

* v 1.SK Prostějov působil jako aktivní hráč celou mládežnickou kariéru. V „A“ týmu působil od roku 2013 do roku 2018. S týmem vyhrál dvakrát MSFL a připsal si 23 startů a 1 gól ve FNL

* následně hrál v MFK Vyškov a momentálně v divizním týmu FK Nové Sady

* věnuje se aktivně malému fotbalu za Viktoria Suchý a Blanensko, v roce 2021 si připsal 3 reprezentační starty

* od roku 2022 hraje 2. ligu futsalu za SK Amor Kloboučky Vyškov

* v roce 2013 začal působit jako trenér mládeže eskáčka, nyní je hlavním trenérem dorostenecké kategorie U17 a šéftrenérem žáků prostějovského 1.SK

* od září 2023 pracuje ve funkci GTM OFS Prostějov

* pracuje i jako trenér na sportovních třídách ZŠ v ulici Edvarda Valenty

ZAJÍMAVOST: aktivně se věnuje i hraní šipek a hokeje