Příjemnou noc, dnes je pondělí 20.5.2019
svátek slaví Zbyšek,
zítra Monika
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

V polovině listopadu loňského roku oznámila Lucie Šafářová (na snímku) konec své profesionální kariéry. Na kurtech se chtěla rozloučit v lednu při Australian Open. Úspěšnou tenistku však, stejně jako mnohokrát v předchozích letech, opět zradilo zdraví. Kvůli zánětu šlachy musela start na prvním grandslamu sezóny zrušit. Na konci února pak zamířila do nemocnice, kde jí vyoperovali krční mandle. Často nepříznivý osud ale bývalé světové pětce tentokrát přece jen ukázal přívětivější tvář. Nebýt zdravotních komplikací, odehrála by svůj poslední zápas v Melbourne, takhle si své loučení užívá v rodné zemi. To reprezentační má za sebou, dokonce na kurtech svého dlouholetého mateřského klubu v Prostějově. Definitivní tečku za skvělou kariérou udělá Šafářová na právě startujícím turnaji WTA Tour J&T Banka Prague Open, který se koná stejně jako Fed Cup pod hlavičkou agentury Miroslava Černoška Česká sportovní. „Asi to tak mělo být. Jsem ráda, že je to právě takhle,“ neskrývá dojetí dvaatřicetiletá tenistka.

* Do Prostějova jste začala dojíždět v devíti, od čtrnácti jste bydlela hned u kurtů. Zůstane město součástí vašeho života?
„Zcela určitě. Tolik jsem toho tady zažila. Právě v Prostějově jsem kousala hodiny těžkého tréninku, které jsem potřebovala nahrát a nahnat. Některé bavily, jiné ne, ale stálo to za to. Byla to zábava. Tyto tréninky mě posunuly nahoru, bez nich by nebyly žádné úspěchy.“
* Areál se od vašich prvních tréninků hodně změnil. Vybavíte si, jak vypadal, když jste v klubu začínala?
„Byl tady minimálně jeden kurt navíc. V přední řadě stály tři dvorce vedle sebe. Ten prostředí časem zmizel, ustoupil tribunám a fontáně. Ale třeba tréninková zeď, do které jsem mlátila v deseti letech, zůstala. Jen jsou na ní reklamy. I další věci zůstaly na svých místech.“
* Například?
„Třeba Bublina, to je ten zastřešený kurt v rohu areálu. Tam jsme trénovali v zimě a museli se pokaždé pořádně obléknout. V létě bylo zase v nafukovačce snad čtyřicet stupňů a zase jsme tam museli, protože v ní byl jediný betonový kurt.“ (směje se)
* Jak moc se změnil „domeček“, ve kterém jste od čtrnácti bydlela?
(smích) „Docela hodně. Za našich mladých let tam byla jedna společná sprcha, o kterou jsem se musela dělit s klukama. Byla jsem jediná holka, kluků bylo pět. Dnes má každý pokoj vlastní zázemí.“
* Musela to být pro vás veselá doba…
„To byla. Přes všechny tréninky, které byly hodně náročné. Třeba kondiční příprava byla fakt těžká, na výběhy kolem Hloučely nikdy nezapomenu. Ale nás to tak bavilo. Byli jsme taková jedna partička, pořád spolu. Moc jsme nikam nechodili, furt jsme byli na kurtu.“
* Žádné vysedávání na zahrádkách na hlavním prostějovském náměstí?
„Ani ne. Do města jsme moc nechodili, přece jen je centrum od kurtů trošku z ruky. Nám to nevadilo. Vystačili jsme si v areálu. I tak se rodil týmový duch prostějovského tenisového klubu, který je tady cítit pořád.“
* To jste byli tak vzorná generace mladých sportovců?
„Úplně svatí jsme taky nebyli. Vzpomínám si, jak jsme rozháněli vosí hnízdo. Mlátili jsme do něj raketami ze všech stran. Nikomu se nic nestalo, bodanec dostal jenom Tomáš Josefus, který se bál a stál deset metrů od hnízda.“ (směje se)
* S tenisem jste začala ve třech letech. Není vám přece jen líto, že tato životní etapa končí?
„Všechno má svůj konec, i moje sportovní kariéra. Když se ohlédnu, dokázala jsem víc, než v co jsem doufala. To je pak ten závěr přece jen lehčí. Odcházím, ale zůstanou mi krásné vzpomínky na celý život. A přede mnou je další etapa. Mám velké plány a těším se, až se splní.“
* Milovala jste týmové soutěže. Vážou se k nim i ty nejpříjemnější vzpomínky?
„Ano, protože každý úspěch se prožívá lépe, když si ho prožijete v týmu. A my jsme úspěchů měli celou hromadu. Největší osobní emoce budou ty z roku 2012, kdy jsem vyhrála ve finále dvě dvouhry proti Srbsku. V té neskutečné atmosféře natřískané O2 areny. Myslím, že to můžu řadit ke svým nejkrásnějším tenisovým vzpomínkám vůbec.“
* Co vás napadne, když se řekne olympiáda v Riu de Janeiru?
„To byl krásně napsaný příběh. Dvojici s Bárou Strýcovou jsme daly dohromady na poslední chvíli, během olympiády mě trápily střevní potíže, kvůli kterým jsem odstoupila ze soutěže ve dvouhře. Los nám do cesty hned v prvním kole postavil sestry Williamsovy. Celé to bylo šílené a nakonec z toho byla bronzová medaile. Neuvěřitelné! Jen škoda, že jsme v posledním zápase porazily Andreu Hlaváčkovou a Lucii Hradeckou. Být to ve finále, medaili by měly oba páry...“
* A co další velkoměsto – Paříž s letopočtem 2015?
„To je snadné, dva úžasné týdny! Asi také nejnáročnější. Každý den jsem hrála zápas, a to až do konce turnaje. Po prohnaném finále ve dvouhře jsem si řekla, že tady obě finále neprohraji. Povedlo se. Vůbec nevím, kde jsem v sobě vzala tolik síly.“
* Vzpomenete si ještě na dávné setkání se Steffi Grafovou, která byla vaším idolem?
„Byla jsem hodně malá. Potkali jsme se v Rakousku, kde tatínek pracoval v tenisovém klubu. Dokonce jsem si s ní zahrála. Když jsme si pak povídaly, řekla mi, ať jsem trpělivá, pokračuji v práci a následuji své sny. Byla to skvělá rada, podle které jsem se celou kariéru řídila. Stálo to za to.“
* V barážovém utkání s Kanadou jste proměnila mečbol a v páru s Barborou Krejčíkovou zpečetila výhru 4:0 na zápasy.
„Už během výměny mě napadlo, že poslední úder možná vyjde na mě a přesně tak to dopadlo. Míček se odrazil od rakety a mířil mimo dosah soupeřek. V tom momentě mě došlo – tak a to je konec... Strašně si vážím, jakou rozlučku jsem v Prostějově mohla mít. Je to symbolické místo na loučení, přece jenom jsem tady byla od devíti let prakticky denně. Lidi mi vytvořili krásné prostředí. Ještě jednou jim děkuji.“
* Co říkáte na svůj výkon po sedmiměsíční pauze?
„Myslím, že dobrý. Vždy to samozřejmě může být lepší, ale myslím, že jsme hrály hezkého debla. Ony jsou dobré soupeřky, obě deblistky, rozhodně jsme musely hrát dobře, abychom je porazily.“
* Kdy na vás nejvíce dolehla tíha rozlučky?
„Nejdřív jsem byla nervózní před samotným utkáním, přeci jenom když jde o poslední zápas, tak je to emotivní. Potom když mě představovali a říkali všechny úspěchy, tak už jsem měla slzy v očích. To jsem si řekla, ježišmarja, ještě jsem ani nezačala hrát a už brečím. (směje se) Pak v zápase to bylo super, s Bárou Krejčíkovou jsme podle mě hrály velmi dobře. A pak to samozřejmě bylo obrovsky emotivní na konci, to jsem slzy opět neudržela. Ale nebylo to tak špatné...“
* Napadl vás takový závěr, když jste kývla na nominaci Petra Pály do týmu?
„Hlavě ve chvílích, kdy mě trápilo zdraví, jsem přemýšlela, jestli mám udělat rozlučku jen tak a skončit, nebo si ještě zahrát. Když jsem se dala zdravotně dohromady tak jsem si říkala, že by bylo hezčí, kdybych si to odehrála, a ještě naposledy užila na kurtu. Proto jsem začala znovu trénovat a s nominací souhlasila.“
* Jak jste prožívala celý prostějovský reprezentační týden? Myslela jste často na to, že tentokrát je to naposledy?
„Tomu se nevyhnete. Stále jsem potkávala lidi, se kterými jsme hodně společného prožili. Snažila jsem se to brát tak, že to nekončí. Budu s tenisem nějakým způsobem stále v kontaktu. Určitě se přijdu podívat na domácí zápasy. Tým pokračuje, jen to bude v trošku jiném složení. To je život.“
* Hrát za reprezentaci jste nikdy neodmítla.
„Vždycky jsem byla ráda součástí Fed Cupu a takového týmu. Měli jsme opravdu dobrou atmosféru a tak dobře jsme si rozuměli, že i díky tomu přišly úspěchy. Jsem strašně šťastná, co jsem mohla prožít. Už je čas to předat dál. Moc přeju týmu štěstí dál, ať český Fed Cup pokračuje jako doteď. Já budu holky pozorovat a fandit.“
* Jak se ohlížíte ze patnáctiletým působením?
„Byla to dlouhá cesta. Začala jsem v roce 2004 v Estonsku, to jsem se tak rozkoukávala, potom jsme bojovaly o postup do elitní skupiny, kolikrát jsme blbě prohrály a nedařilo se. Pak přišlo vítězné finále v Moskvě 2011, kde Péťa Kvitová hrála výborně, já naopak nepřinesla týmu ani jeden bod, takže jsem byla za sebe smutná, ale s týmem byla samozřejmě obrovská radost. Což je taky unikátní zkušenost. O rok později jsem v Praze získala rozhodující bod proti Srbsku. To byl opravdu krásný moment.“
* Kdy vám tedy bylo v reprezentační kariéře nejhůře?
„Asi v utkáních, ve kterých jsme se škrábaly nahoru a furt se nám to nedařilo. Nebo když jsme prohrály v Brně z mečbolu. Už jsme cítily, že budeme ve finále, ale nakonec jsme nebyly, tak to bylo takové smutné. Ale jinak si vybavuji hlavně hezké zážitky, ty špatné zapomínám.“ (úsměv)
* Co si z Fed Cupu budete nejvíce pamatovat?
„Určitě třeba cestu do Říma, kam jsme kvůli výbuchu sopky musely jet autobusem, a po cestě jsme hrály slovní hry. To jsme se vrátily do juniorských let, kdy jsme objížděly turnaje ITF. Jinak jsou to takové drobnosti, co se během týdne vyskytnou, třeba máme vtipné fotky v šatně. To jsou naše specifika, která mi budou chybět.“
* Týmové loučení tedy máte za sebou, v Praze přijde další, tentokrát na největším domácím turnaji. Máte představu, co vás čeká?
„To se ani nedá dopředu odhadnout, každá rozlučka bude zřejmě specifická. Věřím, že na tribunách bude plno a všichni si to užijeme.“
* Bude to lepší než v Austrálii, jak jste původně plánovala?
„Zpočátku mě něco takového nenapadlo. Termín pražského turnaje byl hodně daleko. Ale nakonec to dopadlo nejlíp, jak mohlo.“ (úsměv)
* Definitivní sbohem přijde v Paříži?
„Bylo by to fajn. Na Roland Garros jsem hrála singlové finále. Jestli dostanu divokou kartu do dvouhry, se zřejmě dozvím až těšně před turnajem. Určitě bych měla ale hrát v Paříži debla s Bethanií. A pak už bude vážně konec.“

LUCIE ŠAFÁŘOVÁ
* narodila se 4. února 1987 v Brně
* špičková tenistka, která se v letošním roce loučí s profesionální kariérou
* raketu vzala poprvé do ruky ve třech letech pod vedením svého otce
* v kariéře vyhrála na okruhu WTA sedm titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře
* v roce 2015 si zahrála singlové finále na grandslamu v Paříži, o rok dříve postoupila do semifinále Wimbledonu
* v deblu získala na turnajích velké čtyřky pět titulů (2x Australian Open, 2x French Open, 1x US Open), ve Wimledonu došla nejdále do čtvrtfinále
* na olympijských hrách v Riu de Janeiru získala pro Česko po boku Strýcové bronzové medaile, zúčastnila se i dalších dvou olympiád v Pekingu a Londýně
* na Turnaji mistryň zapsala v roce 2016 společně s Mattek-Sands finále v deblu, o rok dříve si zahrála vrcholný podnik sezóny také ve dvouhře
* ve světovém pořadí WTA Tour byla ve dvouhře nejvýše klasifikována 14. září 2015 na 5. příčce
* o dva roky později byla šest týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře
* ve Fed Cupu reprezentovala patnáct let, pětkrát se podílela na zisku trofeje
* s týmem TK Agrofert Prostějov získala devět titulů v extralize smíšených družstev
* v letech 2014, 2015, 2016 a 2017 jí Ženská tenisová asociace udělila Cenu Peachy Kellmeyerové za službu hráčky dalším tenistkám zprostředkovanou členstvím v radě hráček
* na turnajích vydělala během kariéry 12 319 332 amerických dolarů
zajímavost: do roku 2011 chodila s Tomášem Berdychem, i další partneři byli tenisté, od loňského roku je jejím partnerem hokejistka Tomáš Plekanec

Total Comments

  • Noc Kostelů
  • Muzejní noc
  • Lázně Skalka
  • Hořava
  • Semo Smržice
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE LÍBÍ V RESTAURACI JADRAN?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Prostějov nejlepší v ČR!

Po absolutním vítězství v prestižní anketě v rámci Olomouckého kraje se statutární město Prostějov ocitlo i na samém vrcholu hodnocení Měst pro byznys také v celé České republice. Prostějov se tak stal nejlepším městem v celém tuzemsku, které dokáže vytvořit ty správné podmínky pro firmy, podnikatele a živnostníky.

K výbuchu nic nového.

Minulé pondělí uspořádalo vedení Policie ČR - územního odboru Prostějov tiskovou konferenci, na které kromě jiných kauz informovalo také o pokračujícím prověřování okolností tragického výbuchu domu v Mostkovicích. Nic nového jsme se ale nedozvěděli, případ stále není uzavřen...

Total Comments

Osobnost týdne

VLADIMÍR ČÍŽEK
19 cizek
Řidič kamionu obdržel minulé pondělí ocenění z rukou šéfa prostějovské policie i zástupce organizace BESIP za to, že 5. března zablokoval svým nákladním vozidlem provoz na dálnici D46 u Prostějova a zabránil tak fatálním následkům, které mohl způsobit řidič jedoucí v protisměru.

Total Comments

Číslo týdne

23

Už po třiadvacáté v řadě měli Prostějované možnost na náměstí T. G. Masaryka sledovat nádherné skvosty historických vozidel. Nedělní přehlídku i následnou tradiční projížďku napříč městem sledovaly stovky spokojených návštěvníků.

Total Comments

Výrok týdne

„POSEČKEJTE MI PROSÍM, JÁ SE TOTIŽ V SOBOTU VDÁVÁM!“

Večerník požádal ředitelku Barboru Prágerovou o odpovědi na otázky k tématu fungování kina Metro 70,
obdrželi jsme však velice roztomilou omluvu.

Total Comments