Dobrý večer, dnes je pondělí 1.6.2020
svátek slaví Laura,
zítra Jarmil
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

 V Prostějově skončila se sezónou také jedna krátká, ale úspěšná éra Štefana Žigárdyho (na snímku). Bývalý hokejový brankář se před dvěma a půl lety stal poprvé v kariéře trenérem na plný úvazek, u Jestřábů se následně zapojil také do marketingové činnosti. Svým klidem, konstruktivním přístupem a zároveň energičností se mu podařilo zvětšit povědomí o činnosti prvoligového klubu a k lepšímu změnit jeho obraz i prezentaci během zápasů „A“-týmu. Rukama mi přitom prošla řada brankářů, zejména pak Jakub Neužil, který zažil na Hané léta vzestupů i pádů. Ještě před koncem ročníku 2019/202 však Žigárdy oznámil, že v LHK Jestřábi končí. A tak se i stalo. Vyzvídali jsme, jaké k tomu měl někdejší brankář důvody či co mu práce pro klub dala a co naopak vzala. A kam míří jeho další kroky. „Odcházím z hokejového prostředí,“ prozradil někdejší šampion polské ligy.

* Jak jste se vůbec dostal k hokeji?
„Žádné rodinné zázemí v to nebylo. Táta dělal různé sporty, ale k zimním odvětvím nějak zvlášť netíhl. Já jsem reagoval na hokejový nábor, který proběhl u nás v první třídě v Brně. Chtěl jsem to vyzkoušet a zůstal u toho nakonec celý život.“
* Vy jste prožil krátké angažmá v Prostějově ještě jako brankář, bylo to třináct let zpátky. Jak na něj vzpomínáte?
„Já jsem v tu sezónu přestupoval z Olomouce do Třince. Chtěl jsem se prosadit do extraligy, ale přes Biegla a Kokina (Martina Vojtka – pozn.red.) cesta nevedla. Dostal jsem nabídku odchytat pár zápasů v Prostějově, za což jsem byl strašně rád. Kvitoval jsem, že nemusím jen leštit lavičku. Ale upřímně, na to angažmá moc dobře nevzpomínám, protože bylo strašné, celý rok byl pro mě špatný. To byl v mé kariéře asi vůbec nejhorší krok, kdy jsem uspěchal věci a šel někam, kde jsem na to ještě neměl. Za Prostějov jsem odchytal nějakých šest sedm zápasů a úspěšnost byla něco přes osmdesát procent, průměr na zápas kolem pěti gólů… Jak říkám, celá sezóna byla pro mě špatná a mé výsledky v Prostějově tomu plně odpovídaly. Podobné to bylo i potom v Olomouci. Naštěstí to tehdy byl poslední rok, kdy se z první ligy nesestupovalo...

* Dlouhou kariéru jste zakončil v Polsku, kde jste odchytal hodně zápasů a zaznamenal nemálo úspěchů. Co vás tam přivedlo?
„Do Polska jsem se dostal fakticky náhodou. Z Olomouce jsem totiž přešel na Slovensko, do extraligy. Chtěl jsem si pak vyzkoušet nějakou zahraniční soutěž, ideálně někde na Západě - ve Francii, Anglii, Rakousku nebo Německu. Ale v té chvíli, kdy jsem skončil na Slovensku, mi přistála na stole nabídka z Polska, která byla finančně velice zajímavá. Byl to tým, který dlouhodobě bojoval o titul, navíc to tehdy pro mě bylo dvě hodiny domů. Tyto aspekty převážily a můžu říct, že to byly vůbec nejlepší roky mé kariéry. Opravdu mě to tam bavilo. Pokaždé jsme usilovali o vítězství, což se nakonec sice povedlo pouze jednou ze čtyř možností, ale bylo moc fajn si vyzkoušet evropský pohár a zdvihnout ten mistrovský pohár nad hlavu.“ (usměje se)
* Brusle jste pověsil na hřebík poměrně brzy. Berete to tak, že jste dráhu zakončil na vrcholu?
„Rozhodl jsem se proto, že mě hokej přestal tak trochu naplňovat. A že jsem byl v Polsku sám, bez rodiny. Chtěl jsem to nějak skloubit, bohužel to ale nešlo. Tak jsem se rozhodl pro konec kariéry a vydal jsem se cestou civilního zaměstnání. Aspoň ze začátku...“
* Později jste se však dal na trenérskou kariéru a stal se koučem brankářů. Jak dlouhá byla cesta?
„Já k tomu tíhl vždycky. Bavilo mě rozpitvávat, jak chytnout ten malý kousek černé gumy. Mám rád komunikaci s ostatními kluky a předávání informací. Já jsem původně chtěl být úplně bez hokeje, proto jsem si našel zaměstnání úplně mimo sport. Ale dostal jsem nabídku od Jirky Vykoukala, jestli bych to nechtěl zkusit. A jelikož jsem měl za sebou pár brankářských kempů tady v Česku, tak jsem si řekl, proč ne, když to půjde skloubit s prací. No a ono to šlo, dostal jsem se k tomu bez zkušeností, ale klub chtěl někoho, kdo se chce učit. A zároveň někoho, za koho by nemusel platit velké peníze.“ (úsměv)
* Postupně ale vaše role v klubu rostla a dostával jste další úkoly. Co všechno jste nakonec v LHK Jestřábi zastával?
„Zaměstnání, do kterého jsem šel po konci aktivní kariéry, bouchlo. Byl to vlastně start-up, který asi po půl roce přestal fungovat. Byl jsem rád, že mi pan Luňák dal možnost pracovat pro Jestřáby v marketingu. S tím, že jsme v úseku měli pracovat dva, což si myslím, že by bylo perfektní a já bych k tomu měl pořád trénování brankářů. Jenže po čase kolegyně odešla a klubu se nepodařilo najít náhradu. Tak to všechno spadlo na mě. (usměje se) A on ten ´markeťák´ v Prostějově toho má opravdu hodně. Jedna z hlavních činností je shánět peníze, sponzory, starat se o ně a zajišťovat jim nabídku, na stadionu mít na starost prezentace, dále je v gesci celková prezentace klubu – tedy internetové stránky, sociální sítě, plakáty, komunikace s médii, zajišťování billboardů a v neposlední řadě řízení předzápasového a přestávkového programu. Bylo toho opravdu dost. Ale dostal jsem se k tomu jak slepý k houslím a práce mě ze začátku extrémně bavila – bylo to nové, byl jsem u hokeje, paráda. Navíc spoustu věcí jsem zažil na vlastní kůži, tak jsem si je vyzkoušel aplikovat. Myslím si také, že to ze začátku fungovalo a nastavila se určitá pravidla, která fungují doteď.“
* Říkáte, že ze začátku vás to bavilo, kdy naopak nadšení začalo ustupovat?
„Já se přiznám, že jsem workoholik, a když se do něčeho zakousnu, tak se to snažím dělat na maximum. Ale přiznám se, že trénování s touto funkcí nejde skloubit. Jakmile přišly po první sezóně problémy v brance, nedařilo se Kubovi Neužilovi, já mu nebyl schopný věnovat tolik času, kolik bych chtěl. Tak pořádně abych mu co nejvíc pomohl a zároveň, aby fungoval marketing klubu, který byl mojí hlavní pracovní náplní. V té chvíli, jakmile to nešlo zvrátit, tak se únava a problémy začaly u mě kumulovat. Pak už jsem si opravdu musel vybírat, zda se budu věnovat gólmanům, nebo marketingu. A věci mě přestávaly bavit. Protože mám rád, když se věci dělají na nějakém standardu, samozřejmě se mi nechtělo ani jedno šulit. Pak se z člověka vytrácí veškeré nadšení, elán, nápady, když prakticky neví kudy kam a věci se úplně nedaří. Tehdy jsem si uvědomil, že se ty dvě pozice nedají úplně dobře skloubit.“
* Bylo pro vás těžké se vzdát hned obou pozic?
„Nebylo to pro mě těžké, protože jsem si dal jedna a jedna dohromady... A toho času, co člověk stráví na ´zimáku´, je strašně moc. Ono si to strašně málo lidí uvědomuje, že vlastně neexistují víkendy, svátky, Vánoce, je to práce na ú full time´. Člověk má v létě tři týdny volno, a to je víceméně všechno. Samozřejmě pro mě šlo o práci na 365 dní, stejně jako pro ostatní zaměstnance. Ve chvíli, kdy zmizely víkendy a ve všední dny to šlo do večera, tak už to začalo hodně lézt do času. Svým způsobem mi druhou tvář nastavila i manželka, respektive stopku. Bavili jsme se, že pokud by to takhle mělo být dál, nemuselo by to fungovat v domácnosti. Máme jedenáctiletého kluka a je třeba, aby se mu někdo věnoval. V té chvíli jsem si uvědomil, kolik vlastně trávím okolo hokeje času. A práce mi nevracela to, co bych od toho očekával. Jak jsem se rozhodl, kontaktoval jsem někdy v listopadu vedení klubu, že chci skončit na pozici trenéra brankářů. I díky neuspokojivým výsledkům, co jsme měli, i díky rotaci brankářů, co probíhala a já už jim ani příliš nepomáhal. Myslel jsem si, že také pro naše zadní řady by to mohl být impuls. A nakonec jsem to tak viděl i pro marketing, aby se věci zase pohnuly v klubu dopředu.“
* Ivo Peštuka v nedávném rozhovoru pro Večerník řekl, že výkony brankářů byly jedním z hlavních důvodů, proč se sezóna Jestřábům nepovedla. Souhlasíte s ním?
„Musím říct, že první rok, co chytal Kuba Neužil, byl fantastický. A vše šlo jako na drátkách. Stačilo pouze hýčkat formu, co všichni měli. Po hokejové stránce skvělá sezóna. Ten druhý rok, když to vezmu z pohledu Kuby, tak je vždy těžké něco potvrdit – navíc to pro něj bylo po první, kompletní sezóně mezi muži. Prostě už se nepovedlo ustálit formu na celý rok. Já to nikdy moc nevztahuji na gólmana, protože třeba Kuba v Kadani prokázal, že chytat umí. A to, jestli umí chytat pod tlakem, nebo s týmem, který na něj nepropustí tolik střel, jak soupeřova obrana a musí chytat těch důležitých pár, to už ukáže budoucnost. Ale souhlasím, že problém u brankářů byl. Ale abych řekl pravdu, tak co já vidím, tak ti brankáři neměli takovou důvěru, jakou by si zasloužili. V té brance to pořád bylo takové ‚ale‘. Oni věděli, že situace není stoprocentní, my jsme to věděli, ale bohužel jsme nenašli cestu, jak všechno uklidnit, aby ti kluci mohli podávat stoprocentní výkony delší dobu. Takže ano, s tím výrokem souhlasím.“
* Jaké další důvody tam vidíte?
„Určitě si nemyslím, že to bylo pouze o brankářích, ale bez něj samozřejmě nemůžete vyhrávat. Já asi nebudu rozebírat, kde bych viděl hlavní příčiny, proč se sezóna nepovedla. Mě obrovsky zklamalo, a kluci si to v situaci koronaviru a době po něm, uvědomí, že mohli dělat mnohem víc, aby si udrželi svůj standard. Nebo aby si posunuli svou výkonnost. Mně se nelíbilo to, že nic takového se nejenže nestalo, ale nebyla k tomu i patřičná vůle. Že prostě byli spokojeni s tím, co mají. Já to samozřejmě prožil taky, prožila to spousta hokejistů, co hráli první ligu. Mým cílem bylo posunout kluky výkonnostně do extraligy, a to i v hlavě. Aby pracovali tak, že by si na nejvyšší soutěž a peníze v ní mohli šáhnout. A když jsem zjistil, že klukům to stačí, a že oni víc pracovat nemusí, protože jsou na určité úrovni, tak mě to celkem uráželo. Protože si myslím, že člověk, co ty zkušenosti má, navíc je vidí kolem sebe, tak celkem dobře dokáže odhadnout, že může taky dojít na promrhaný talent. Nebavilo mě stokrát opakovat jednu jednoduchou věc...“
* Když to shrnu, jak zpětně své angažmá v Prostějově hodnotíte?
„Extrémně dobře. Vlastně i to první, to mě vystřelilo ze cviček. Nebyl jsem vyloženě arogantní, ale myslel jsem si, že mám na extraligu. Poznal jsem tady, že musím dál na sobě pracovat, abych dokázal týmu pomoci. Později, když jsem byl v marketingu, jsem si vyzkoušel hodně věcí. Za to jsem klubu a panu Luňákovi hodně vděčný. Pomohlo mi to. Hokejista po kariéře totiž není nic... Co já jsem měl možnost si v Prostějově vyzkoušet, to někteří nezažijí v práci za pět let. (směje se) Navíc jsem si musel poradit sám, o to víc mě pak potěšilo, když věci fungovaly. Opravdu hodně mě to naučilo.“
* Budete pokračovat v trénování brankářů alespoň u prostějovské mládeže?
„S SK Prostějov 1913 jsem už nějakou dobu spolupracoval, podílel jsem se na tom s Daliborem Sedlářem. Mě práce s dětmi baví, možná víc než s dospělými, s nimiž jsem asi při trénování neuměl tolik komunikovat. Uvažoval jsem, jak to bude dál, jak to budu časově zvládat. Rád bych tu pokračoval, v Prostějově se okolo hokeje pohybují úžasní lidé. Zatím to ale vypadá, že se budu angažovat jen v Goalie Akademy International.“
* Víme, že nakonec jste skončil v oboru podlahářství. To je docela skok od hokeje...
„Našel jsem si práci u luxusních vinylových francouzských podlah. Chtěl jsem pokračovat v obchodní branži. Oslovil mě během sezóny kamarád, který mi pověděl o pohovoru na místo obchodního zástupce. Vše mi tehdy do sebe zapadlo a místo jsem vzal. K podlahám a stavebnictví mám blízko, táta je stavař. Navíc stejné podlahy mám doma a jsem s nimi spokojený. Což je pro mě pak jednodušší, když tomu produktu věřím. Navíc si teď užívám víkendy s rodinou a celkově čas s blízkými. Toho je navíc díky koronaviru více, než by kdo čekal...“


ŠTEFAN ŽIGÁRDY

* narodil se 25. července 1984 v Brně
* bývalý hokejový brankář, později trenér brankářů a marketingový manažer
* dětství strávil v Brně, kde i hokejově vyrůstal a hájil branku Ytongu
* v mládežnické kariéře se učil ve Vsetíně a krátce v Opavě
* mezi muži trávil nejvíce času v prvoligové Olomouci, deset zápasů odchytal v české extralize
* dále chytal za HC Vsetín, HC Slezan Opava, HK Jestřábi Prostějov, HC Oceláři Třinec, HC Přerov a HK Nitra, MHK Žilina (oba Slovensko)
* poslední čtyři sezóny kariéry strávil v Polsku, s týmem GKS Tychy získal v roce 2015 titul mistra
* působí jako trenér brankářů v hokejové škole Goalie Academy International
* v červenci 2017 se stal trenérem brankářů LHK Jestřábi Prostějov, později k tomu přibyla i funkce marketingového manažera
* koncem sezóny 2019/2020 se s působením u Jestřábů rozloučil
zajímavost: po konci u prostějovského hokeje se měl stát původně stavbyvedoucím, nakonec dal ale přednost pozici obchodního zástupce

Total Comments

  • Arks plus
  • Utopenci
  • Rudolfovo pekařství
  • Micoz
  • Narodni_dum
  • Hrubá Voda
  • Interforst
  • Basic
  • Infos
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Nosíte ještě roušku či jinou ochrannou pomůcku při pobytu venku?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Nezapomněli na lidi.

Už nějaký čas jsou na světě první architektonické studie k tomu, jak co nejúčelněji zrekonstruovat celou jižní část centra města. Radní chtějí předmětnou záležitost prodiskutovat s občany, ale první veřejné projednávání padlo kvůli COVID-19. Konšelé se tedy sejdou za tímto účelem s Prostějovany už tuto středu v kulturáku.

Nečinnost úřadů.

Stražisko bylo v minulých dekádách známo jako jedno z nejoblíbenějších míst na Prostějovsku pro rekreaci a odpočinek. Leč centrum obce stále více hanobí kdysi oblíbená restaurace, dnes však nechvalně proslulá ubytovna, kde bydlí takzvaně nepřizpůsobiví spoluobčané. Problémy ve Stražisku, avšak kompetentní subjekty spí… Na co se čeká?

Nezapomněli na lidi.

Total Comments

Osobnost týdne

ALOIS MAČÁK starší

Legendární osobnost prostějovského hokeje, kopané a tenisu zemřela uplynulý pátek 29. května ve věku 80 let. Otce někdejšího náměstka ministra kultury či krajského hejtmana doprovodí rodina i veřejnost sportovního nestora na jeho poslední cestu tento pátek 5. června.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Total Comments

Číslo týdne

15


Patnáct dní bude uzavřena Vrahovická ulice kvůli rekonstrukci železničního přejezdu. Aby se zvládl dopravní nápor, nechává magistrát od 8. června otevřít „myší díru“ a s tím také přerušit dokončení rekonstrukce křižovatky Tovární a Říční.

8 000 000

 

Total Comments

Výrok týdne

„NEPOMOHL JSEM JIM, PROTOŽE NESNÁŠÍM POHLED NA CIZÍ KREV“

Takto zvláštně zareagoval obviněný násilník Tomáš Čáp na výtku soudce Vrtěla, proč zraněným mužům nezavol sanitku…?

Total Comments