Dobré odpoledne, dnes je úterý 23.4.2019
svátek slaví Vojtěch,
zítra Jiří
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram
Post by: Tomáš Kaláb

Po několikatýdenním oddychu od trénování se František Jura vrací od čistě sportovně-manažerské práce opět s hráči na fotbalový trávník, v zimních podmínkách především ten umělý. Plán zimní přípravy třetiligového „A“-týmu je vypracován a nyní nastává čas jeho realizace. Bude-li se letošní dril nějak lišit od těch předchozích, to se Večerník zajímal v exkluzivním interview...

Post by: Tomáš Kaláb

Není to tak dávno, co spisovatelka Jarmila Pospíšilová představila v prostějovské městské knihovně svoji nejnovější detektivku Šamanský bubínek. A aby toho nebylo málo, už na samém počátku roku 2016 vychází této činorodé dámě v pořadí šestý společenský román. Tato plodná spisovatelka ovšem nežije pouze ve světě fantazie, jak by se mohlo na první pohled zdát. Její kmenovou profesí je advokacie, navíc působí od roku 2010 ve funkci neuvolněné starostky obce Vincencov, kde trvale žije. Nelze se tedy divit, že mít volný čas je pro ni vzácná věc. Přesto si pro Večerník chvíli našla a tak vznikl tento exkluzivní rozhovor...

 * Jste opravdu velmi zaměstnaná žena, jak všechny své aktivity zvládáte?

„Psaní mě určitým způsobem naplňuje a už bych si bez něj život těžko dokázala představit. Advokacie je moje profese, kterou jsem si vybrala, která mě baví a živí. Úřad starosty je čím dál těžší zastávat, množství byrokracie narůstá, v této pozici se nikdy nelze zavděčit všem. Na druhou stranu, pokud se něco nového v obci podaří, přináší tato služba i pocity radosti.“

* Uplatňujete při psaní vlastní zkušenosti získané z advokátní praxe?

„Všechny příběhy, postavy a motivace jejich chování jsou skutečně moje autorská fikce. Mám pocit, že si to ani nemohu dovolit, advokát má také povinnost mlčenlivosti. Navíc bych se cítila svázaná okolnostmi daného případu. Daleko lépe se mi tvoří, pokud je vše čirá fantazie. Je pravda, že se díky mé profesi může něco z této oblasti zvlášť v detektivkách zobrazit. Nepíši ovšem takzvané kriminální procedurálky, to by mě ani netěšilo, nedržím se úplně striktně autentických policejních nebo soudních postupů, protože by se to dle mého názoru mělo odehrávat pouze na pozadí příběhu. Kladu důraz na lidský příběh, to zajímá mě a mám pocit, že i čtenáře. Když už ale něco popisuji, mám jistě výhodu ve znalosti justičních postupů. Jde mi spíše o dokreslení atmosféry.“

* Konzultujete vyšetřovací postupy s odborníkem?

„Velmi výjimečně, ale občas ano. Jde spíše o drobnosti, které předcházejí momentům, než se do řízení vloží obhajoba. Narazila jsem opravdu na situace, kdy jsem si nebyla úplně jistá, v takovém případě se mi dostalo rady od jedné policistky, které jsem vděčná za nezištnou pomoc.“

* Inspirujete se místem, kde žijete, byť je základní místopis smyšlený?

„Většina místopisných pojmenování je smyšlená. Tu a tam použiji reálný název. Lokality jsou do jisté míry inspirovány místy, které znám, ale ze značné části jsou dotvořeny fantazií, okolnostmi příběhu i třeba tím, co by se mi líbilo. Takže vznikne prostředí, které reálně neexistuje, byť třeba čtenáři mají pocit, že určité místo poznali. I když to není pravda, neberu jim to, protože k literatuře patří volnost čtenářovy fantazie, aby si představil místo děje, které může být u každého trochu jiné. Základní osa se odehrává na střední Moravě zhruba na pomezí Hané a Drahanské vrchoviny, tedy v místech, kde žijeme. Určitě si to zaslouží.“

* Jak vlastně vybírá spisovatel příjmení svých postav?

„Vybírám je vlastně spontánně. Snažím se, aby nebyly vysloveně zaměnitelné s jinými postavami v známějších dílech, to by pro čtenáře nemuselo být úplně příjemné. Nedovedu říci přesně jakým způsobem, ale příjmení tak nějak ke křestnímu jménu, které obvykle vybírám postavě jako první, vyplyne v průběhu psaní. V jednom případě si vzpomínám, že snadno zaměnitelné jméno jsem registrovala v anotaci k právě vycházející publikaci, proto jsem příjmení svého hrdiny dodatečně pozměnila. Pokud opravdu nevím, kouknu třeba do telefonního seznamu, které jméno mě zaujme.“ (úsměv)

* Vztahy většiny dvojic jsou v Šamanském bubínku poměrně komplikované, myslíte, že to je charakterem dnešní doby?

„Snad to nebude úplně přesný odraz reality, některé postavy v příběhu spokojené jsou. Do děje se mi ale nutně vplétá doba, ve které žijeme. Většina lidí se nachází pod tlakem, který na ně klade současná společnost, ať už jde o existenční potíže, nebo důsledky konzumního způsobu života. Vidím sice kolem sebe pár šťastných párů, ale většina lidí postupně své problémy řeší, prochází krizemi, které mohou naopak lidi stmelit, pokud je úspěšně překonají. Mnozí najdou spokojenost až ve druhém či třetím svazku.“

* Psychologie postav je opravdu propracovaná, stejně jako vzájemné vztahy - máte k tomuto oboru blízko, zabývala jste se jím někdy?

„Sice jsem tento obor přímo nestudovala, ale zajímá mě, něco o něm vím. Souvisí to určitě také s mým povoláním, protože znalost povah, chování a odhad lidského jednání máte po dvaceti letech advokátní praxe zažité.“

* Předpokládám správně, že před prvním úhozem do klávesnice máte sestavenou základní osnovu příběhu, tedy co se stane a kdo bude pachatelem, motiv činu a řešení. Je tomu tak?

„Detektivka má určitá pravidla a byl by to podvod na čtenáře, pokud bych na konci došla k řešení, k němuž od začátku stopy vůbec nevedou. Nemám ráda něco jako křížovku, kde je příběh vystavěn na čisté logice. Základní linie musí samozřejmě na počátku být, kdo je oběť, jakým způsobem zemře, možný pachatel. Oběť většinou vadí více osobám, příběh má více dějových linií, není to stejné jako třeba v reálném životě. Stalo se mi ale, že jsem nakonec v závěru knihy pachatele zaměnila. Dlouho jsem určitou postavu příběhem táhla jako viníka, ale nakonec u vedlejší postavy nabyl motiv i charakter takové převahy, že jsem pachatele udělala právě z ní.“

Post by: Tomáš Kaláb

Letos šestašedesátiletý starosta Josef Hýbl poprvé nastoupil do čela obce v roce 1998, tedy sedm let poté, co Dětkovice znovu získaly samostatnost od Určic. V té době už čtyři roky hospodařil jako soukromý zemědělec a dodnes je starostou neuvolněným. Ve vlastním hospodářství mu pomáhá jeho syn, kromě něj má Josef Hýbl ještě dospělou dceru. Jako celoživotní zemědělec má blízký vztah k přírodě, které se snaží něco vracet, nejen ji využívat. Právě tento muž byl dalším hostem našeho seriálu rozhovorů s čelními představiteli měst, městysů a obcí prostějovského regionu, který se na stránky Večerníku vrací po sváteční pauze.

Post by: Zdeněk Vysloužil

Práce a rodina má přednost. Vcelku nečekaně se brankář Tomáš Bureš rozhodl v polovině sezóny ukončit své účinkování v třetiligovém týmu 1.SK Prostějov. Jak se svěřil Večerníku, hlavním důvodem je pracovní zaneprázdnění. Jako spoluvlastník zemědělské firmy má povinností až nad hlavu a již tedy nemůže dávat fotbalu tolik, kolik by si sám představoval. „Práce na poli se nedá naplánovat, nikdy nevím předem, jestli stihnu trénink...,“ prozradil v exkluzivním rozhovoru populární gólman a dodal: „Chytat ale chci dál, už však jen na nižší úrovni.“

Post by: Tomáš Kaláb

Možná si někdo vzpomene na své dětství a miniaturizovanou stolní verzi kulečníku, kterou bylo možno zakoupit v socialistickém hračkářství. Brzy po revoluci zaplnily spoustu restaurací kulečníkové stoly s děrami. Jde samozřejmě také o kulečník, ale ten soutěžní se hraje v české klasické podobě na takzvané karamboly. O tajích tohoto sportu a úspěších prostějovského klubu si Večerník povídal hned se dvěma významnými členy – předsedou Jiřím Nenálem a zkušeným hráčem ověnčeným mnoha úspěchy Martinem Dostálem.

Post by: Tomáš Kaláb

Když se dařilo, patřil útočník Štěpán Přikryl v týmu starších dorostenců k rozdílovým hráčům, kteří dávali pohledné góly, byť některým akcím by třeba slušela přihrávka lépe postavenému spoluhráči. Ve většině podzimních zápasů toho ale ani on mnoho nezachránil. Aspoň se představil i v mužském „áčku“, ač dvakrát střídal na poslední minutu.

Post by: Zdeněk Vysloužil

Nejlepší ženou tipovačky FOTBALOVÁ DEVÍTKA VEČERNÍKU se stala Lenka Karásková. Expertka z Ptenského Dvorku dokázala jako jediná žena zvítězit v týdenním kole a celkově obsadila vynikající desáté místo. U příležitosti slavnostního vyhlášení nejlepších tipérů, o němž Večerník informoval v minulém vydání, jsme usměvavou odbornici krátce vyzpovídali. 

Post by: Zdeněk Vysloužil

Osoba dlouholetého šéfa nejprestižnějšího prostějovského vzdělávacího institutu budí v mnohých lidech rozporuplné reakce. Jedno mu však upřít nelze, ve svém oboru je na české poměry velice úspěšný. Michal Šmucr bude ve funkci ředitele Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově již třináctým rokem, a ti, kteří se blíže zajímají o úroveň této školy, musí hluboce smeknout. Ředitel G.J.W. je ve svých názorech pevný a nezřídka říká lidem, co neradi slyší. V podobném duchu se také odvíjel náš exkluzivní rozhovor, ve kterém naleznete spoustu zajímavých myšlenek a názorů...

Post by: Tomáš Kaláb

Čtyřiadvacetiletý gólman z prostějovské líhně toho za svoji fotbalovou kariéru prošel už hodně. Jak už Večerník informoval, nedávno se definitivně domluvil s klubovým vedením třetiligového 1.SK a od jarní sezóny nahradí v brankářském tandemu se Zdeňkem Kofroněm místní legendu Tomáše Bureše. První dojmy sdělil Večerníku v exkluzivním rozhovoru.

Post by: Redakce

Výhrou nad Brnem zakončili basketbalisté Prostějova první polovinu základní části a pojistili si třetí pozici v tabulce elitní soutěže. S tímto umístěním je spokojené vedení klubu i trenér Zbyněk Choleva. „V létě jsme skládali nový tým a chvíli trvalo, než jsme se sehráli. Teď je to už mnohem lepší,“ všímá si herního posunu kouč prostějovského Ariete Zbyněk Choleva

Post by: Redakce

Je novou hvězdou českého hudebního showbyznysu, když jeho klip „Ranní svit“ se již několik týdnů objevuje na největším českém celoplošném hudebním kanálu, kde měl premiéru v říjnu letošního roku. Chce natočit vlastní album, v budoucnu má mladý zpěvák dokonce ambice prorazit i ve „Slavících“. Nadějný Ondřej Provazník žije od dvou měsíců v Prostějově, a tudíž se mu Večerník rozhodl položit několik přednovoročních otázek...

Post by: Jiří Možný

V šestnácti letech teenager zpravidla chodí na střední a jeho všední starosti se točí kolem domácích úkolů, učení na písemky či rande s první láskou. Pro zanedlouho sedmnáctiletou Evu Míčkovou to však zcela neplatí. Jedná se sice o studentku přerovského gymnázia Jana Blahoslava, kde bude na jaře 2017 maturovat, vzhledem ke svému sportovnímu talentu a množství úspěchů ovšem každý den věnuje řadu hodin gymnastice. A to právě v Prostějově, kde je členkou místního oddílu TJ. Díky tvrdému režimu a nespornému talentu to dotáhla už nejen k medailím z mistrovství České republiky dospělých, ale na konci října se dokonce zúčastnila světového šampionátu v Glasgow, kde mezi téměř třemi stovkami závodnic obsadila konečné 151. místo. Po návratu poskytla Večerníku tento exkluzivní rozhovor.

* Nedávno jste absolvovala mistrovství světa ve Skotsku, jak jste se na nejvyšší podnik kvalifikovala?

„Začala bych tím, že nejprve záleželo na kvalifikaci, která proběhla na přelomu září a října v Polsku. To pro nás bylo nejdůležitější a byla jsem moc šťastná, že jsem se do Skotska vůbec kvalifikovala, protože se tak stalo opravdu až na poslední chvíli. Příprava trvala v podstatě ani ne pět týdnů, protože se zranily dvě závodnice, Petra Fialová a Anna Mária Kányai. Takže s mojí osobní trenérkou Veronikou Lukášovou jsme tak nějak ´nasadily´ a nakonec jsem potřebné body splnila. Tím pádem jsme se mohly další dva týdny připravovat před samotným odletem. Jinak to pro mě byla spousta zkušeností a především motivace do budoucna.“

* A překvapilo vás, že do Skotska pojedete?

„Už před prázdninami jsme se bavily o tom, že by taková situace mohla nastat, zranění totiž ke gymnastice patří. Přemýšlely jsme o tom, že bychom začaly trénovat dřív, ale řekly jsme si nakonec, že na to nebudeme tak intenzivně myslet, takže červenec jsem měla volný a srpen jsme začaly jako každý rok kondičkou, posilováním. Až na konci prázdnin přišla zpráva, že se dvě závodnice zranily a je vyhlášen kvalifikační závod v Polsku. Pro mě to byl rázem tlak, abych splnila body, což se naštěstí povedlo. Do Polska jsme ale jely s tím, že to buď vyjde, nebo ne...“

* Takže samotná příprava byla veskrze krátká?

„Dost. (smích) V Glasgow jsem navíc neměla svou trenérku, tak jsem pár dnů předtím trénovala v Ostravě s Petrou Cenkovou, která s námi letěla jako jedna ze dvou reprezentačních kouček, a to především z toho důvodu, abych si zvykla na společné trénování i na prostředí. Odlétaly jsme sedmnáctého října a byl to pro mě první velký závod, což přinášelo spoustu nového, ale i stres. Bylo to něco neznámého, úplně jiná kulisa než na závodech tady v Česku. Boom, velká hala, nejlepší závodnice světa a u mě trochu nervozity.“

* Zmínila jste nevídanou kulisu. Jaká vůbec byla na šampionátu atmosféra?

„Když jsem poprvé při pódiovém tréninku vstoupila do haly, tak to bylo velké ´vau´ a trocha strachu, ale přece jen se to nějak zvládlo. Když totiž srovnáme mistrovství České republiky v Brně, kde dojde, když moc, tak sto lidí, tak tam najednou byla úplně obrovská hala a přišly se podívat tisícovky návštěvníků. Přece jen u nás není gymnastika tak rozšířená a populární jako třeba ve Velké Británii nebo USA.“

* Mohla se nervozita projevit i na vašem výkonu?

„Tak samozřejmě, určitě můj stav ovlivnil třeba kladinu. Na ni jsme nastupovaly jako první a nebyla to žádná sranda, takže nemůžu říct, že bych si toto klání nějak extra užila. Celkově ovšem závod proběhl v pořádku. Chybičky tam samozřejmě byly, s tím se ale počítalo. Ono absolvovat v gymnastice závod bez jediné chyby je v podstatě nemožné.“ (úsměv)

* Jak tedy hodnotíte umístění v polovině druhé stovky a přibližně v půli startovní listiny?

„Se svým výkonem jsem velmi spokojená. Jak jsem řekla, chyby se staly, ale všechno mohlo dopadnout mnohem hůř na to, že to byl můj první takový závod. Do té doby bylo mým vrcholem mistrovství republiky, skotská zkušenost byla zcela jiný level.“

* Pociťovala jste nějak, že se šampionátu účastní téměř tři stovky gymnastek?

„To jsem ani tak nevnímala. Jasně, v Česku na mistrovství republiky žen nastoupí, když moc, tak deset závodnic. (úsměv). Ale neovlivnilo mě to, polovinu holek jsem ani nepotkala, neměla jsem možnost vidět je cvičit, protože času nebylo. Měly jsme sice volné chvíle, kdy jsme se mohly jít kouknout na pódiové tréninky, ale to byl v podstatě jeden den. A i tak jsme mezitím měly tréninky.“

* Jak jste zmínila, při závodě jste se musela obejít bez své osobní trenérky. Byl tento fakt pro vás podstatný?

„Já jsem byla ráda, že jsem tam měla aspoň Petru Cenkovou, která se mi snažila vyjít vstříc. Byla opravdu skvělá a jsem za to moc ráda. Samozřejmě by bylo lepší, kdybych tam měla Veroniku Lukášovou. Každý trénuje jiným způsobem, což vás svým způsobem také ovlivní, ale nedalo se nic dělat.“

* Kolik času jste dohromady ve Skotsku strávila?

„Zhruba týden. Sedmnáctého října jsme odlétaly z Prahy a vracely jsme se pětadvacátého. A mimo závod jsme alespoň v krátkosti stihly poznat centrum města.“

* Co vás dál čeká?

„Příští rok v květnu se koná mistrovství Evropy, na které se brzy začneme připravovat. Letos nás ještě s Prostějovem čekalo mistrovství republiky družstev v Brně.“ (rozhovor se konal před víkendovým kláním, výsledky přineseme v příštím vydání - pozn.red.)

* Jak je na tom prostějovský tým ve srovnání se zbytkem republiky?

„Myslím si, že zdejší družstvo sportovní gymnastiky se může řadit mezi nejlepší kluby v České republice, na což jsem hrdá. Ale je nás bohužel málo...“

* Jaká je vůbec v Česku konkurence?

„Těžko se na to odpovídá. Sice je nás méně, ale máme skvělé a nadějné gymnastky, proto musím říct, že konkurence má svoji kvalitu. A hlavně stejně musíte udělat určité body, aby se všechno dalo srovnávat. Ani tak tedy nejde o to, jestli je nás deset, nebo pět.“

* Co vás osobně přivedlo ke gymnastice?

„Maminka, která se dříve věnovala sportovní a poté i moderní gymnastice. (úsměv) Začala jsem cvičit v Přerově v první třídě, když mi bylo šest let. Tam jsem vydržela až do páté třídy, potom jsem se z určitých důvodů přesunula sem do Prostějova. A od té chvíle tu každý den dojíždím. Předchozí roky jsem měla individuální úpravu rozvrhu, že mi bylo dovoleno, abych nechodila na všechny hodiny a třeba ‚odpoledky‘ vynechávala, nebo se někdy omlouvala i dopoledne, abych mohla stíhat ranní tréninky. Tento rok už mám individuální plán, kdy vlastně do školy nemusím chodit vůbec, jen si s učiteli domlouvám konzultace a testy píšu zvlášť.“

* Kolik tréninků musíte každý týden zvládnout?

„Teď trénuji šestkrát týdně. Od pondělí do pátku, pak sobotu máme volnou a v neděli lehčí trénink. Tři hoďky a pohoda. (smích) Času sice moc není, když se ale chce, tak se najde. Úspěšně kombinuji školu, gymnastiku a kamarády.“

* Máte svou oblíbenou disciplínou?

„To úplně bych neřekla, ale když se daří a jde mi to, tak mě nejvíce baví bradla. Sama nevím, proč je mám tak ráda. Naopak kladina je nejzáludnější, to je pravda. (smích) Ať sestavy máte důkladně nacvičené, vždy se vám může stát, že z kladiny skončíte na zemi. Můžete ztratit nervy a stát se cokoliv. Závody jsou hodně o psychice, asi tou první věcí tedy je, že musíte mít klidnou hlavu.“

* Jste spíše klidnější, nebo nervóznější typ?

„V určitých situacích se umím uklidnit, ale nervy u mě dokáží také slušně pracovat.“ (smích)

* V minulosti vás postihla i zranění. Čím vším jste si prošla?

„V roce 2013 jsem měla zranění lokte, kdy jsem měla Pannerovu chorobu, což znamenalo částečně zlomenou kost, konkrétně její hlavičku, a odumírala mi chrupavka. To znamenalo stopku na celý rok... Měla jsem tehdy jet na sportovní festival evropské mládeže EYOF, takovou malou olympiádu. Bohužel to nevyšlo. Potom jsem loket měla jakž takž v pořádku a začala cvičit na mistrovství Evropy družstev, nicméně při jedné z kvalifikací jsem si natáhla stehno, nejspíše tam byla i natržená vlákna a dalšího tři čtvrtě roku bylo v háji. Pak se to už naštěstí stabilizovalo. Nějaká malá zranění jsou vždycky, ale už ne nic tak velkého.“

* Do Prostějova tedy dojíždíte už spoustu let, jak se vám líbí toto město?

„Prostějov se mi líbí o něco víc než Přerov, je to zde takové příjemnější. Ale možná je to tím, že tu trávím víc času a mám tady o něco víc kamarádů. Asi je to i o zvyku.“

* A neuvažovala jste tedy i o přechodu na jinou školu?

„Ani moc ne. Říkala jsem si, že když mě v páté třídě přijali na osmileté gymnázium, tak že to tam vydržím. Dokázali jsme si upravit školu a rozvrh, aby všechno fungovalo a dalo se vše skloubit dohromady, takže v tom problém není.“

* Máte za sebou první světový šampionát, připravujete se na mistrovství Evropy, jak daleká je tedy cesta na olympiádu?

„Nad tím moc nepřemýšlím... Popravdě gymnastiku dělám proto, že mě to baví. Samozřejmě by měl sportovec mít nejvyšší cíle, což zahrnuje hlavně olympiádu. Ale mně jde hlavně o dobrý pocit a ten z toho zatím mám. Aspoň někde uvnitř i po náročném tréninku.“ (smích)

  • Taneční čaje
  • Zagorová v Prostějově
  • Galerie
  • Ceny Kultury
  • Tvaruzkovy festival
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE LÍBÍ V MOTORESTU U KOLA?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Chvályhodný počin.

Přesně 251 velikonočních beránků nabídla středeční charitativní akce v Národním domě v Prostějově, kterou každoročně pořádá Rotary klub. Jak jsme zjistili, část krasavců byla přímo na místě prodána, zbývající originální kousky putovaly do sociálních ústavů a domovů.

Smrt pohřešovaného.

V minulém vydání Večerníku jsme zveřejnili policejní pátrací relaci po pohřešovaném seniorovi z Olšan u Prostějova. Sedmdesátiletý muž odjel osobním vozidlem k lékaři a slehla se po něm zem.
Na začátku minulého týdne přišla krutá zpráva. Důchodce byl nalezen mrtev v okrese Olomouc...

Osobnost týdne

HARLEJ
16 harlej 1
Pražská skupina vznikla v roce 1995 a za tu dobu si její dravé rockové písničky našly tisíce fanoušků. Svérázní muzikanti potěšili prostějovské fandy uplynulý čtvrtek večer v sále Společenského domu.

Číslo týdne

103
Josefa Schlesingerová spatřila světlo světa 19. dubna 1916. Na Velký pátek tak oslavila neuvěřitelné 103. narozeniny a stala se nejstarší obyvatelkou Prostějova. Vitální a stále čiperná dáma maturovala na obchodní akademii a celý život pracovala jako účetní. Dnes žije u své dcery.

Výrok týdne

„VEČERNÍK PRÝ VÍ VŠECHNO. TAKŽE URČITĚ VÍTE, ŽE MÁM FAKT HROZNOU ŽÍZEŇ!“

Jeden z dobře známých bezdomovců na náměstí T. G. Masaryka oslovil redaktora Večerníku se žádostí o finanční podporu na zakoupení krabicového vína.