Cyklista Tufo Pardus Prostějov Daniel Babor není člověk, který by zabředal do fádních frází. Jak v běžné mezilidské komunikaci, tak při rozhovorech do médií. Z podcastu, který s ním v klubovně prostějovského velodromu pořídil Easy Rider Club, jsme vybrali několik nejzajímavějších témat.

O příchodu do Prostějova...

„Šel jsem tam, kde mají dráhu. Jiný tým, který by reálně a pořádně kombinoval silnici právě s dráhou, mě v tu dobu nenapadal. Tehdy jsem chtěl jezdit hlavně dráhové závody, protože ještě tolik nefrčely odchody mladých kluků z ČR do silničních zahraničních týmů včetně těch z World Tour jako poslední dobou. Mně navíc dráha hodně baví, a proto jsem v Prostějově, kde se jí můžu věnovat současně se silnicí.“

O faktoru Pszczolarski...

„Wojta tady tenkrát působil a já šel do Prostějova právě i za ním. Hledal jsem staršího zkušeného závodníka, který mě něco naučí, a on je pro mě obrovský cyklista. Teď se navíc vrátil, za což jsem mega rád. Je to motorka, dost si s ním rozumím a můžu se od něj spoustu naučit.“

O svém směřování...

„Do budoucna se hodlám čím dál víc zaměřovat na silnici, ale dráhy se přitom nechci vzdávat. Pořád mě hodně láká olympiáda na dráze, radši bych jednou jel olympijský závod než třeba Tour de France.“

O zvykání na prostředí Hané…

„V Prostějově jsem si zvykal docela těžko. Tady je to samé pole, zatímco doma na Křivoklátsku jsou krásné lesy, u kterých jsem odmala vyrůstal.“

O týmu Tufo Pardus PV...

„Líbí se mi, že tu nemáme vztahově žádný přetlak, ale přitom musíme profesionálně fungovat. S klukama máme dobrou partu a první soustředění vypadalo i z hlediska výkonnosti slušně.“

O sociálních sítích...

„Dost dlouho jsem s nimi měl docela problém. Hlavně s Instagramem, kam někteří lidi cpou úplně šílené věci. Až někdy v polovině minulé sezóny jsem pochopil, že se bez sociálních sítí asi úplně neobejdu, a začal tam postupně něco dávat. I z týmu to po mně samozřejmě chtěli, protože jde o důležitou věc pro prezentaci jeho i sponzorů. Dělám to ale takovým způsobem, že vytvořím příspěvek a okamžitě to zavírám – speciálně ten Instagram. Prostě nic pro mě.“

O jazykové vybavenosti...

„Když jsem ještě jako junior působil ve Švýcarsku, naučil jsem se tam hodně anglicky. Tři z pěti sprinterů, se kterými jsem byl ve skupině, totiž pocházeli z anglicky mluvících zemí, a trenér byl přímo z Londýna.“

O vztahu k cyklistice...

„Cyklistiku mám jako svůj cíl, sport i práci, ale netahám si ji úplně do osobního života. Neříkám, že to je zrovna správně, ale každopádně nejezdím na kole pořád a všude. Na normální ježdění třeba do města na kafe bych možná bral spíš motorku.“ (smích)