Příjemnou noc, dnes je pondělí 24.2.2020
svátek slaví Matěj,
zítra Liliana
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Mezi čtenáři stále více populární seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku o gastronomii napsal další díl. V celkovém součtu již třiašedesáté klání, které budete zpočátku tohoto ročníku nacházet vždy v každém lichém čísle tištěného vydání, nabízí po kratší pauze opět pohled z cest za město. Už ve druhé polovině loňského roku jsme rozšířili okruh monitoringu o regionální podniky, jejichž věhlas nás velice zajímal. A jelikož ohlas evidujeme více než pozitivní, pokračujeme dál.


Ještě předtím ale není na škodu malé ohlédnutí. Jako první jsme navštívili restauraci a pivovar U Císařské cesty v Držovicích, následně zavítali na plumlovskou přehradu do restaurace Hotelu Zlechov a naposledy se nám pod drobnohled dostal Bělecký mlýn. Dnes jsme si posvítili na hluchovskou Sépku.
Než se ale pustíme do reportáže, zopakujme si, že celá sonda gurmánství je rozdělena právě na dvě samostatné, ovšem ruku v ruce souběžně probíhající části. Vedle hodnocení restaurací a hostinců vám připravujeme i nějaké to překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánského podniku, klasické „zahrádky“ a přinesli už také první ze sérií kavárenských dílů nebo ku příkladu prozkoumání Hanáckých slavností či vánočních trhů. V neposlední řadě máme za sebou dva comebacky v podání druhé hodnotící návštěvy a předloni jsme vám představili i silvestrovské menu v zahraničí.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech dvaašedesát doposud zveřejněných dílů.

Několikrát jsme slyšeli od známých, kteří jezdí přes Hluchov na chaty a chalupy, že se v této obci - ležící v přechodovém území mezi Hornomoravským úvalem a Českomoravskou vrchovinou - zastavují na oběd v restauraci Na Sépce. Ne, není to chyba, v názvu nemá být spisovný výraz „sýpka“, ale pěkně hanácky, vlastně pohanácku „sépka“. Tak jsme se nechali nalákat a vyrazili na průzkum právě k místu, které leží jižně k Běleckému Mlýnu a severovýchodně k Čechám pod Kosířem. 

 Než se rozhodnete vstoupit...
Na internetových stránkách jsme si přečetli neaktuální týdenní jídelní lístek a dvě důležité informace, kdy je otevřeno (denně kromě pondělí od 11 do 22 hodin, v pondělí restaurace končí již ve tři odpoledne). Dále si můžete rozkliknout stálý jídelní lístek, popřípadě odkaz Kde nás najdete. Stručně, jasně, bez nějakých designových příkras. Ani na Facebooku jsme nenašli aktuální jídelní lístek vztahujíc, zato velké množství těch neaktuálních... Dále jsme tam objevili několik pochvalných zápisů a jeden negativní od návštěvníků restaurace. Řekli jsme si, že nejlepší bude osobně restauraci navštívit.
Z Prostějova to není daleko, autem jste tam za čtvrt hodiny. Restaurace se nachází vpravo od silnice ve velkém a světlém, původně selském stavení. Nevíme, jestli bývá někdy problém s parkováním, při naší návštěvě nebyl. Zaparkovat se dá před objektem nebo ve dvoře. U dvora se na chvíli zastavíme. Najdete tam jednak venkovní posezení u masivních stolů, které oceníte v létě, a pár dětských atrakcí na zabavení potomků, na fasádě sousední budovy zase zavěšené původní zemědělské nářadí. Vchod do restaurace se nachází rovněž na dvoře a je docela nenápadný.

Od exteriéru k interiéru
Ze dvora vstoupíte přímo do dlouhé místnosti vybavené masivními stoly a lavicemi, z nichž každá pojme nejméně čtyři návštěvníky. Hned za dveřmi po pravé straně vás přivítá výčepní pult „s příslušenstvím“. My jsme zamířili průchodem do vedlejší menší místnosti, kde jsme očekávali komornější atmosféru ke zvěřinovému obědu. Místnost je sice menší, ale zařízená stejným masivním nábytkem, vejde se do ní možná padesátka hostů.
V době naší návštěvy byl obsazený pouze jeden stůl, takže s místem jsme problém neměli. Ani poté, co se ve vstupu do místnosti nečekaně objevila trojice našich přátel a přisedla si k nám. A pokud by si přisedla i dvojice dalších přátel, kterou jsme objevili až při odchodu v první místnosti, stále bychom se vešli k jednomu stolu.
Interiér je jednoduchý, dalo by se říct prostý. Bíle vymalované stěny a klenuté stropy, které způsobují, že se hovor od sousedního stolu nese tak, že máte pocit, že vám někdo promluvil přímo za zády. Zkrátka je poznat, že se jedná o původní sýpku.

Co restaurace nabízí...
Standardní „jídelák“ obsahuje tři polévky za stejnou cenu 39 korun, dvě jídla označená jako „něco k pivu“, kterými jsou topinka s masovou směsí a pikantní kuřecí křidélka, obě se vejdou do stokoruny. Samostatný oddíl je nazván Pro pamětníky a nabízí Plumlovský řízek, Ondráše a klasický vepřový řízek. Chody z vepřového a kuřecího masa jsou hodně tradiční a některá jídla z nich by klidně mohla figurovat v oddíle Pro pamětníky (kuřecí prsa s broskví). Ale myslíme si, že si z jídelního lístku vyberete, pokud nebudete hledat chody jako od Pohlreicha, nebo nepatříte k biomatkám. A s cenami se vejdete od 130 do 159 korun. Jedinou výjimkou jsou hovězí stejky, za které zaplatíte bez koruny tři stovky nebo hovězí tatarák – ten je mírně levnější. Bezmasá jídla se skládají ze samých smažených sýrů, ty by nás osobně nenadchly.
K pití si můžete objednat Holbu nebo jedenáctku Bernarda, při naší návštěvě byl na čepu i Keprník, dvanáctka z Hanušovic. A samozřejmě nealkoholický Bernard, kofola a další možnosti s bublinkami i bez bublinek. Pro úplnost zmíníme skladbu týdenního jídelního lístku. Obsahuje každý den tři pokrmy, z nichž jedno je generacemi prověřená stálice (řízek, zelo-knedlo-vepřo, rajská omáčka atd.), jedno jídlo patří k modernější kuchyni (často kuřecí maso na různé způsoby) a poslední je většinou „odlehčené“, třeba palačinky, těstovinový salát, ovocné knedlíky, ale narazili jsme i na chod nazvaný Pohádka mládí, který jsme si vyložili jako krupičnou kaši.
Nabídka v době návštěvy obsahovala i menu zvěřinových hodů. Kromě polévky a předkrmu to byl i oddíl hotových jídel a oddíl jídel na objednávku, „hotovky“ se pohybovaly od 129 korun za lovecký guláš po 159 korun, speciálně připravované pokrmy stály od 168 do 178 korun. Ceny jsme vyhodnotili pro takovou akci, jako jsou zvěřinové hody, jako příjemné.

Jak nám chutnalo
Aperitiv nabízený jídelním lístkem v záhlaví – becherovku – jsme vynechali, načež přistoupili rovnou k předkrmu a polévce, kterou byl zvěřinový vývar s knedlíčky. Paštika Hubert jako předkrm byla velmi dobře ochucená a omáčka Cumberland, kterou byly dva řezy paštiky přelity, představovala vyvrcholení celého chodu. Pokud jste se dosud nesetkali s omáčkou Cumberland, vězte, že se jedná o omáčku z brusinek a rybízu, která se zrodila ve staré Anglii a používá se k doplnění zvěřiny a tmavých mas. Škoda že chléb, který paštiku doprovázel, byl nejspíš včerejší, tudíž lehce okoralý.
Se zvěřinovým vývarem a jeho ochucením jsme byli rovněž spokojeni, i když paštika jako první chod o prsa zvítězila.
Jako hlavní chod jsme zvolili kančí kýtu se šípkovou omáčkou a knedlíky z hotových jídel a dančí medailonky na hříbkách z jídel na objednávku. U první varianty byla nejlepší omáčka, maso bylo měkké, ale v jednom plátku hodnotitel narazil na pletenec šlach. Jediné, co bylo možné s ním udělat, bylo vykrájet ho ze zbytku masa a odložit stranou. Knedlíky byly průměrné. Dančí medailonky byly měkké a omáčka, která je provázela, měla opravdu výraznou chuť i vůni čerstvých hub. U vedlejšího stolu jsme zaslechli poznámku, že medailonky jsou dost tuhé, nás to ale nepotkalo. Kamarád sedící vedle, který si objednal kančí kýtu na smetaně, byl nadšený, problém se šlachovitým masem jej nepotkal.
K pití jsme zvolili Keprník, který je dosti vzácným výrobkem hanušovického pivovaru, a proto jsme museli tuto nabídku využít. Jak hodnotitel – pro dnešek neřidič – i vedle sedící kamarád si tuto volbu pochvalovali. Ostatní se spokojili s free Bernardem nebo kofolou.
Nemohli jsme neprovést náš oblíbený test rozlévaného vína. Sklenička Portugalu byla docela pitelná, ale nikterak nenadchla, stejně jako poslední chod, kterým bylo espresso.

Kvalita servisu
Obsluha byla rychlá, objevila se u nás hned, jakmile jsme se posadili. Je pravda, že mnoho hostů v restauraci hodinu po poledni nebylo. U našeho stolu se vystřídali tři obsluhující, všichni v civilním oděvu, což nás zpočátku trochu zmátlo. Na nic jsme nemuseli čekat, jednání obsluhujících bylo korektní, ale dost formální. Až při odchodu a placení, neboť se „kasíruje“ u pultu při východu, jsme prohodili spolu dvě tři věty méně formální.

Místo úlevy
Dostanete se sem z první místnosti a je zřetelně označeno. Ani v tomto ohledu není důvod si stěžovat, nalezli jsme čisté toalety s teplou vodou a papírovými ručníky.

Shrnutí - celkový dojem
Restaurace Na Sépce v Hluchově se nachází na dobrém místě. Najdete ji přímo u silnice a v širokém okolí nemá konkurenci. Navíc se u ní dá zaparkovat. Tyto vlastnosti podniku – samozřejmě vedle solidního jídla – pomohly získat popularitu, které se těší nejen v Hluchově. Je jen málo sídel velikosti této obce, ale i větších, jejichž obyvatelé si mají kam zajít nejen na pivo, ale i na slušný oběd. Viditelnější reklama už při vjezdu do obce by určitě pomohla zvýšit návštěvnost. A ještě rada: neškodilo by dbát o aktuálnost stránek na webu a Facebooku, množství starých jídelních lístků zbytečně ubírá na kráse.

Nečekejte zázraky. Je to ale slušný podnik na pomezí mezi restaurací a hostincem. Pokud nebudete mít vysoké nároky, tak si vyberete jak z denního menu, tak ze stálého jídelního lístku. A třeba natrefíte i na speciální akci, jako se stalo nám u zvěřinových hodů. Zklamáni jsme nebyli. To vše pak v krásném prostředí a za vcelku solidní obsluhy.
Restauraci Na Sépce v Hluchově proto udělujeme…

3 HVĚZDY

OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Před nedávnem jsme se zmínili, že už jen těžko hledáme hostince, o kterých by bylo možné něco napsat. U dvou takových jsme naposledy pohořeli, neboť při jejich návštěvě jsme si dali dvě piva, sepsali dva odstavce, což je však na zaplnění hodnotitelské stránky málo. Tudíž jsme nezajímavé zlatavé moky vytěsnili z paměti a použili klávesu Delete. Další pokus jsme učinili nedávno. Chodíváme poměrně často kolem velké prodejny Hruška. Ve stejném objektu sídlí kdysi poměrně známá Restaurace Záhoří. Věděli jsme, že už tam dlouho nefunguje, to bychom se o ní určitě doslechli, ale jako hostinec je snad provozovaná stále. Tak jsme to zkusili... Ještě informace pro ty čtenáře, kterým název Hruška nic neříká. Víte, kde se nachází Družba? Jeden z prvních, ne-li úplně první prostějovský opravdu velký supermarket naproti škole v ulici Dr. Horáka. Kdysi oceňovaný pro svoji prostornost, později převálcovaný nově postavenými hypermarkety, střídající provozovatele, zakotvený u řetězce Hruška, který se v našich krajích moc nevyskytuje, ale například na severní Moravě na něj narazíte na každém kroku. Ale nepřišli jsme nakupovat, nýbrž hodnotit Záhoří. Tak pojďme na to!

..........................................................................
Jako šestačtyřicátý přišel na řadu podnik s názvem:
SPORT BAR ZÁHOŘÍ

FOTO VE SLOŽCE foto/14/ostatní

Než se rozhodnete vstoupit...
Nejprve vás upoutá výrazný neonový nápis Restaurace Záhoří a velkorysá terasa táhnoucí se podél oken připomínající spíše výklady po celé šířce podniku. Na terasu se dostanete po několika schodech a první dojem je, že tento podnik má své lepší časy za sebou. Výklady jsou polepeny výraznou reklamou na pivo Rychtář, tuto značku ale uvnitř nenajdete. U klasického vchodu ze skla a hliníku - jinak se v sedmdesátých letech minulého století nestavělo - zaváháte, máte-li vůbec vejít dovnitř. Značně omšelý stolek se stejně omšelými dvěma židlemi a něčím, co by mělo být snad náznakem popelníků, což ale zrovna překypuje cigaretovými špačky, které si z přeplněných nádobek razí cestu na desku stolu a při zafoukání větru i dál, je první, co vás uvítá. Slabší povahy by to možná odradilo, ale k těm se nepočítáme...

Od exteriéru k interiéru
Ještě venku jsme si přečetli, že na čepu je jedenáctka z Černé Hory a desítka z Topolského pivovaru. Podívali jsme se s kolegou po sobě a řekli zároveň: „Znáš?“ Odpovědí bylo pokrčení rameny a zavrtění hlavou. Nevadí, alespoň vyzkoušíme něco nového a třeba budou mít uvnitř ještě něco jiného.
Přes jakousi předsíň jsme vstoupili dalšími skleněnými dveřmi rámovanými hliníkem do lokálu. Pokud bychom se vydali doprava, vstoupili bychom na WC. Hned za dveřmi se po pravé straně nachází barový pult, pípa a vše, co bývá v hostincích obvykle ke spatření. V regálech toho naopak moc k vidění není. Konkrétně kromě sklenic už jen pár sáčků s brambůrky. Ale pult s kamenným obložením vypadá pěkně, a jak jsme později konstatovali, je i nejzajímavější součástí interiéru. Obrazovka zavěšená vysoko, aby na ni bylo dobře vidět ze všech míst, přitahovala jako magnet zraky všech návštěvníků, běžel totiž přenos ze závodu Světového poháru v biatlonu žen. Bylo vidět, že návštěvníci usazení u stolu hned naproti výčepu patří tak trochu k inventáři.
Vybrali jsme si stůl opodál, objednali první pivo a rozhlédli se kolem sebe. Kromě osvětleného ostrůvku s barovým pultem, obrazovky nad ním a zatím potemnělého zařízení na hru se šipkami nebylo nic, co by přitáhlo alespoň na chvíli pohled návštěvníka. Stejně jako při pohledu zvenčí budil interiér dojem, že má svoje lepší dávno za sebou, dokonce člověka napadlo, že se podnik postupně vyklízí a likviduje. A to, co za něco stojí, se shromažďuje u východu. Už se ani moc neuklízí, protože se stejně bude všechno nově zařizovat. Přitom stoly, alespoň ten náš, byly utřené a obsluha plnila svoji funkci. Jen celkový dojem z interiéru byl takříkajíc neradostný...

Nabídka nápojů a jejich kvalita
Jak jsme se již v úvodu zmínili, pokud jste přišli na pivo, můžete si vybrat ze dvou možností: buď desítku z Topolského pivovaru, nebo jedenáctku z Černé Hory. Pivovar Černá Hora je známý i svátečnějším konzumentům a jeho sortiment je poměrně široký. Má své odpůrce i zastánce. Jedenáctka je jejich standardem, který neurazí, ani příliš nenadchne. Pokud by v nabídce byla některá jiná z jeho značek, asi bychom jí dali přednost. Ale to je naše osobní preference a jedenáctce v podstatě nelze nic vytknout.
Desítka z pivovaru v Topolné, což je obec mezi Zlínem a Uherským Hradištěm, nás nezaujala vůbec. Pivovar je úplně nový, vařit zlatavý mok začal teprve na počátku loňského roku a je součástí komplexu skládajícího se z restaurace, penzionu a nejnověji tedy i sladové výroby. Pěna byla řídká a chuť, jak ji nazvat? Snad se dá použít stejný výraz i pro ni... Nepochybujeme, že v sortimentu tohoto malého pivovaru se najdou i lepší piva, ale k této várce bychom se my sami již nevraceli. Ani nabídka tvrdého alkoholu uvedená na tabuli vedle výčepu – rum, vodka, režná, borovička, zelená, panák za 20 Kč – nás nezlákala, ale všimli jsme si, že u stolu štamgastů dvě rundy „přistály“.

Něco k zakousnutí...
Tento kapitola bude tentokrát netradičně velmi stručná. Prakticky žádný sortiment není zrovna dobrou vizitkou podniku Nedočkali jsme se ani našich oblíbenců: nakládaného hermelínu a utopenců. Byly nám nabídnuty pouze brambůrky, což je i na uspokojení chuti vyvolané pivem málo, o hladu ani nemluvě. Možná jsme si mohli zajít vedle do Hrušky a něco malého k jídlu si přinést, ale to se nedělá...

Kvalita servisu
Pokud kritizujeme víc než omezenou nabídku nápojů i něčeho k snědku, netýká se naše výtka slečny, která nás obsluhovala. Ta svoji úlohu plnila dobře. Pohybovala se po lokále svižně, včas se zeptala, jestli si dáme další pivo, a nevnucovala se.

Místo úlevy
Místo úlevy se nachází ve vstupní chodbičce a je zřetelně označeno. Má oproti většině toalet jeden bonus, a sice teplou vodu u umyvadla. Jinak působí stejným dojmem jako lokál. Ne že by tam byla viditelná špína, ale všechno je takové, jak to jen nazvat, možná by se hodil výraz „ušmudlané“. A navíc to tam vůbec nevoní, jestli rozumíte, co tím chceme říct...

Shrnutí - celkový dojem
Od kdysi prosperujícího a ceněného podniku jsme čekali víc. Věděli jsme, že restaurace již řadu let nefunguje, ale čekali jsme alespoň hostinec na průměrné úrovni z těch, které jsme již v Prostějově navštívili. Místo toho jsme nebyli nadšeni ani vzhledem, ani nabídkou piva, o ostatním se znovu raději nezmiňujeme... Až na účtence jsme si přečetli, že Záhoří dnes nese název Sport Bar. Myslíme si, že i návštěvníci takového podniku si zaslouží lepší prostředí. Provozovatel jistě ví, co lidé žádají a s čím už by neuspěl, ale příjemnějším prostředí a o něco širší nabídka by možná přitáhly další hosty. V nejbližším okolí žije v panelácích poměrně velké množství lidí a konkurence žádná. Myslíme si, že neokázalá příjemná hospůdka s širší nabídkou, která by v sobě spojila restauraci, hostinec i kavárnu, by si tam místo našla. A se vzhledem chladné neosobní restaurace z dob socialismu se dá také něco dělat.

Při našich hodnoticích návštěvách hostinců a restaurací máme většinou pocit, že se musíme ještě vrátit a dát si to, co jsme nestačili ochutnat při minulé návštěvě, popřípadě si užít příjemné atmosféry. Z kdysi populární Restaurace Záhoří, která se změnila v hodně skromnou sídlištní hospodu s názvem Sport bar, jsme tento pocit neměli. Myslíme si, že toto místo má potenciál poskytnout obyvatelům z okolních domů něco lepšího, co by lákalo zajít na oběd, na kávu se zákuskem, na menší rodinnou oslavu nebo jen tak na pivo. Zde jsme nic takového nenašli...

 

Total Comments

  • Infos
  • Ples Jevíčko
  • Basic
  • Interforst
  • Kendrion
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE LÍBÍ V ZAHRANIČNÍCH RESTAURACÍCH?

2020 plesy
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Památky lákají.

V Olomouckém kraji vloni došlo k nejrychlejšímu nárůstu počtu turistů v rámci celého Česka. Vyplývá to z aktuálních dat Českého statistického úřadu. Návštěvnost narostla téměř o devět procent a více lidí zde také přenocovalo. V regionu se vloni ubytovalo přes tři čtvrtě miliónu hostů.

Sabine páchala škody.

Černé předpovědi se vyplnily a orkán s dívčím jménem způsobil výrazné škody i v regionu. Strhával střechy, vyvracel stromy a ničil také elektrická vedení. Škody sčítá i prostějovský magistrát, kvůli dalším škodám byl nucen dokonce na dva dny uzavřít Městský hřbitov.

Total Comments

Osobnost týdne

ZDENĚK IZER
06 pawlovska
Známý bavič a imitátor tentokrát rozechvěl bránice divákům při svém nedělním představení v němčickém kině Oko, u něhož nechyběl ani Večerník

Total Comments

Číslo týdne

1 708


Jde o varování? Také na Prostějovsku se výrazným způsobem zvýšila nezaměstnanost, a to o čtrnáct procent. Aktuálně je na prostějovském „pracáku“ registrováno přes sedmnáct stovek lidí bez práce.

Total Comments

Výrok týdne

„LIDÉ SI NA MĚ UKAZUJÍ PRSTEM“

Redakci se ozval svědek bedihošťského případu skorovraždy. Nešťastný muž J. C. si postěžoval nad chováním spoluobčanů. Někteří jej prý viní ze spoluúčasti...

Total Comments