Dobré ráno, dnes je čtvrtek 2.4.2020
svátek slaví Erika,
zítra Richard
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Tak už po pětašedesáté. Seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jede zvesela dál, přičemž na startu roku zaznamenal jednu nicotnou změnu. Oproti předcházejícím dílům jej nyní nově nacházíte v každém sudém, nikoliv lichém, čísle tištěného vydání. Naopak stejně jako před mimořádným kláním z Kanárských ostrovů nabízíme dnes opět pohled z cest za město.

Než se ale pustíme do reportáže, zopakujme si, že celá sonda gurmánství je rozdělena primárně na dvě samostatné, ovšem ruku v ruce souběžně probíhající části. Vedle jednotlivého hodnocení restaurací a hostinců pro vás připravujeme i nějaké to překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánského podniku, klasické letní „zahrádky“, v podzimním čase to byly naopak kavárny a v minulosti došlo také na prozkoumání Hanáckých slavností či vánočních trhů. V neposlední řadě máme za sebou dva comebacky v podání druhé hodnotící návštěvy a předloni jsme vám představili i silvestrovské menu v zahraničí. Posledním bonbónkem pak byly zmíněné poznatky ze zájezdu do Španělska.
V rámci regionálních kontrol jsme již podrobili drobnohledu restauraci a pivovar U Císařské cesty v Držovicích, následně jsme zavítali na plumlovskou přehradu do restaurace Hotelu Zlechov, přidali cestu na Bělecký mlýn a hluchovskou Sépku. V pořadí páté klání tohoto druhu nás pak zaválo do legendárního podniku v Plumlově. Tak pojďme na to!
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech čtyřiašedesát doposud zveřejněných dílů.

Po návratu z dalekých krajů se i tentokrát vypravíme znovu mimo Prostějov, ale nepoletíme ani letadlem, ani nebude třeba dálkového busu. Zdatnější do cíle cesty dojdou dokonce pohodlně pěšky, komu by se nechtělo, může jet linkovým autobusem, autem nebo na kole.
Vypravíme se do Plumlova, který nemusíme čtenářům Večerníku představovat. Přehradu necháme otužilcům, na koupání je ještě přece jen brzy, ale na dobré jídlo je čas vždy.
Ještě jsme se nesetkali s nikým, kdo by nevěděl, kde hledat restauraci u Páclů. Její popularita se datuje už od dob, kdy zde vládly ještě Restaurace a jídelny. A možná bylo tehdy ještě obtížnější nalézt volné místo u stolu než teď, i když při naší kontrolní misi to problém byl!

 

Než se rozhodnete vstoupit...
Před cestou do Plumlova jsme se podívali na internetové stránky, abychom si udělali obrázek, co nás čeká. Omrkli jsme nejen web restaurace, ale i servery různých hodnotitelských subjektů. Úvodní stránka restaurace je pěkná, nekomplikovaná, odkazuje na všechno, co potřebujete vědět, než se rozhodnete podnik navštívit. Dozvíte se, že otevřeno je denně od 11.00 hodin a zavírá se v pondělí a v neděli ve 21.00 hodin, od úterý do čtvrtka o hodinu později a v pátek a sobotu ve 22.30 hodin. Po rozkliknutí fotogalerie se můžete podívat na snímky prostřených tabulí, interiér restaurace a dvě obložené mísy, které by však mohly být i zajímavější. Některé odkazy jsou prázdné, není tomu tak ale naštěstí u stálého jídelního lístku a týdenního menu.
Stránky hodnotitelských webů nás poněkud zaskočily. Je sice v lidské přirozenosti, že pokud je člověk spokojen, bere to jako něco samozřejmého, načež pokud se naštve, vykládá to svému okolí. A v reakcích návštěvníků převažovaly negativní poznatky. Lidé si ponejvíc stěžovali na chování personálu, ale i na kvalitu jídla. Některé reakce byly takové, že si je ani neodvážíme citovat. Snad jen jedno mínění, které se objevilo častěji: „Kdysi vyhlášená restaurace žije jen z tradice jména“. Na druhé straně jsme se dočetli: „Srdečné přijetí a útulné prostředí i ochota a vstřícnost personálu jsou slova, která nejlépe vystihují atmosféru naší restaurace. Snahou všech zaměstnanců je poskytnout vám kvalitní servis a zpříjemnit návštěvu u nás“. V zájmu objektivity musíme připustit, že se vyskytly i pochvalné zápisy, ale co si myslet o hodnocení, kde se rozptyl pohybuje od půl hvězdičky po pět hvězdiček? Nezbývá nám nic jiného než zapomenout na všechno, co jsme četli, a na místě se přesvědčit na vlastní oči a vlastním žaludkem.

Od exteriéru k interiéru
Příchod je trochu nepříjemný – mezi rušnou silnicí a vchodem je jen velmi úzký chodník. Vstupní dveře stejně jako vybavení lokálu jsou původní, jinak je ale většina objektu rekonstruovaná. Co nás trochu překvapilo: v neděli hodinu po poledni bylo úplně plno nejen dole v sále, ale i v salonku a ve velkém sále v poschodí. A to je pro každou restauraci to nejlepší vysvědčení.

Co restaurace nabízí...
Jídelní lístek má retro vzhled a obsahuje řadu dobových reklam, možná ne přímo od vzniku založení, avšak určitě ze začátku minulého století. V záhlaví jídelního lístku se dočtete, že restauraci založili již roku 1868 František a Františka Páclovi, má tedy úctyhodných 152 let! Samotný „jídelák“ na webu je datován rokem 2017 a obsahuje jídla, na která jsou hosté u Páclů po léta zvyklí. Zaujal nás oddíl nazvaný Best of Restaurace Pácl s podtitulem ´klasika, kterou nelze změnit´. Té samozřejmě kraluje Plumlovský řízek podle receptury pana Pácla z roku 1972, ale i další pokrmy stojí za zmínku. Podrobněji zde nemůžeme hodnotit stálý jídelní lístek, neboť naše návštěva se uskutečnila o víkendu a byli jsme upozorněni, že mezi aktuálním menu a verzí na internetu jsou rozdíly. Nezbývá nám než konstatovat, že je to škoda a další bodík do kritiky internetových stránek.
Budeme se tedy věnovat popisu víkendové nabídky, kterou najdou hosté na stolech a který je dost obsáhlý, ale současně nikterak zbytečně široký. Přesně tak to chodí v restauracích, jenž nechtějí oslňovat obrovským rozsahem jídelního lístku, který svědčí jen o nezměrné kapacitě mrazáku, popřípadě umění kuchaře udělat z jednoho typu pokrmu malou úpravou jídel několik.
K výběru jsme měli čtyři polévky: dva vývary, Páclovu česnečku a brokolicový krém, v cenách od 25 do 45 korun. Další oddíl byl nazvaný ´hotová jídla´ – pro ty, co spěchají, vydáváme express a obsahoval 10 pokrmů za ceny od 105 korun za domácí kynuté jahodové knedlíky s máslem, cukrem a zakysanou smetanou až po 145 korun za Drahanského ježka, pod tímto názvem se skrývají pikantní vepřové nudličky v domácím bramboráku s česnekovou tatarkou a sýrem, celá porce váží 450 gramů, takže velký jedlík nebo velký hlad si přijdou na své. Jinak oddíl obsahuje snad veškerou klasiku – ptáčka Španěláčka (opravdu to tak stojí v nabídce), moravského vrabce, svatební svíčkovou, hovězí gulášek, ale také halušky a další oblíbená jídla.
V následujícím oddílu nazvaném ´minutky´ naleznete samozřejmě již zmíněný Plumlovský řízek „dle receptu dědy Pácla z roku 1972“ za příjemných 130 korun, medailonky z panenky s omáčkou ze smrkových hřibů, steaky, filet z norského lososa, ale i tortillu s kuřecími řízečky. Nejdražším jídlem je pak hovězí rib-eye steak z argentinského vysokého roštěnce za 275 korun.
Zvláštní část jídelního lístku je nazvána ´pecky dne´ a obsahuje skutečné trháky jako pomalu pečené stehýnko z mladé kačenky s bílým a červeným zelím a dvěma druhy knedlíků, 350gramový salát Pácl – smažené kuřecí řízečky na čerstvém salátu s rukolou a s domácím bylinkovým dresinkem, smažený kuřecí řízek velikosti XXL s domácím bramborovým salátem, Pácl Burger Extra s hranolky, domácí tatarkou a salátem Coleslaw. Gnocchi di spinaci neboli noky ve smetanové omáčce s listovým špenátem, česnekem a parmskou šunkou bychom sice nenazvali přímo peckou, ale s chutí bychom si je objednali.
Zapíjet vše můžete jedenáctistupňovým pivem Jarošov, plzeňským nebo řezaným Bernardem, popřípadě domácími limonádami nebo standardními točenými.

Jak nám chutnalo
Polévky jsme zvolili každý jinou. Z obavy, že bychom nezvládli obrovské porce druhého chodu, které kolem nás servírky nosily, jsme ukázali na brokolicový krém a vývar s těstovinami a játrovými knedlíčky, nikoliv vydatnou česnečku, na kterou jsme měli největší chuť. Obě polévky nám nepřinesly žádný chuťový zážitek (snad kdyby byly nudle domácí), ale ani nás neurazily.
Druhý chod jsme zvolili z oddílu ´minutky´. Museli jsme ochutnat vlajkovou loď restaurace a posoudit, jestli je Plumlovský řízek tím „plumlovákem“, který jsme mnohokrát jedli už od let našeho mládí. Myslíme, že tenkrát byl přikrytý kromě strouhaného sýra a kečupu ještě sázeným vejcem. Tentokrát tam bohužel nebylo. Jinak toto jídlo bylo i dnes stejnou kalorickou bombou jako tehdy, naštěstí jsme s tím počítali a neobjednali si přílohu. Nechyběla úplně stejná příloha ze syrové zeleniny, kterou jste v sedmdesátých letech minulého století dostávali úplně ke všemu.
Druhým zvoleným chodem byly medailonky z vepřové panenky s omáčkou ze smrkových hřibů a pečenými bramborami. Panenka byla měkká, brambory také, omáčka byla ale příliš řídká, rozlila se po talíři a nedržela na mase ani na bramborách, což jí uškodilo, protože chuť byla opravdu hřibová, dokonce v ní byly plátky hříbků. A příloha ze syrové mrkve a list salátu byla úplně zbytečná.
K pití jsme si objednali malé jarošovské pivo, a protože bylo dobré, objednávku jsme zopakovali. Na úplný závěr jsme si dali espresso a jeden ze zákusků vystavených v chladicí skříni u vchodu do salonku. Výběr jsme nechali na servírce, která čokoládový řez s pařížskou šlehačkou zvolila vskutku dobře.

Kvalita servisu
Kritika obsluhy, kterou se hemžily příspěvky na internetu, nás znejistila. Pozorně jsme proto sledovali práci servírek nejen u našeho stolu, ale i u těch sousedních. Nic z hříchů vyčítaných kritiky jsme neobjevili. Zřejmě se personál obměnil, nebo příspěvky psali profesionální kverulanti, kteří se v každé populaci vyskytují... Za nás personál konkurzem prošel.

Místo úlevy
K toaletám nemáme ani nejmenší připomínku. Je poznat, že stejně jako větší část objektu prošly důkladnou rekonstrukcí. Přesnější charakteristikou by bylo nazvat je úplně novými. Čistota v naprostém pořádku. Co by za takové dali na Gran Canarii, kde jsme byli posledně...

Shrnutí - celkový dojem
Přiznáme se, že jsme vstupovali k Páclům trochu s obavami. Opravdu je to tam tak špatné, jak jsme četli na internetu? Překvapilo nás, že bylo plno a neměli jsme si kam sednout. Tak by to přece nevypadalo ve špatné restauraci! Naštěstí naše rozpaky viděla dvojice, která se chystala odejít a uvolnila nám místa. Líbila se nám neformální podoba i obsah víkendového jídelního lístku (jen ty módní zdrobněliny nás nenadchly). Čekali jsme sice na hlavní chod asi půl hodiny, což se při tak plném podniku pochopit. Obdiv si zaslouží jak personál kuchyně, tak servis na sále, který, jak jsme pozorovali bedlivým okem, vše zvládal bez zjevných nedostatků.

Restaurace Pácl v Plumlově patří již po několik desetiletí k nejoblíbenějším místům, kam se uchylují návštěvníci plumlovské přehrady, chataři na cestě z chaty domů do města i obyvatelé Prostějova, kteří si chtějí někam vyjet na oběd, a to nejen o víkendu. Majitelé se snaží postupně vylepšovat služby i interiér. Jídlo bychom neoznačili za nadprůměrné, je trochu retro, leccos by potřebovalo vyladit, ale pokud je to míněno jako úcta k tradici a návštěvníkům vyhovuje, tak budiž.
Restauraci Pácl v Plumlově proto udělujeme…
 

3,5 HVĚZDY

OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Před nedávnem jsme se zmínili, že už jen těžko hledáme hostince, o kterých by bylo možné něco napsat. U dvou takových jsme naposledy pohořeli, neboť při jejich návštěvě jsme si dali dvě piva, sepsali dva odstavce, což je však na zaplnění hodnotitelské stránky málo. Tudíž jsme nezajímavé zlatavé moky vytěsnili z paměti a použili klávesu Delete. Další pokus jsme učinili nedávno. Chodíváme poměrně často kolem velké prodejny Hruška. Ve stejném objektu sídlí kdysi poměrně známá Restaurace Záhoří. Věděli jsme, že už tam dlouho nefunguje, to bychom se o ní určitě doslechli, ale jako hostinec je snad provozovaná stále. Tak jsme to zkusili... Ještě informace pro ty čtenáře, kterým název Hruška nic neříká. Víte, kde se nachází Družba? Jeden z prvních, ne-li úplně první prostějovský opravdu velký supermarket naproti škole v ulici Dr. Horáka. Kdysi oceňovaný pro svoji prostornost, později převálcovaný nově postavenými hypermarkety, střídající provozovatele, zakotvený u řetězce Hruška, který se v našich krajích moc nevyskytuje, ale například na severní Moravě na něj narazíte na každém kroku. Ale nepřišli jsme nakupovat, nýbrž hodnotit Záhoří. Tak pojďme na to!

..........................................................................
Jako šestačtyřicátý přišel na řadu podnik s názvem:
SPORT BAR ZÁHOŘÍ

FOTO VE SLOŽCE foto/14/ostatní

Než se rozhodnete vstoupit...
Nejprve vás upoutá výrazný neonový nápis Restaurace Záhoří a velkorysá terasa táhnoucí se podél oken připomínající spíše výklady po celé šířce podniku. Na terasu se dostanete po několika schodech a první dojem je, že tento podnik má své lepší časy za sebou. Výklady jsou polepeny výraznou reklamou na pivo Rychtář, tuto značku ale uvnitř nenajdete. U klasického vchodu ze skla a hliníku - jinak se v sedmdesátých letech minulého století nestavělo - zaváháte, máte-li vůbec vejít dovnitř. Značně omšelý stolek se stejně omšelými dvěma židlemi a něčím, co by mělo být snad náznakem popelníků, což ale zrovna překypuje cigaretovými špačky, které si z přeplněných nádobek razí cestu na desku stolu a při zafoukání větru i dál, je první, co vás uvítá. Slabší povahy by to možná odradilo, ale k těm se nepočítáme...

Od exteriéru k interiéru
Ještě venku jsme si přečetli, že na čepu je jedenáctka z Černé Hory a desítka z Topolského pivovaru. Podívali jsme se s kolegou po sobě a řekli zároveň: „Znáš?“ Odpovědí bylo pokrčení rameny a zavrtění hlavou. Nevadí, alespoň vyzkoušíme něco nového a třeba budou mít uvnitř ještě něco jiného.
Přes jakousi předsíň jsme vstoupili dalšími skleněnými dveřmi rámovanými hliníkem do lokálu. Pokud bychom se vydali doprava, vstoupili bychom na WC. Hned za dveřmi se po pravé straně nachází barový pult, pípa a vše, co bývá v hostincích obvykle ke spatření. V regálech toho naopak moc k vidění není. Konkrétně kromě sklenic už jen pár sáčků s brambůrky. Ale pult s kamenným obložením vypadá pěkně, a jak jsme později konstatovali, je i nejzajímavější součástí interiéru. Obrazovka zavěšená vysoko, aby na ni bylo dobře vidět ze všech míst, přitahovala jako magnet zraky všech návštěvníků, běžel totiž přenos ze závodu Světového poháru v biatlonu žen. Bylo vidět, že návštěvníci usazení u stolu hned naproti výčepu patří tak trochu k inventáři.
Vybrali jsme si stůl opodál, objednali první pivo a rozhlédli se kolem sebe. Kromě osvětleného ostrůvku s barovým pultem, obrazovky nad ním a zatím potemnělého zařízení na hru se šipkami nebylo nic, co by přitáhlo alespoň na chvíli pohled návštěvníka. Stejně jako při pohledu zvenčí budil interiér dojem, že má svoje lepší dávno za sebou, dokonce člověka napadlo, že se podnik postupně vyklízí a likviduje. A to, co za něco stojí, se shromažďuje u východu. Už se ani moc neuklízí, protože se stejně bude všechno nově zařizovat. Přitom stoly, alespoň ten náš, byly utřené a obsluha plnila svoji funkci. Jen celkový dojem z interiéru byl takříkajíc neradostný...

Nabídka nápojů a jejich kvalita
Jak jsme se již v úvodu zmínili, pokud jste přišli na pivo, můžete si vybrat ze dvou možností: buď desítku z Topolského pivovaru, nebo jedenáctku z Černé Hory. Pivovar Černá Hora je známý i svátečnějším konzumentům a jeho sortiment je poměrně široký. Má své odpůrce i zastánce. Jedenáctka je jejich standardem, který neurazí, ani příliš nenadchne. Pokud by v nabídce byla některá jiná z jeho značek, asi bychom jí dali přednost. Ale to je naše osobní preference a jedenáctce v podstatě nelze nic vytknout.
Desítka z pivovaru v Topolné, což je obec mezi Zlínem a Uherským Hradištěm, nás nezaujala vůbec. Pivovar je úplně nový, vařit zlatavý mok začal teprve na počátku loňského roku a je součástí komplexu skládajícího se z restaurace, penzionu a nejnověji tedy i sladové výroby. Pěna byla řídká a chuť, jak ji nazvat? Snad se dá použít stejný výraz i pro ni... Nepochybujeme, že v sortimentu tohoto malého pivovaru se najdou i lepší piva, ale k této várce bychom se my sami již nevraceli. Ani nabídka tvrdého alkoholu uvedená na tabuli vedle výčepu – rum, vodka, režná, borovička, zelená, panák za 20 Kč – nás nezlákala, ale všimli jsme si, že u stolu štamgastů dvě rundy „přistály“.

Něco k zakousnutí...
Tento kapitola bude tentokrát netradičně velmi stručná. Prakticky žádný sortiment není zrovna dobrou vizitkou podniku Nedočkali jsme se ani našich oblíbenců: nakládaného hermelínu a utopenců. Byly nám nabídnuty pouze brambůrky, což je i na uspokojení chuti vyvolané pivem málo, o hladu ani nemluvě. Možná jsme si mohli zajít vedle do Hrušky a něco malého k jídlu si přinést, ale to se nedělá...

Kvalita servisu
Pokud kritizujeme víc než omezenou nabídku nápojů i něčeho k snědku, netýká se naše výtka slečny, která nás obsluhovala. Ta svoji úlohu plnila dobře. Pohybovala se po lokále svižně, včas se zeptala, jestli si dáme další pivo, a nevnucovala se.

Místo úlevy
Místo úlevy se nachází ve vstupní chodbičce a je zřetelně označeno. Má oproti většině toalet jeden bonus, a sice teplou vodu u umyvadla. Jinak působí stejným dojmem jako lokál. Ne že by tam byla viditelná špína, ale všechno je takové, jak to jen nazvat, možná by se hodil výraz „ušmudlané“. A navíc to tam vůbec nevoní, jestli rozumíte, co tím chceme říct...

Shrnutí - celkový dojem
Od kdysi prosperujícího a ceněného podniku jsme čekali víc. Věděli jsme, že restaurace již řadu let nefunguje, ale čekali jsme alespoň hostinec na průměrné úrovni z těch, které jsme již v Prostějově navštívili. Místo toho jsme nebyli nadšeni ani vzhledem, ani nabídkou piva, o ostatním se znovu raději nezmiňujeme... Až na účtence jsme si přečetli, že Záhoří dnes nese název Sport Bar. Myslíme si, že i návštěvníci takového podniku si zaslouží lepší prostředí. Provozovatel jistě ví, co lidé žádají a s čím už by neuspěl, ale příjemnějším prostředí a o něco širší nabídka by možná přitáhly další hosty. V nejbližším okolí žije v panelácích poměrně velké množství lidí a konkurence žádná. Myslíme si, že neokázalá příjemná hospůdka s širší nabídkou, která by v sobě spojila restauraci, hostinec i kavárnu, by si tam místo našla. A se vzhledem chladné neosobní restaurace z dob socialismu se dá také něco dělat.

Při našich hodnoticích návštěvách hostinců a restaurací máme většinou pocit, že se musíme ještě vrátit a dát si to, co jsme nestačili ochutnat při minulé návštěvě, popřípadě si užít příjemné atmosféry. Z kdysi populární Restaurace Záhoří, která se změnila v hodně skromnou sídlištní hospodu s názvem Sport bar, jsme tento pocit neměli. Myslíme si, že toto místo má potenciál poskytnout obyvatelům z okolních domů něco lepšího, co by lákalo zajít na oběd, na kávu se zákuskem, na menší rodinnou oslavu nebo jen tak na pivo. Zde jsme nic takového nenašli...

 

Total Comments

  • Komínek
  • Basic
  • Naděje Podhorná
  • Kalendář
  • Kendrion
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

P2_pomoc_vecernik

Anketa - hlavní

Co říkáte na nezodpovědné jedince, kteří nedodržují vládní nařízení a tím ohrožují sebe i své okolí?

2020 plesy
2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Rozdávají roušky.

Do rozdávání ochranných roušek se zapojila také městská policie a ochrannou pomůcku před koronavirem jste si mohli vyzvednout i přímo na dvoře radnice. Přímo od strážníků se dočkali také obyvatelé domů s pečovatelskou službou. Přidali se také ostatní, pomáhají jednotlivci i celé firmy a další subjekty.

Proboha, co dělal?!

Během minulého pondělí odpoledne zmasakroval starší řidič osobního vozidla Volvo dva elektrorozvaděče v Dolní ulici v Prostějově poté, co v opilosti vyjel ze silnice. Z místa nehody ujel, ale za pár minut jej policisté dohonili na křižovatce ve Svatoplukově ulici. Senior jim nadýchal 0,8 promile...

Total Comments

Osobnost týdne

THUAN DINH DUC

Vietnamský obchodník a majitel prodejny v centru Prostějova je jedním z nejobětavějších pomocníků v této těžké době koronavirového temna. On a jeho manželka ušili a zdarma rozdali již tisíce ochranných roušek.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Total Comments

Číslo týdne

630

Uplynulý pátek jsme si připomenuli přesně 630 let od „povýšení“ Prostějova na město. Jak historici ví, stalo se tak udělením práva výročního trhu. Magistrát měl k oslavě výročí připraveno celoroční program, první akce již však musely být odloženy.

Total Comments

Výrok týdne

„MĚLA JSEM I ČTYŘICET ZÁCHVATŮ NĚKOLIK HODIN V KUSE...“

Čtrnáctiletá Vanessa Reiterová musela v životě zvládnout nepříjemnou nemoc, nyní obsadila v krajském kole Dívka roku bronzovou příčku. 

Total Comments

Z_Kalendar